Byla jsem taková klasicky hodná holčička a najednou jsem v první třídě (někdy koncem září) přinesla poznámku „hraje si s panenkou pod lavicí“. A nebo si vzpomeňte na kudrnatého Jirku Olivu (v seriálu My všichni školou povinní), kterého víc než vyučování zajímala veverka na stromě!

Chodí do první třídy a pořád si ještě hraje. Problém? Dobrý elementarista (nebo spíše elementaristka) si s tím jistě dokáže ve škole poradit.

Ale co my rodiče? Máme většinou zafixováno, že předškolní věk je pouze dobou her. Tedy žádné povinnosti. Pak začne škola a v některých rodinách dojde vstupem do první třídy k významné změně pohledu na dítě. Do popředí se dostane povinnost a hra je odsunuta až do doby, kdy je povinnost beze zbytku splněna. Takové to klasické: nejdřív povinnost, potom zábava.

Pro dítě, které dosud znalo jenom zábavu, je taková náhlá změna velmi obtížná. Tím spíš, že někteří rodiče nemají vůbec rádi, když si školní děti hrají. „Už chodí do školy a pořád si hraje s autíčky!“ „Taková velká a ona si ještě hraje s panenkami!“ Snad ještě tak kolo, fotbal, hry na počítači, to jsou ochotni tolerovat, ale takovéhle lelkování? Syn popojíždí autíčkem po pokoji a dcera natřepává peřinku v kočárku pro panenky, cožpak to jde, takhle marnit drahocenný čas?

Má vůbec nějaký význam, když si školní dítě hraje a nedělá tak vlastně nic „užitečného“?

Psycholog Václav Mertin z Pražské psychologické poradny k tomu říká:

„Z vývojově psychologického hlediska je  hra u školního dítěte (opatrně dodávám, že to platí i pro dospívající a pro dospělé) velmi důležitý motor rozvoje osobnosti, udržení psychiky v dobré kondici, ale i zdroj radosti a slasti. Vstup do školy není ve skutečnosti v životě dítěte žádný reálný předěl, který by měl striktně oddělovat dobu her od doby tzv. práce.

Dítě potřebuje ke svému rozvoji  aktivitu, při které relaxuje, stanovuje si vlastní pravidla a rytmus, vybírá si, s kým si bude hrát a čím se bude zabývat, samo si určuje, ve které chvíli skončí. Ve spontánní aktivitě dítě kompenzuje dosavadní zátěž, regeneruje. Některé aktivity jsou pro volnou hru vhodnější, jiné méně. Nechte výběr na dítěti, jen se pokuste zabránit totální jednostrannosti. Podněcujte dítě i k jiným aktivitám, než ke kterým se někdy až stereotypně utíká. Akceptujte, že rádo maluje, ale občas je vyžeňte, ať si jde jen tak zalítat nebo popovídat s kamarádkou.

Je samozřejmě nepochybné, že se musí změnit poměr doby strávené na písku a nad učením, případně jinými povinnostmi. Velice ošidné je dávat nějaká doporučení, vždy záleží na konkrétních okolnostech. Myslím si, že v první, druhé třídě by hra a povinnosti (domácí úkoly, domácnost, kroužky, sport) v mimoškolní době měly být rozděleny v přibližném poměru 4:1 ve prospěch hry, ve třetí až páté třídě asi 3:1 a pak podle okolností 2:1 nebo 1:1. Číselné poměry jsou opravdu velmi relativní, ale na volné aktivity, hru by měl zbýt čas v kterémkoli věku!"

Pokud tedy plánujete dítěti v novém školním roce náplň mimoškolního času, ať už jsou to kroužky, výuka jazyků, zpívání či sport (nezapomeňte ani na pomoc v domácnosti), nechte mu i prostor a čas pro hru a nicnedělání.  

citace z Děti a my

         
Reklama