Reklama

Nejen kočce, ale kdo dokáže ublížit jakémukoliv zvířeti, je podle mě člověk, který by měl být exemplárně potrestaný.

Je velice smutné, že nastala doba, kdy jsou lidé stále více suroví k sobě navzájem. Kde potom hledat nějaké ohledy ke zvířatům? Pro příklad nemusím chodit daleko. S přicházející zimou kolem našeho paneláku přibývá koček bez domova. Paní, co je chodí krmit, už začíná být opravdu zoufalá, protože jí to přerostlo přes hlavu.

Přitom jde o plašanky, které se většinou nedají chytit, a ty světlé výjimky už adoptovat nemůžeme, protože u ní i u nás je plno. Zvířata venku na ulici jsou na tom opravdu zle, u nás neexistuje žádná ochrana, žádná cílená péče (nejsou peníze, nejsou lidi, není zájem) a jsou vydané napospas špatnému počasí i krutým lidem. Nedělám si iluze, že se to zlepší. Mně se stal minulou sobotu případ, že jsem při plně naloženém kole nákupem uviděla v klidné městské čtvrti, kde ani nejezdí moc aut, malého černého kocourka. Choulil se na kraji cesty u kanálu.

Nereagoval na zavolání ani na dotek, ale žil. Nevím, kolik lidí s prázdnýma rukama kolem něj prošlo a nechalo ho tam, já jsem to svědomí neměla. Tak jsem ho složitě dopravila na blízkou veterinu, zařídila mu nutné ošetření, hledala mu mezitím azyl. Ten jsem komplikovaně vyřídila, ale než jsem si pro něj znovu došla, i když mě veterinář do telefonu ujišťoval, že se lepší - umřel mi v ordinaci před očima - pomoc přišla pozdě.

Moc mě to mrzelo, protože si říkám, kdyby ho někdo odnesl včas (nevím, jak dlouho tam chudák trpěl), mohl se z toho vylízat. Proč jsou lidi tak neteční? Známí se mi smáli, že jsem ho tam u cesty měla nechat, ojedinělé případy by jednaly stejně jako já. Skoro se mi zdá, jakoby se lidi vymlouvali na vlastní starosti a nevšímali si toho, co je kolem.

Takže docela věřím, že se situace bude ještě zhoršovat a ani bych se nedivila, kdyby někdo nějaké zvíře použil se zlým úmyslem třeba k nějakým hloupým rituálům, které se mu zalíbily někde na videu. Bude asi málo těch, kdo se opováží zakročit proti.

Gerda


Milá Gerdo, souhlasím s vámi. Já se v podstatě bojím, abych někde nenašel nějaké opuštěné kotě. Jednou se mi to přihodilo a shánět mu místo nebyla legrace. Výhoda je, že rodiče mají dům a tam se vejde celý zvěřinec. Taky ho tam mají.

Poslední kočičí obyvatel prostě přišel z ulice a začal se lísat k otci, který je na oko zvířecí nepřítel. Bylo to zrovna v den jeho narozenin. Co vám mám povídat, láska na první pohled, jsou to nerozluční kamarádi. Tak je to u nás, ale jinde? Když slyším, jak mluví o kočičkách, je mi úzko. Ale co chcete, když dneska se neumí lidé chovat slušně ani sami k sobě. Většinu z nich v dnešní rychlé době nějaká zvířata vůbec nezajímají.

A co vy ostatní? Také máte nějaké zkušenosti s nalezenci? Napište nám o tom na adresu redakce@zena-in.cz!