Jak zní papuánština a kdo dělal tlumočníka, si můžete přečíst v dalším příspěvku, poslala nám ho čtenářka Hanula.

S dvojčaty musí být hodně práce, ale určitě i legrace, jak je vidět. Moc děkuju, Hanulo.


V naší rodině máme dvojčata - kluky. Když byli ještě malí, tak nám to jejich brumlání připadalo roztomilé.

Jenže jakmile povyrostli a už měli trošku mluvit tou naší člověčí řečí - začali mluvit nějakou papuánštinou. Prostě se dorozumívali mezi sebou a nás dospělé nebrali na vědomí.

Když jsem je někdy hlídala a po obědě spali v naší velikánské posteli v ložnici, kde nebyli pomalu ani vidět - ozývalo se hlasité žvatlání a smích - vtrhla jsem na ně pánové, tak co to tady je - tady se má spát... odpověděli mi s nevinným úsměvem řečí, které jsem vůbec nerozuměla. Ale můj tón hlasu byl natolik důrazný, že toho nechali a spali...

Čas od času jsem si brala na pomoc jejich o něco staršího bráchu, který jim kupodivu rozuměl a dělal jim tlumočníka.

Tak jsem se s nimi mohla dorozumět.

Když povyrostli - papuánština se vytratila a také možná díky logopedovi (měl s nima dost velkou práci), kluci dnes mluví normálně...

Ráda vzpomínám na ty chvíle, kdy jsem se rozčilovala a oni se na mě dívali tím andělským pohledem a trpělivě mi vysvětlovali, o čem se se mnou vlastně baví. Dnes už je to o něčem jiném...

Hanula

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Tématem dnešního dne je: Ráčkování a jiné vady řeči.

  • Máte nějaké zkušenosti s vadami řeči?
  • Chodily jste vy nebo vaše děti na logopedii?
  • Pobavilo vás něco v souvislosti s tímto tématem?
  • Vymýšleli jste jména pro děti, aby tam nebylo R a Ř?

Prosím, příspěvky už neposílejte. Kolem 16. hodiny se dozvíte, kdo z vás za svůj příspěvek získá balíček, kde je: kniha Byla jsem svědkyní vraždy ze cti (N. Apfeldová), diář Albi a francouzská manikúra od AVONU.

racko  

Reklama