Z toho křížení, které nastalo mezi mým otcem a mojí mámou, jsem vznikla já - zdravé malé mimčo se všemi prsty a se vším, co holky potřebují a mají.

Vyrostla jsem a vzhledově jsem asi více podobná tátovi, jenže nás v mých 11 letech opustil (rozvod), a tak jsem zůstala já, máma a druhý kříženec - bratr, je mladší a je podobný mámě.

Jelikož mě v podstatě vychovala jen máma, tak jsem naprosto ovlivněná jejím chováním, myšlením a jsem na ní určitým stylem i závislá... jenže povahu nezapřu, jsem lehkomyslná v určitých chvílích stejně jako otec, jsem líná stejně jako otec, mám nějaký svůj svět stejně jako otec, vyrovnávám se s bolestí jinak než moje máma, takže asi stejně jako otec... možná v tomhle směru jsem po někom jiném, ale babička z matčiny strany je poslední žijící rodina a ta se s námi tak často nestýká, takže nevím, po kom můžu být taková, když ne po otci nebo po mamce.

Jsem i sebestředná a sobecká, jen jsem tyhle vlastnosti v sobě potlačila na minimum, aby mě nějakým způsobem neutlačovaly v duševním rozvoji.

V poslední době ale sama sebe děsím, jsem tak nějak kopie mojí mámy, vkusem, vyjadřováním, chováním. Vyděsila jsem se, protože většina dcer nechce být jako rodiče, jenže stejně jsou... mrkla jsem na to z té lepší stránky a už tento fakt přijímám, jsem prostě taková a jsem na to hrdá.

Její podnikatelský duch je i ve mně. Věci řeším okamžitě, nenechávám nic na jindy a netopím se v problémech. Na druhou stranu jsem zase obrněná a mám kolem sebe zeď, přes kterou nepustím jen tak někoho a dlouho mi trvá, než se někomu otevřu a některé věci prostě nesděluji, ani nejlepším přátelům.

Asi to bude strach, že mi někdo zase ublíží nebo mě opustí.

Rodina je pro mě posvátná a nedám na ni dopustit. Ten, kdo ublíží mámě nebo bratrovi, ten skončil a nemá šanci, jsem zase taková tvrdohlavá a nedokážu odpouštět velké chyby! Stejně jako moje máma dám člověku šanci a pokud mě zase zklame, tak už mu nikdy šanci nedám. Dlouho si pamatuji bolest, kterou mi někdo způsobil. Stejně jako máma...

Mám aranžerské oko, cit na věci, věřím na osud a nevěřím na náhody, většinu věcí řeším přes srdce a instinkt, ten mám asi taky po ní.

Když má jedna z nás někam odjet, tak stačí říct: "Mám z toho špatný pocit, nejezdi," tak po několika zkušenostech vím, že raději jedna druhou poslechne, nemýlily jsme se a na 100% si důvěřujeme.

Nedokážeme být jedna bez druhé déle jak dva měsíce, je to vždycky, jako bych přišla o dvojče.

Holt jsem dcera své matky...

Joan


Milá Joan,

i přesto, že jste mnoho vlastností zdědila po svých rodičích, jste originální bytost, která se v určitém jednání nemusí podobat nikomu z Vašich příbuznýcnh.

Chápu Váš strach z toho, že Vás někdo může opustit nebo Vás zranit.

Přes všechno, co cítíte a čeho se bojíte, Vám přeji, abyste byla v životě šťastná a našel se člověk, kterému se nebudete bát svěřit a otevřete mu své srdce! 

Soutěž

matematická operace: přičtěte třicet osm

Pravidla TADY.
Reklama