Nikdy mě nic nebolelo. Vždycky jsem si připadala zdravá jako řípa. Až na krční páteř. Starý úraz při pádu z koně a sedavé zaměstnání ve strnulé poloze si po letech vybralo svou daň. Ale na koho se obrátit o pomoc?

záda

Koho někdy nebolela záda? Snad každého, ale dokud vám ta bolest neparalyzuje  život, naučíte se s ní žít. Jenomže tohle je přístup flinka. Odpovědný jedinec by měl vyhledat odbornou péči, aby se problém nestal chronickým. Od kolegyně v redakci jsem dostala doporučení na fyzioterapeutku. Zavolala jsem jí, že se objednám. Ochotně by mě přijala za dvě stě korun za masáž. Ale když budu mít doporučení od obvodního lékaře, bude to hradit pojišťovna.

Obvodní lékařka mi doporučení nedala. Masáže či rehabilitace jsou nadstandard. Ale všechno (nebo skoro všechno) se dá obejít. Fyzioterapeutka mi doporučila neurologa. S paní neuroložkou jsem si pěkně popovídala o koních, podívala se mi na záda a napsala doporučení. Vyčerpala jsem svých deset hodin cvičení, protahování a reflexních masáží a znatelně se mi ulevilo.

Nějaký čas to vydrželo, ale na dovolené mě „chytla“ krční páteř znova. Možná průvan z auta, špatný polštář, co já vím. Nemohla jsem pohnout hlavou, bolest šla do ramene přes loket až ke konečkům prstů. Tentokrát jsem to nevzala přes neurologii (možná chyba), ale zašla jsem na ortopedii v domnění, že mi to „opíchnou“ a bolest ustane. Přísný pan doktor mě napřed „znectil“ za všechny internetové portály, které publikují medicínské bláboly a zaprodávají se farmaceutickým firmám. Když si zchladil žáhu, diagnostikoval mi zablokovanou krční páteř a odkázal mě na rehabilitaci, kterou si musím najít sama.

Žádná okamžitá úleva se tedy nekonala. Bolest byla občas tak nesnesitelná, že jsem sykáním a vzdycháním rušila při práci kolegyni Sašu.

V naději jsem se upnula na rehabilitaci. Našla jsem si luxusní rehabilitační pracoviště a doufala, že mi tam pomůžou. Myslela jsem si, že podstoupím podobná cvičení a protahování jako u první fyzioterapeutky, ale slečna magistra na to šla vědecky. Přes duchovno, dýchání a uvědomění. Vyplňování dotazníku zabralo celou půlhodinu. Zapsala si do deníčku náš cíl. „Úplné odstranění potíží a zlepšení kvality života“. Pak mi ukázala pár složitých dechových cviků, které mám doma provádět.

Po dvou týdnech se divila, že nenastalo zlepšení, a bylo na ní vidět zklamání. Musíme být trpělivé, utěšovala jsem ji. Slečna magistra si vzala mou bolest za svou, což mě na jednu stranu posílilo, ale na druhou stranu utvrdilo v přesvědčení, že tudy cesta nepovede.

Dnes už bolest ustoupila sama, ale pokud by se měla příště vrátit, obrátím se na pořádného chiropraktika.  

Docela by mě zajímalo, milé ženy-in, jaké máte zkušenosti s bolestmi zad a jak je léčíte.

Čtěte také:

Reklama