Znáte to: Úplně jasně se vám vybavuje určitá vzpomínka z nejranějšího dětství, o které se vaši nejbližší domnívají, že si to prostě NEMŮŽETE (!) pamatovat, protože jste byli ještě úplně malincí.

A vy přitom zcela jasně vidíte detaily dané situace, nad kterými její dávní účastníci jen nevěřícně kroutí hlavou. Jak je to možné?

Proč si některé věci vybavujeme, jako by se staly včera, a na jiné si „zaboha“ ne a ne vzpomenout? Kam až nejhlouběji sahá naše paměť? Co vlastně způsobuje, že v mozku zůstává zachovaná určitá vzpomínka? A dá se paměť trénovat?

„Aby se nám vzpomínka uložila, musí se přesunout z krátkodobé do dlouhodobé paměti,“ říká brněnská neuroložka Irena Rektorová z 1. neurologické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny.

Tento „zápis“ se provádí ve vnitřní oblasti spánkového laloku, která se jmenuje hippocampus. To proto, že tvarem připomíná mořského koníka."

„Čím víc si látku během učení opakujeme, tím víc se posilují synapse – tedy paměťová stopa,“ zjednodušeně vysvětluje princip trénování paměti doc. MUDr. Irena Rektorová, Ph.D.

„Na vybavování informací uložených do dlouhodobé paměti se pak podílejí také další oblasti mozkové kůry. Celý proces je složitý – vliv na něj mají i naše emoce.“

Pomůže trénink?

Trénování paměti je důležité pro každého a v každém věku. Čím déle čteme, zajímáme se o své okolí, studujeme nové věci a s pamětí aktivně pracujeme, tím lépe. Aktivně tak předcházíme rozvoji demence. „Rozcvičkou“ může být třeba jen obyčejná křížovka či sudoku.

Důležitá je jak krátkodobá, tak i dlouhodobá paměť. Dokážeme však sami tento proces ovládat? Můžeme mu napomoci?

„K tomuto přesunu dochází procesem učení – tedy opakováním,“ říká neuroložka Irena Rektorová. „Mezi jednotlivci jsou však individuální, někdy i značně velké rozdíly. Někdo má fenomenální paměť, někomu zase tolik neslouží.“ 

Existuje takzvaná okamžitá, pracovní paměť, jež trvá jen několik sekund. Dále označujeme krátkodobou paměť, trvající minuty, hodiny i dny, a potom je to paměť dlouhodobá, která uchovává vzpomínky z doby před měsíci, roky.

Co si zapamatovat a co ne?

To, co si uchováváme v paměti, je opět individuální. „Něčí paměť lépe zaznamenává čísla, jiná obličeje. Někdo si třeba nemůže vzpomenout na jména... Ale když se člověk snaží, lze paměť vycvičit,“ tvrdí zkušená neuroložka.

„Svou roli hrají emoce – co si chceme pamatovat a co se snažíme potlačit, ať už vědomě či nevědomě.“

Stres může naši paměť ovlivnit negativně

Mnozí to zažili na vlastní kůži. Třeba u zkoušek. K napětí a shonu se často přidává únava a  nevyspání. Stres pak paměť dokáže silně negativně ovlivnit, utlumit.

Vliv na výkon paměti má podle doc. Rektorové ale i naše nálada: „Existuje takzvaná pseudodemence. Pacienti s depresí jsou celkově zpomalení, takže mohou na okolí působit dojmem mírně (kognitivně) postiženého nebo až dementního člověka. Když se ale deprese vyléčí, jsou v pořádku.“

Častější výskyt je zaznamenáván například u alkoholiků. Prevencí jinak může být léčba vysokého krevního tlaku – hypertenze. Rizikovým faktorem je mimo jiné i vysoká hladina cholesterolu.

Zdroj: Moje zdraví

Reklama