Reformy sociálních dávek přinesly své ovoce. Nezaměstnanost v České republice je rekordně nízká – pod 6 procenty. Bez práce je cca 349 tisíc lidí, což je téměř o 100 tisíc méně než loni touto dobou. Znamená to, že kdo chce pracovat, práci najde?

V podstatě ano. Ovšem pořád ne vždy za úplně ideálních podmínek. Existují profese, které na trhu zkrátka nejsou potřeba. A méně kvalifikovaná práce je zase hůře placená. Navíc v některých regionech – tradičně na severu Čech – je nezaměstnanost stále ještě poměrně vysoká.

Dostáváme se tak do situace, která by se čistě kapitalisticky smýšlejícímu jedinci mohla jevit absurdní – máme nedostatek zaměstnanců – a to často v oborech, na které není potřeba žádnou speciální kvalifikaci – a tři a půl sta tisíc nezaměstnaných, kteří tu práci nechtějí. Je pro ně totiž málo placená nebo by se museli přestěhovat – obvykle přinejmenším z počátku na ubytovnu, kterou jim zaměstnavatel k práci nabízí. A na to Češi ještě pořád nejsou zvyklí. A tak se místa obsazují pracovníky z ciziny nebo firmy odmítají zakázky, protože nemají dostatek zaměstnanců.

Existuje samozřejmě i takzvaná zdravá nezaměstnanost – podle ekonomů se pohybuje kolem 3 až 4 procent a tvoří ji lidé, kteří zrovna mění práci. Ti jsou potřeba, aby pracovní trh fungoval, zaměstnanci mohli měnit pracovní místo a zaměstnavatelé zaměstnance. Přesto však stále ještě existuje skupina lidí, kterým život „na podpoře“ očividně vyhovuje, nebo jim přinejmenším nevadí natolik, aby se snažili svou situaci změnit. Chtělo by to ještě přitvrdit?

Zdroj: www.mpsv.cz

Co myslíte, ženy-in, máme stále ještě příliš „měkké“ zákony? Měl by se člověk přestěhovat za prací? Udělala byste to Vy? Šla byste kvůli práci na ubytovnu? A co kdyby se musel odstěhovat Váš partner a vídali byste se jen o víkendech? Nebo jste něco takového zažila? Vzala byste méně kvalifikovanou práci? Nebo absolvovala rekvalifikaci? Jak daleko jste ochotna za prací dojíždět?

Reklama