Leona se hlásí na školu s uměleckým zaměřením a v lednu ji čekají talentové zkoušky. Je velmi nadaná a pracovitá, ale má mezery v kresbě. Požádala naši redaktorku Danu, aby ji doučovala. Šla do toho, nebo to vzdala?

Model z mikrotenových sáčků

Kdo umí, umí, kdo neumí učí. Tahle větička se mi okamžitě vybavila, když mě kamarádka požádala, zda bych její dceru Leonu nepřipravila k talentovým zkouškám. Sama je vyloženě technický typ a dcera se chce ubírat uměleckým směrem. Stále něco tvoří, vymýšlí, aranžuje a jejím snem je studovat oděvní design na UMPRUM. Většina uměleckých škol pořádá dny otevřených dveří a přípravné kurzy. Umprum je výjimkou, a tak obě trochu tápou. Co budou chtít na zkouškách? Kresbu, malbu, zátiší, portrét, celou postavu, na co se vlastně zaměřit a co pilovat?

„Nikdy jsem nikoho neučila a nevím, jestli bych to zvládla,“ řekla jsem. Víte přece, co se říká. Kdo umí, umí, kdo neumí, učí. Nezávazně jsem přislíbila, že podívám na některé její práce a uvidím, jestli se do učení pustím, nebo ne. Je to dost zodpovědný úkol.

Budu umět odhadnout, jestli má talent? Budu jí schopná říct, co dělá špatně? A dělá to vůbec špatně? Výtvarno je těžko uchopitelné. Neexistují žádné tabulky, žádná pravidla, nic se nedá spočítat ani změřit, je to pocitová záležitost.

Když mi ukázala fotky svým prostorových objektů a aranžovaných modelů, musela jsem uznat, že má bohatou fantazii, odvahu a spoustu nápadů. Ale to k talentovkám nestačí. Základem je kresba, a v té jsem viděla rezervy. Její nadšení, pracovitost a pevná vůle mě ale přesvědčila. Chci jí pomoct a udělám všechno, co bude v mých silách, aby se v kresbě zlepšila a měla větší šanci uspět.

Scházíme se každý týden. Vždycky spojíme příjemné s užitečným. Sezveme babinec, aby měla dostatek modelek. My „modelky“ klábosíme, pózujeme, a ona kreslí. Za ty dvě hodiny stačí pokreslit celý blok. Pak si spolu sedneme někde stranou a já jí říkám, jaké mám výhrady. Nebo chci po ní, aby své kresby sama ohodnotila a našla v nich chyby.

Do příští hodiny jí zadám domácí úkoly. Kreslí nejen „pohybovky“ lidí a zvířat, ale i drapérie, zmačkané papíry, prostě všechno, co se jí může k talentovkám hodit.

Těší mě, že vidím pokroky. Od doby, kdy jsem její kresby viděla poprvé, udělala obrovský skok.

A já věřím, že to není jen její houževnatostí a pílí, ale tak trochu i mou zásluhou.

Ale ještě není zdaleka vyhráno. Teprve až se dostane na některou z uměleckých škol, budu věřit, že jsem ji dokázala něco naučit.

Na fotografii vidíte mou maličkost v modelu vyrobeného z mikrotenových sáčků.

Reklama