Hádejte, milé čtenářky, které z vás zasáhlo do života toto přísloví tak silně, že ho poslala jako příspěvek k dnešnímu tématu. Nebudu vás dlouho napínat, je to čtenářka...

Máme tu další přísloví a další čtenářku, které zasáhlo do života... O kterou čtenářku se jedná? To se dozvíte až na konci této novinky.

Pod touto novinkou najdete také první slabiky naší Velké pořekadlové soutěže!


Kdo nemá trápení, neví, co je radost. A že té radosti občas je...

pořád si říkám spěchej pomalu, ale jak když hrách na zeď háže. Kdyby mi to kázal někdo jiný, jak házet perly sviním. Na každého jednou dojde, tak i mne neminou občas úřady. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, ale pak řeknou vyplň to tady, támhle, tohle dvakrát. Lepší dvakrát meřit a jednou řezat. Vyplníte to blbě a jdete pro nový formulář. Lží se nevylžeš a pravda vždycky vypluje na povrch. Už u pátých dveří a třetího okénka vím, že čert se*e jen na velkou hromadu, na magistrátní hromadu. Práce je posvátná, ale blahoslavený, kdo se jí umí vyhnout.Protivy se přitahují a někdy sdílejí i stejnou kancelář. Já vím, já vím, kam tě nezvou, tam se nehrň, ale když vás přepadne touha uspořádat světské záležitosti....komu není rady, tomu není pomoci. Od poslední akce vím, že, co si člověk neudělá sám, to nemá. Manžela už neposílám ani na poštu s pohledem.
Čeho je moc, toho je příliš. A tak, když mi ruply nervy a hlasitě jsem si brumlala pod neoholeným knírem cosi o tom, že na každou svini se najde řezník, úřednice to i přes rytmické flákání razítkem zaslechla. Mlčeti zlato, mluviti stříbro. Bylo to jako z deště pod okap. Přestala se usmívat a průdou nakazila i kolegyni. A kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Nehledej nové lidi, mohou být i horší. Ano, vedlejší odbor byl právě v plném proudu oslav padesátin jedné z úřednic a na mé otázky odpovídaly úsečně prskajíc majonézu z chlebíčků a šlehačku z dortu. Ani nenabídla. Ale hloupý kdo dává, hloupější, kdo nebere. Spokojila jsem se s razítkem a mazala na podatelnu.
Vím, že laskavé slovo nachází laskavé ucho, ale na tohle ucho jsem musela počkat patnáct minut, než laskavě opustí kantýnu. Zlo za sebou zanechává stopy a tahle byla v podobě lístku PŘIJDU HNED. Kdo si počká, ten se dočká. Ale podle pracovního nasazení o pár pater výše mi bylo jasné, že ryba smrdí od hlavy. Alespoň jsem důrazně zavřela dveře na počest mého vítězného tažení úřadem zakončené právě u podatelny. No co, střepy přinášejí štěstí. Po bitvě je každý generálem a tak jsem manželovi večer náležitě vylíčila, jak drzé čelo je lepší než poplužní dvůr.
Manžel se na mne podíval jak na obecního blba:“ Kdybys měla sebou telefon, volal jsem ti, že jsem mluvil s kolegou a ty papíry nejsou třeba.“
Ranní déšť a ženský pláč nikdy netrvá dlouho, tenkrát jsem ale plakal vzteky až do půlnoci. Ráno moudřejší večera. U snídaně mi došlo, že není důležité zvítězit, ale zůčastnit se, protože co tě nezabije, to tě posílí.
A já už dnes vím, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, ale když se štěstí unaví, sedne i na vola a pak čas vyléčí všechny rány.

ToraToraTora
Přísloví k životu patří, protože jsou mnohokrát ověřenými pravdami, ale všeho moc škodí. :)

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 31. srpna 2011: Přísloví, která frčí!

Toto téma jste si vybraly samy, milé čtenářky. Posílejte mi své historky s příslovími...

  • Stala se vám někdy situace, jako ušitá na nějaké přísloví?
  • Které přísloví je vaše nejoblíbenější a proč?
  • Máte s příslovím nějakou dobrou či špatnou zkušenost?

Vaše příspěvky očekávám na e-mailové adrese redakce (viz níže). Jejich délka musí být minimálně rovna tomu odstavci textu, tedy pokud chcete mít šanci na uveřejnění a zároveň také na dárek, který získá jedna z přispěvatelek. Jaký to bude dárek? Tentokrát jsou to knížky Jak získat sebedůvěru z nakladatelství GRADA a Tři kruté příběhy z nakladatelství EPOCHA.

Své texty posílejte nejpozději 31. 8. 2011 do 15.00 hodin.

kniha tri krute pribehy

Reklama