Honza je z kuřácké rodiny a kouří už od svých čtrnácti let. Jana nekouří vůbec a ani u nich doma si nikdy nikdo nezapálil. Přesto se dali tito dva dohromady. Jejich vztah byl v pořádku až do té doby, než se spolu sestěhovali.

smoke

U Honzových rodičů se kouřilo všude, po celém bytě. Když k nim přišla Jana poprvé na návštěvu, cigaretový kouř však bylo to poslední, co ji zajímalo. Trochu ji sice udivilo, že neberou ohled na mladšího, sedmiletého syna, ale přece nebude mluvit cizím lidem do toho, kde a jestli si můžou ve svém vlastním bytě zapálit.

Pokaždé když přišla domů, tak Janiny rodiče jen utrousili, že smrdí, jako kdyby se vrátila z hospody. Opáčila, že v hospodě nebyla, že byla u Honzy.
„No, tam to musí vypadat,“ neodpustil si ještě poznámku Janin otec, zapřísáhlý nekuřák.
Vypadat, nevypadat, Jana si do své nové lásky mluvit nenechala a asi po roční známosti se s Honzou dohodli, že si najdou společný podnájem, aby mohli být co nejvíce spolu.

Sotva nastěhovali první nábytek, Honza si sedl v kuchyni na židli a zapálil si.
„Honzííí, mají přijet naši, nekuř tady, já se s nimi nebudu hádat, víš, že jsou nekuřáci.“
„Vždyť to vyvětráme, ne?“
odpověděl Honza, ale cigaretu uhasil.

Podnájem, ve kterém Honza s Janou bydlí, je velký jednopokojový byt oddělený sádrokartonovou příčkou na dvě místnosti. Koupelna společně se záchodem jsou přistavěny a nově zrekonstruovány v rohu předsíně. Balkon byt nemá.
Když si chce Honza zapálit, jde obvykle na záchod, to by ale Jana nesměla jít zase za chvilku po něm do koupelny
„Kdo to tady má dýchat?“ rozčiluje se pokaždé.
„Vadí ti, že kouřím v kuchyni, tak kam mám sakra chodit?“

Kouření je čím dál častějším problémem, Jana by nikdy nevěřila, že se budou hádat kvůli takové „prkotině“
Nejhorší situace ovšem nastává, když přijde na návštěvu Honzova máma, která si bezostyšně zapálí v kuchyni.
„No Janinko, přece mě nepoženeš ven nebo na záchod? A Tobě se Honzíku divím, jsi tady doma a bojíš se zapálit.“
„Ale mně ten cigaretový kouř vadí“,
komentuje Jana situaci a otvírá okna dokořán.
„ Tak sis neměla začínat s kuřákem“, reaguje Honzova matka a típne cigaretu do popelníku.

Když odejde, Honza s Janou se zase pohádají.
„Taky se nemusíš do mámy navážet, tak často sem nechodí. Já když přijdou vaši, tak se držím a nekouřím a ty zase můžeš vydržet, když přijde moje máma, nemyslíš?“
„Ale já tady v tom pak spím, jde to cítit po celém bytě.“
„Tak jdi spát ven“,
řekne už naštvaně Honza, a natruc si zapálí.
„Ty jdi ven!“ reaguje Jana: „a nechej si tam rovnou i ty cigarety.“
„To jistě, na to zapomeň, že já budu chodit v zimě kouřit někam ven.“

Je to jako začarovaný kruh, ze kterého nechce ani jeden vystoupit. Honza za silné podpory svých rodičů a argumentem, že si snad může ve svém vlastním bytě zapálit kdy chce a že ho Jana omezuje, a Jana  s marnou snahou ho přesvědčit, že se v bytě nedá dýchat, cigaretový kouř ji vadí a že naopak omezuje on ji.
Asi si měla toho cigaretového kouře více vnímat už tehdy, při první návštěvě u Honzových rodičů.

Čtěte také:

Reklama