Na písničkách si obvykle jako první všímáme melodie. Pokud nás chytne, vracíme se k ní podvědomě a můžeme si ji kolikrát jen broukat bez znalosti slov, která ji doprovázejí. Někdy je dokonce lepší, když ta slova nevnímáme. Plytkých textů je více než dost. Ale pak jsou čestné výjimky, kdy se vyplatí zaposlouchat a zamyslet se…

Dnes jsem vybrala několik písniček, které mě provázejí už roky. A vždy si texty vychutnám a díky nim připomenu věci, které jsou důležité.

Jaromír Nohavica - Kometa

Neznám asi výraznějšího umělce, jehož texty by braly posluchače za srdce přes třicet let. V jedné své písni Jarek zpívá „básníkům české země chtěl bych uklonit se“, ale při vší úctě k našim klasikům, já se klaním právě jeho textům.

V pubertě jsem otextovala pro zábavu svého okolí řadu zahraničních hitů a jestli mám od té doby v této „branži“ nějakou metu, tak neskromně si přeji umět hrát se slovíčky jako pan Nohavica.

...

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije

...

až příště přiletí, ach, pýcho marnivá
my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá

O vodě, o trávě, o lese
o smrti, se kterou smířit nejde se
o lásce, o zradě, o světě
bude to písnička o nás a kometě

Jiří Grossmann - Závidím

Píseň, kterou mnozí znají především díky skvělé interpretaci Nadi Urbánkové, jsem poznala už v dětství. Babička, která mě kulturně vzdělávala prostřednictvím svého gramofonu, si při ní vždy povzdechla.

Až v dospělosti jsem pochopila silné emoce, jež jsou složeny v nádherný text, do kterého oblíbený komikm zpěvák, textař a divadelní autor vložil své pocity z blížící se smrti...

Kdybys byl králem a mohl mi dát
jen jakoby darem svoji zem či stát
...
a sbírku všech známek, já nebudu chtít
Vždyť já chci jen žít, jak žít se má
a o nic víc
...
Závidím cestám, že mohou vést
závidím stromům okolo cest
závidím loukám srpnový žár
závidím horám potoků pár
závidím houslím stříbrný hlas
závidím mořím prostor a čas

Jiřina Doležalová - Strom

K písničce Strom, kterou zpívali v sedmdesátých letech na festivalu Porta Popelky, mám velmi osobní vztah. Díky ní jsem mimo jiné propadla na jednu životní etapu folkové muzice a vlastně jí celá ta léta tak trochu zůstala věrná (i když jsem měla i naprosto jiná hudební období). Zřejmě je to láska na celý život, navzdroy tomu, že nejsme stále spolu... To se někdy stává i s lidmi.

A když tak o tom přemýšlím, tak studium na Fakultě ochrany životního prostředí nemusí být taky tak úplná náhoda....

...
po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil
a táta mu u prašný cesty života strom zasadil.

A on tam stál a koukal do polí,
byl jak král, sám v celém okolí,
korunu měl, i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá.
...
Že strom byl v cestě plánované, to malý problém byl,
ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil,
tak naposled se do nebe náš strom pak podíval
a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal.

...

V tom výčtu písní bychom mohli pokračovat dál. Jsem patriot a jsem hrdá na to, že máme tolik krásných českých textů, které pohladí po duši i poučí. Tak třeba zase někdy příště, když budete chtít.

Přečtěte si také:

Reklama