Můj muž „záchranář“

Vím, že můj příspěvek dnes mezi ostatními zapadne, protože není nijak dramatický ani srdceryvný. Váhala jsem, zda vůbec psát, ale nakonec mi to nedá. :) Ráda bych se s vámi podělila o jeden poznatek, který, jak je patrno z již vyšlých příspěvků, není některým čtenářkám ženy-in cizí.

Asi mám v životě štěstí, protože jsem se dosud nepřipletla k vážné nehodě, nestala se mi žádná život ohrožující příhoda. Neměla bych o čem psát, nebýt mého muže.

Již když jsme se seznámili, „zachránil“ mě. Před časem jsem tu psala o své rodině (Všechno zlé je k něčemu dobré). Když jsem se se svým drahým seznámila, pomohl mi překonat spoustu stínů minulosti, vyrovnat se s křivdami a psychickými ranami, které na mě otec napáchal.

Jak jsme se víc a víc poznávali a trávili spolu víc času, přišlo mi, že je jakoby z jiné planety. Do té doby jsem totiž podobné chování u nikoho ze svých známých neviděla.

Můj drahý je filantrop. Není lhostejný k lidem ve svém okolí. Nejen, že pomáhá přátelům z problémů, ale neváhá přispěchat s pomocnou rukou i cizím lidem. Když na ulici uvidí člověka, který se motá a nesmrdí alkoholem za tři rohy, neváhá a osloví ho s nabídkou pomoci. Během studentských let se angažoval jako dobrovolník v různých dobročinných organizacích. A jistě by se toho našlo víc. Můj muž o tom ale nechce mluvit, své chování považuje za samozřejmost, nevidí důvod, proč se tím chlubit.

Svým příkladem mě mnohému naučil. Když se na ulici motá nějaký člověk, může být jen těžce nemocný a může potřebovat pomoc – neváhala bych a oslovila bych ho. Když na ulici potkám nevidomého člověka, nabídnu mu, zda nechce pomoct nastoupit do autobusu či dovést kousek cesty. Díky němu se zajímám o první pomoc – to kdyby náhodou, abych mohla pomoci.

Nemusíme přímo zachránit někoho z hořícího domu či oživit člověka se zástavou srdce. Stačí být jen všímavý a vnímavý ke svému okolí a pomáhat po troškách. Jsem ráda, že takových lidí, jako je můj muž, je víc. Díky všem, kteří nejsou nevšímaví! Eli Emanueli

Ano, pomáhat se dá po troškách, to je moc hezky vyjádřeno. Když se naskytne příležitost, taky mě tyto filantropní drobnosti uspokojují. Moc pozdravů manželovi. Simona

Tak co, milé čtenářky, že byste už nenašly nějaký hezký příběh? Neříkejte, že jste ještě nikdy nikomu nepomohly nebo někdo vám! Stále ještě čekám, ale už ne moc dlouho, tak pospíchejte! Adresa:

redakce@zena-in.cz

Reklama