Vám všem krásný den přeji.


Lež má krátké nohy. Kdo nezalže a tvrdí, že nikdy, tak lže sám sobě, ale to je můj názor, který nechci nikomu vnutit.

Pochopitelně jsem si jako dítě také zalhala, hlavně matce, která, jak jsem již jednou psala, byla tak urputně tvrdá ve výchově, že mně občas nic jiného nepomohlo, jedině lež.

Zajímavé bylo na všech mých lžích, že jim věřila. Když jsem řekla pravdu, nevěřila. Když mi bylo 16 let, měla jsem kamarádku, která nemohla pochopit, proč neřeknu pravdu. Ale později se sama přesvědčila, že to jinak nejde, a pomohla mi s nacházením různých výmluv.
První láska, nejkrásnější záležitost, a říct mámě, já mám rande? Ne, nikdy, chodila jsem zpívat o to více častěji, dělali jsme výlety s učilištěm a jiné různé výmluvy.

Při výchově mých tří dětí jsem vyžadovala pravdu.Raději mi řekněte co, kde, kdy, než abych se to dozvěděla jinou cestou. Když pravdu řekli, nikdy se výprask nekonal.

Léta utíkají, děti dorostou, jsou dospělé a zodpovědné a najednou při různých rodinných oslavách se dozvídám, jaké kde a kdy voloviny dělali a já na to nepřišla. Ani se raději nepřiznali, veliká radost, že mi to mohou říci za dlouhá léta. Samozřejmě se vždy zasmějeme, protože to byly samé voloviny, nad kterými bych i tenkrát mávla rukou. Dopadlo to tak, že sama říkám: ,,Tak povídejte, dlouho jsem nic neslyšela, co jsem měla slyšet dávno!", a zase se máme čemu smát.


Zdraví Věrulinka


Milá Věrulinko,
to samé teď prožívám se svými sourozenci a maminkou. Teď teprve z nás lezou ty vylomeniny v pravé kráse a navzájem se tím bavíme.
A nebýt těch malých dětských lží a polopravd, asi bychom byly o něco ochuzeny, nemyslíte?

Reklama