Po své mamince jsem zdědila nádherné tmavé silné a husté vlasy.
Byla jsem na ně náležitě pyšná a pěstovala jsem si je dlouhé. Maminka -
kadeřnice - mi směla zastřihnout vždy jen konečky, aby vlasy vypadaly pěkně,
byly dlouhé asi tak 15 cm pod pás.
Tatínek byl na mé vlasy náležitě pyšný.
V té době jsem jezdila do Prahy do školy.
Jednoho dne, bylo jaro, ale velmi nevlídné počasí jsem přijela domů a měla špatnou náladu. Cestou domů jsem totiž na zastávce potkala člověka, ze kterého jsem měla strach. Znala jsem
ho totiž z vyprávění. U nás na malém městě se o něm vyprávělo, že byl v léčebně pro duševně nemocné, protože napadal a škrtil v okolí osamělé ženy.
Stál za mnou na zastávce a dlouze si mne prohlížel.

Ale doma jsem si náladu nevylepšila. Povídala jsem s maminkou v kuchyni a
chtěla jsem odejít z místnosti, když mi najednou máma povídá: "Ty máš ustřižené vlasy?" -udivilo mne to, protože jsem o ničem takovém nevěděla.
Konečně - proč bych si měla nechat stříhat svou pýchu?
Jenže maminka trvala na svém a tak jsem zjistila, že na zádech mám pod lopatkama ustřižený pramen vlasů v šířce asi 10 cm! Vůbec nevím, jak se to mohlo stát! Máma říkala, že neexistují tak ostré nůžky, aby ustříhly tak silný pramen vlasů najednou. Říkala, že ten, kdo mi vlasy "zastřihl", musel to udělat břitvou.

Dodnes nevím, kde jsem přišla o své dlouhé vlasy a jak.
Tatínek se mnou dva dny nemluvil. Podezíral mě, že jsem si vlasy ustřihla
sama....

Danulinka


Milá Danulinko,
to je jak z nějakého hororu, až mě z toho mrazí...

Reklama