Humor. Jak často ho probíráme v různých úhlech. Jak moc ho kdo z nás potřebuje k životu a jaký druh komu vyhovuje. Kdo pro něj má smysl a kdo je podle nás „suchar“?

Bezkonkurenčně nejstrašnější model je, když se zanícením, patřičnou gestikulací a obrovským nasazením vyprávíte naprosto geniální vtip.

Mácháte rukama, měníte hlas, vstanete dokonce ze židle, aby vaše etuda dostala patřičnou razanci. Dopovíte vtip.

Zasmějete se, protože je fakt straně super, a očekáváte očekávanou odezvu. Tedy stejný výbuch, kterým jste napoprvé a vlastně i napodruhé reagovali vy.

A… NIC.

Posluchač se na vás dívá s jedním zdviženým koutkem jako na blbce a vy si náhle stejně, ne-li o něco „líbivěji“, také připadáte.

„He-he – dobrý, ne?“ snažíte se s nejistým výrazem a rudýma ušima.

„Jo – dobrý,“ praví ten suchar.

Trapas. Raději byste dostali cihlou do hlavy.

Buďte ale klidní, normální je se smát. A člověk se smyslem pro humor si důvod najde vždycky.

I humor je o vkusu

Nevím, ale u Fantozziho jsem se zasmála asi dvakrát, zatímco můj brácha se málem počůral. Dost mi nepřijde vtipné, kterak někdo permanentně krká nebo prdí, případně si stříhá nehty do dálky několika metrů, při čemž se strefuje do různých druhů potravin. Dělalo se mi nevolno.

Zato Bláznivá střela mě sestřelila z křesla hned několikrát, Čtyři vraždy stačí, drahoušku mě stály namožené hladké svalstvo, Pane, vy jste vdova rovněž a u Žhavých výstřelů mi museli zavřít okno, abych nebudila lidi až na Proseku.

Smíšek, nebo suchar?

Můj bývalý manžel se nesmál téměř nikdy. Když jsem se zkraje pokoušela vyloudit na jeho kamenné tváři alespoň náznak úsměvu, snažila se, pitvořila, div že jsem sebou nemlátila o zem ve snaze co nejlépe zapůsobit, sklidila jsem suché: No vidiš.“

Viděla jsem ho se zasmát jen jednou.

To, co ho tehdy rozesmálo, nebylo vtipné. Jeho vkus nesdílí již ani jeden ze šesti miliard obyvatel planety Země.

Vyhodnotila jsem, že je mimozemšťan, a přestala jsem bažit po blízkém setkání třetího druhu.

Naproti tomu mám známou, která se řeže od chvíle, kdy vstane z postele. Stačí jí říct „ahoj“ a pomalu se válí po zemi. U Scary Movie skoro zkolabovala. Mě pobavilo jen „Už zase umíráš“.  Je to možná „levné“, ale je to příjemnější.

Co myslíte vy? Suchý inženýr, nebo potrhlá přítelkyně?

  • Víte, že člověk, který se často směje, má podstatně silnější imunitní systém, pevnější psýchu, lépe spí a má zdravější srdce?
  • Věděli jste, že lidé s vráskami od smíchu jsou druhými pokládáni za důvěryhodnější?
  • Překvapuje vás, že muži, kteří se často smějí, mají zdravější spermie?
  • Představte si, že ženy, které se často smějí, mají o 34 %menší dispozice k rakovině dělohy?

Může humor zastarat?

Domnívám se, že ano. Byť pokládám například pana Chaplina za skutečně velkého umělce a komika, humorné scénky, u kterých se naše babičky lámaly v pase, už dnes rozesmějí jen málokoho.

Rovněž tak u pana Buriana je to kus od kusu. Ale teď hovořím jen za malé procento, kterého jsem se ptala.

Jak jste na tom se smíchem?

Když mám mluvit za sebe, je to věc, kterou vedle jídla a spánku potřebuji, abych žila. Není den, a to ani ty, které nepatří ke šťastným, kdy bych si nenašla důvod se zasmát. Až se přestanu smát, budu mrtvá.

  • Spolehlivě mě rozesměje černý humor (Nesmí v tom jen být děti a těhotné ženy)
  • Směju se příšerně, nahlas a je mi to jedno
  • Když to zadržuju, chrochtám. Velice působivé
  • Spolehlivě mě dostane, když se od srdce směje někdo jiný
  • Když se směje dítě
  • Směju se, i když je to nevhodné. Například na vlastní svatbě, protože oddávající koktal. Nechtěla jsem, ale nedalo se to. Bylo to horší, koktal o to víc. Já chrochtala. Máma do mě dloubala. Manžel rudnul a funěl.

Víte, že v Argentině museli kvůli „epidemii“ smíchu vyklidit školu na dvě hodiny?

A co tohle?

Zasmáli jste se?

A čemu se nejčastěji zasmějete? Máte rádi anglický humor? Italský? Černý? U kterého filmu jste se poslední dobou nejvíc zasmáli? Smějete se starým němým groteskám? Dokážete se udržet?

Jak hodnotíte svůj smích?

Reklama