Reklama

work

Vzpomínám si, kterak ještě nedávno byly inzertní deníky přímo napěchované nabídkami volných míst od řidiče až po hostesku. Dnes? Tři stránky zbytečností typu: Chceš 45 000,- měsíčně? Zavolej! A nic víc.

Zavoláte a dozvíte se, že budete prodávat voňavky a vaše mzda se té slibované nepřiblíží ani ve snu.

„Nechápu,“ prohlásila nedávno moje známá, která přes dva měsíce sháněla místo zdravotní sestřičky, „jak na tohle může ještě někdo naletět!“

Může!

Byla jsem se na jednom výživném výběrovém řízení podívat. Inzerát nabízel kancelářskou práci s možností profesního růstu, osobního vozu, služebního telefonu a mzdy velice pěkné i na ředitele.

Bylo nás tam asi patnáct.

Nejdříve mě udivilo, že se nikdo nezajímal o dosažené vzdělání, jazykové znalosti, zkušenosti třeba s PC i běžně užívanými programy typu excel a podobně.

Vlastně jste mohli být vyučený řezník a byl jste dobrý kandidát stejně jako absolvent ČVUT.

Ve finále jsme se po té, co nějaký mistr pokreslil pět formátů větších než A3 na stojanu nějakými rovnicemi, dozvěděli, že práce spočívá v tom, že člověk bude podávat inzeráty a telefonovat lidem, zdali nechtějí to a ono. Drápe se po jakési příčce na místo označené jako manažer a dále až k vedoucímu vesmírných letů. Hodnocen je za to, že sežene lidi na totéž.

Z patnácti lidí se nás dvanáct zvedlo k odchodu. Cítili jsme se podvedeni.

Pokud v současné době patříte k těm, kteří právě hledají práci, nebo touto anabází v současné době prošli, jistě víte, o čem mluvím.

Realitní makléři, pracovníci cool centra, hostesky, taxikáři s vlastním vozem a ŽL, tyhle pochybné nabídky, které lze odhalit podle nereálných příjmů, a to je pomalu vše.

Když se objeví něco normálního, zpravidla je vám po zavolání oznámeno, že je obsazeno.

Naše shora zmíněná zdravotní sestřička se nakonec upíchla v Neratovicích – přes známého.

I moje Míša si myslela, poté, co jsme přijeli z Varnsdorfu do Prahy, že práci najde s její praxí a zkušenostmi během odpoledne.

„Omyl, zlatá rybko“…hledá stále!

Tak si říkám, že mít, a nejen dnes, práci, která člověka baví, kterou vždycky chtěl dělat a kterou navíc ještě možná trochu umí, je hned po fungujícím a šťastném vztahu, vedle zdraví, opravdu terno.

Vždyť kolik lidí může říci: „Dělám to, co jsem si přál dělat, baví mě to a chodím do práce rád“?

Patříte mezi tyto šťastné? Jak pohlížíte na svou práci? Chodíte tam rádi? Jak dlouho jste ji hledali? Hledáte? Jaké jsou vaše zkušenosti? To a ještě mnohem víc mě dnes zajímá při společném, výjimečně ne pátečním, společném tématu dne.

Pište o své práci a jejím významu pro váš život, i své zážitky na známý e-mail redakce@zena-in.cz