Bulvár

Kdo k tomuhle jednou přičuchl, ten chce znovu

Dobrý den,

ráda bych svou troškou přispěla k dnešnímu tématu. S prací v zahraničí zkušenosti mám a musím říct, že snad jsem i měla štěstí víc než rozumu, ale vždy to stálo za to.

Studovala jsem vysokou školu a i když už je to nějaký ten pátek, těch možností bylo dost a já jsem měla obrovskou chuť to vyzkoušet. Samozřejmě, že nejhorší to bylo poprvé, jako snad všechno. Jela jsem na výměnný program do Německa, ač jsem neuměla ani slovo německy, ale spoléhala jsem na svou angličtinu. Pracovala jsem ve výzkumném ústavu v oboru mléčné výroby. Moje angličtina snad nebyla tak hrozná, ale ten pocit, kdy se jinak nedomluvíte a než do toho člověk trochu vklouzne, tak to trvá. Snad nikdy nezapomenu na to, když jsem do toho ústavu přišla a nějaký pan profesor se mně snažil zasvětit do všech těch mašinek a přístrojů, který se používají na výrobu různých mléčných výrobků. Povídal a povídal a já jen kývala hlavou, ale vůbec jsem netušila, cože mi to vysvětluje. Ten výměnný program měl tu výhodu, že nás tam bylo různě po Německu asi 200 z celého světa a Němci pro nás vymýšleli program na každý víkend, takže jsme se podívali do Alp, Benátek, Rakouska atd. Také jsme se scházeli s ostatními a ta škola různých mentalit a názorů je věru slušná škola do života.

 

Další můj výlet byl hned další letní prázdniny a byla to Amerika, kam jsem vyrazila úplně sama. Měla jsem domluvenou práci a celkově to pořádala agentura jako program Work and Travel, ale já jela úplně sama poprvé letadlem za moře... Bylo o nás postaráno jen první den a pak už jsme se všichni rozjížděli po celých USA za prací. Štěstí se na mě usmálo a já v jednom autobuse potkala Čechy, kteří jeli do Jižní Karolíny, stejně jako já. S nimi jsem pak bydlela celé 3 měsíce. A co se týče práce, tak tam se člověk měl co otáčet. Pracovala jsem současně ve 2 zaměstnáních a vystřídala jich několik. Bydleli jsme 10 minut od moře a na vlastní oči jsem viděla tornádo. Amerika je úplně jiný svět a Američané jsou trošku jiní lidé, žít bych tam nemohla, ale zkušenost obrovská. Strašně moc jsem tam chtěla cestovat, ale protože mí spolubydlící tam zůstávali déle než já, tak jsem se rozhodla, že si seženu někoho přes internet. Jela jsem za neznámým Čechem přes půl Ameriky, aby jsme se nakonec našli a něco málo procestovali. Byla jsem tam v době teroristických útoků a opět asi nikdy nezapomenu  na tu náladu a pocit, strach a cestu zpátky domů.

 

Vrátila jsem se domů, nastoupila do školy a naskytla se možnost dalšího výměnného programu do Belgie na celý semestr. Rozložila jsem ročník a se spolužačkou jsme vyjely v únoru. Školy nebylo moc a tak jsme opět využily možnosti a našly si práci v restauraci. Dělala jsem v maličké soukromé restauraci, kde kuchař byl zároveň i majitel a bylo to trochu tvrdší v tom, že já jsem pro něho byla pouze pracovní silou a spíš ještě tou podřadnou. Poslední měsíc jsme se spolužačkou využily opět na cestování a projely tak malou Belgii celou a ještě navíc jsme to protáhly stopem až do Paříže, kde jsme spaly po Eifelovou věží (moc jsme se nevyspaly :-)) V Belgii jsme se také seznámily se studenty z Afriky a opět můžu říct, že je to trochu jiná mentality než my.

 

No a jak já říkám, kdo k tomuhle jednou přičuchl, tak ten chce znovu a víc, jela jsem i já, tentokrát již s diplomem v kapse na farmu do Švýcarska. Jela jsem přes agenturu, kterou jsem průběžně sledovala několik let a které jsem tak věřila. Když se dívám zpět, byla to moje nejhezčí práce a fajn lidi okolo mě. Práce v zemědělství mi nevadí a tak jsem se starala o krávy, prasata, pracovala v rodině, ale hlavně jsem měla bezvadnýho šéfa, který se staral i o mou zábavu, takže jsem zase viděla kus Švýcarska. Ti lidi mě naprosto vzali mezi sebe do rodiny, takže jsem se účastnila i jejich rodinných oslav, Vánoc a s dědou, který měl 65 let jsem jezdila lyžovat :-)

No a to je zatím vše :-) Ze Švýcarska jsem si přivezla přítele, zamilovala se a od té doby jsem už jenom v ČR. Už to není tak jednoduché se sbalit a odjet, i když bych mohla i s ním, ale já věřím, že to zase přijde a opět zažiju ten parádní pocit svobody.

 

A co mi to tohle všechno dalo? Kromě zkušeností, zážitků, zdokonalení jazyka ještě jednu „drobnost“. Jsem tolerantní k ostatním národům – ať jsou bílý, žlutí nebo černí, dnes vím, že jsou to lidé a mají stejné pocity, bolesti... jako my.

Přeji krásný den všem!

 

Lenka K.


Milá Lenko K,
děkuji za příspěvek, vy jste už pěkně zcestovalá. To je dobře, každá zkušenost dobrá.
Mějte se krásně. 
 

   
16.11.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [7] bonda [*]

    Kdybych před 25 lety mohla, jela bych jako ty, taky jsem byla dobrodružná povaha, ale jezdila jsem tak akorát na prázdniny s brontosaurem

    superkarma: 0 19.11.2006, 18:54:06
  2. avatar
    [6] kareta [*]

    SUPER, ty vzpomínky ti nikdo nevezme

    superkarma: 0 19.11.2006, 10:44:20
  3. avatar
    [5] kora [*]

    Jo cestovalo by se cestovalo,ale kde na to?

    superkarma: 0 18.11.2006, 18:33:57
  4. avatar
    [4] edith1975 [*]

    tiše závidím, na toto jsem si nikdy netroufla. Ateď už ani netroufnu. S manželem a dvěma caparty už ne

    superkarma: 0 18.11.2006, 17:57:38
  5. avatar
    [3] lenagirl [*]

    mohu jenom tiše závidět že já jsem tu možnost neměla taky bych ráda ale jinak to přeji všem co mají odvahu a možnost ať to udělají alespoň můžou posoudit

    superkarma: 0 17.11.2006, 22:25:28
  6. avatar
    [1] vininka [*]

    Strašně ti fandím a zároveň před tebou smekám.Já jsem z těch,co si na to nikdy netroufli...

    superkarma: 0 16.11.2006, 17:25:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme