Děkujeme za další krásný příspěvek na dnešní téma. Je od čtenářky s nickem Elioza a o její kočce Čiki, která je úžasnou lovkyní.

Kdo koho obdarovává??

Domácím mazlíčkům dárky věnuji nepravidelně. Párkrát se ale stalo, že samo zvířátko se stalo dárkem k svátku nebo pod stromečkem.

Když byly synovi tak tři roky, našel pod stromečkem klec a v ní, naprosto bez zájmu o sváteční okamžik, skotačili dva samci křečíka džungarského. Protože mi připomněli hrdiny oblíbeného dětského kresleného seriálu Rychlá rota, pojmenovali jsme je Chip "čip" a Dale "dejl". Kdo si vzpomene, tak "čip" byl takový ten hezčí, bystřejší a "dejl" takový trdlo a vejtaha, prostě moula a měl legrační klaunský čumáček. Naši křečíci se odlišovali skoro stejně, povahově i vzhledem, náš "dejl" měl místo většího čumáčku větší oči. Občas prováděl psí kusy, nad kterými nám rozum stál. Jenže křečíci se dožívají maximálně dvou let. Přestože tabulky "čip" a "dejl" překonali, stejně se nakonec odebrali do křeččího nebe. Za života dostali samozřejmě pár dárečků v podobě pamlsků.

K svátku před třinácti lety jsem si vybrala na dvorku u neznámých lidí kotě. Nejklidnější a nejuchopitelnější jsem si odnesla domů. U veterináře jsem ho nechala prohlédnout, očkovat, odčervit a tak dále. Pojmenovala jsem ho Chiquita ( čikita = španělsky dívka, paní ). Naše Čiki je logicky holka:-)

Čiki

Přestože jsem ji občas obdarovávala, jak už malými myškami s peříčkem, které zaručeně vydrží i několik dní ( Čiki je rozcupovala během pěti minut ), pamlskama nebo pelíškem, stejně nejvíc ocení, když jí dcerka donese nějaké to ptačí péro nebo dlouhé stéblo trávy. Ulítat se může za světýlkem od baterky, pletací jehlice je úplně nej...dokonce pak i panáčkuje. Pentle, kterou je ovázaný dárek, bývá zajímavější než obsah.

Nejvíc ale obdarováváni jsme my. Její hrátky s čímkoliv nám vykouzlí úsměv na tváři. Přestože by mohla být babičkou, její blázniviny někdy nemají konce a její skotačení je zábavnější než program v televizi.

Když mi chce udělat radost, uloví z myčky v kuchyni malého plyšáka s magnetkama a donese ho v tlamě s příznačným mňoukáním. Položí ho na zem a čeká na pochvalu. Když takhle donese krtka, krávu, chobotnici, psa i kachnu...přinese nakonec rodinku ledních medvědů.

Nejvíc loví, když jsme mimo domov. Asi ze zoufalství a stesku. Při příchodu domů čeká u dveří jako pejsek a vítá nás. Samozřejmě na nás neskáče a neolizuje. Já pak sesbírám plyšovou hromádku a vrátím zpět na myčku. Lov může začít znovu.

Je zajímavé, že ji tato zábava neomrzí. Loví zřejmě pudově a když se jí nedostává živé návnady, loví havěť plyšovou. To se však změnilo včera, kdy utekla do sklepa. Poprvé po třinácti letech nám donesla až ke dveřím do bytu živou myšku. Vlastně už polomrtvou. Ukončili jsme její trápení. ( Myšky, né kočky ) a šli spát.

Takže kdo koho vlastně obdarovává??? ..........Elioza

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Šikovná kočička, jen aby nepřišla na to, že chytání živých myšek je zábavnější a vy nemuseli denně ukončovat trápení polomrtvých úlovků

Jakými radostmi vás obdařují vaši domácí mazlíčkové, milé ženy-in? Čím vám dělají největší radost? Co vás poslední dobou potěšilo, nebo mile překvapilo? Podělte se s námi o své radosti a napište nám na:

redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama