Vztahy

Kdo je tady pánem?

Myslím, že když člověk něco chce, měl by si o to říct. Že když druhá strana neví, co chcete, protože jste jí to neřekli, můžete si za to sami, že vám přání nesplní. Tak to platí i v sexu, možná hlavně tam. A tak si s přítelem povídáme o tom, co bychom kdo chtěli do největších podrobností. Když je správná atmosféra, říkáme si o svých tajných tužbách a představách, rozvíjíme příběhy, mluvíme a píšeme si lechtivé maily a když je pak atmosféra ještě správnější, svá přání vyplníme.

A tak to bylo i s tím, když jsme mluvili o znásilnění. Samozřejmě ne o tom pravém a nepochybně hrozném zážitku, ale o takovém tom partnerském, rukavičkovém, kdy každý může hru kdykoliv zarazit, když zjistí, že se ocitl za hranicí své únosnosti. Oběma se nám myšlenka líbila, a tak jsme ji náležitě rozpitvali. Já jsem mluvila o vrcholném vzrušení z toho, když je chlap chlapem, jak to příroda chtěla, a popadne ženu, obrazně řečeno, za vlasy a dotáhne ji do chýše, kde se jí na nic neptá a udělá prostě to, co sám chce. Mluvila jsem o tom z pohledu ženy, která ve své prapodstatě svého partnera ráda následuje (když vynechá výdobytky dnešní doby, jako je emancipace, rovnoprávnost a galantní chování), která vlastně ráda podlehne. Jako hru jsem brala to, že se brání, a má báječný pocit ze zjištění, že muž je s přehledem silnější a že se neubrání.

Přítel mluvil o tom, jak je rád, když se žena neubrání. Jak k prapřáním chlapa patří ženu dobýt. Jaké vzrušení přináší dobytou ženu definitivně pokořit a ukázat jí, kdo je tady pánem, ukázat jí něco, na co tedy jen tak nezapomene...

Byla to báječná komunikace, nicméně se odehrála už dávno a zapadla ve starostech běžných dní.

Po dlouhé době jsem šla jsem s kamarádkami na večírek a slíbila, že do desíti budu v pohodě doma. Člověk míní, alkohol jeho mínění mění… Klábosím a povídám, čas běží a úměrně k vypitému alkoholu to přestávám řešit. Jednou přijdu pozdě, z toho se nestřílí ne? Přišla jsem ve tři ráno. S písní na rtech, rozesmátá, otevřu dveře od bytu, rozsvítím a … v předsíni stojí můj přítel. Upřeně na mě hledí, přimhouřené oči a semknuté rty stažené v téměř ironickém úšklebku. Ještě jsem ho takhle neviděla. Trochu mi zatrnulo, ale pak jsem si řekla, že se mi to zdá, že se tváří normálně. Nezdálo.

„Kolik je?“ zeptal se ledovým hlasem.
„Asi tři né?“ na to rozjařená já.
„Tak to jsi přišla pozdě, ne?“
„No á? Stálo se snad něco?..Ahá..ty s tím….. máš asi…problém…“ říkala jsem s mrznoucím úsměvem na rtech tišeji a tišeji, protože se ke mně blížil a jeho výraz vůbec nebyl ten obvyklý, milý, jaký jsem znala.

Ustupovala jsem dozadu, nechápala, co se děje, a začala jsem mít strach. Zastavila jsem se o dveře a rukou za zády nenápadně nahmatávala kliku. Došel až ke mně, posadil mě na lavičku v předsíni a sundal boty. Nechala jsem ho to udělat bez sebemenšího odporu. Dívala jsem se na něho ve snaze najít v jeho tváři stopy toho, že je to jenom legrace. Chtěla jsem něco říct, ale najednou jsem nevěděla co. V té chvíli jsem okamžitě vystřízlivěla.

Jemně mě vzal za ruku a vedl do ložnice. V krku se mi vytvořil knedlík a začala se mi klepat kolena. Nechápala jsem, co to má znamenat. Zastavil se u postele, objal mě, hladil po vlasech a tiše šeptal: „Měla jsi mi zavolat že jdeš pozdě, miláčku, já jsem si o tebe dělal starost, a ty teď přijdeš, víš, ani se neomluvíš, a dokonce si myslíš, že se nic nestalo, ale to se mýlíš, protože tohle se nedělá, a když děláš, co se dělat nemá…“ přestal mě hladit a stisknul mi ruku až to zabolelo…“tak musíš počítat s následky!“ Vší silou mě hodil na postel. Nechápala jsem, co se děje, a snažila se vstát, ale držel mě tak, že jsem se skoro nemohla pohnout a zároveň mi nohama roztáhnul kolena daleko od sebe, odsunul kalhotky ke straně…

Vztekala jsem se a bránila a zároveň hrozně bála, jak daleko zajde a potácela se mezi pocity "co si to ke mně dovoluje" a „udělej to, jen mi prosím… neubližuj…“

Neubližoval. Jen mě dobyl a pokořil a já postupně zjišťovala, že jsem vzrušená jako nikdy před tím, že se mi točí hlava a že už se vlastně ani nebráním…

Svět kolem se zatočil a ani nevím, kdy přesně mě začal zase hladit ve vlasech. Asi se mi hnula hladina hormonů, protože se mi najednou chtělo strašně brečet. Možná to bylo z toho leknutí, že se mi situace vymkla z ruky, z toho, že jsem měla takový strach, a nevěděla, co se stane, a pak ta úleva … po tváři se mi koulely slzy jako hrachy, nešlo to zastavit a on mě něžně hladil a líbal a usmíval se na mě a já na něj a ptal se, jestli mi nějak neublížil a já si uvědomovala, že ho hrozně, hrozně miluju a že už nebudu chodit domů pozdě.

A že si dám příště pozor na svá přání, aby se mi náhodou někdy nevyplnila.

 

   
08.10.2004 - Láska a vztahy - autor: Michaela Veselá

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [82] Dášule [*]

    Myslím, že ten problém je více ženský než mužský. Žena s nějakými zkušenostmi většinou ví, co by chtěla, pokud neví prakticky, doporučuji knihy B. Smallové. Všechny chceme hlavně být mazleny před i po. Muži takhle založení nejsou. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem místo záchvatů vzteku a hádek, které "jako" neměly s tím, co právě proběhlo začala hledat způsob, jak říct, co chci, přitom nevládnout, říkat co se mi líbí a zároveň /a to bylo nejtěžší/ vysvětlit , že když se mi to líbí dnes, neznamená to, že zítra budu chtít přesně totéž /i to u nás zaznělo "včera jsi to chtěla a dnes ti to vadí"/. Musím ale přiznat, že když jsem se naučila říkat si, na co mám chuť, tak to většinou dostanu. Pokud na to nemá náladu, respektuji to a vyhovím jemu. Jsme spolu 35 let a přiznávám, že skoro 20 let jsem si myslela, že přijde na vše sám a vztekala se, že to tak není.

    superkarma: 0 26.10.2004, 18:57:50

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [80] *Kotě* [*]

    gryzli: Hm, to je zajímavé... nevzpomínám si, že bych kdy používala něco z toho, o čem píšeš... jestli já nebudu nakonec chlap

    superkarma: 0 13.10.2004, 21:17:54
  2. avatar
    [78] *Kotě* [*]

    gryzli: Na manažerském školení jsem nebylo, ale co není může bejt Pamatuj, že mé dveře jsou vždy otevřené

    superkarma: 0 13.10.2004, 00:14:18
  3. avatar
    [77] *Kotě* [*]

    gryzli: Myslím, že to vidíš příliš černě, ostatně v povídce se idea malého "znásilnění" zamlouvala i partnerovi, takže si vlastně splnil erotickou touhu i sobě.

    Ad citová manipulace: měla jsem vztah se dvěma muži-manipulátory (každý na to šel trochu jinak, ale výsledek byl stejně tristní ). Vztah se ženou-manipulátorkou jsem jaksi dosud neprožila , ale zatímco já například manipulovat neumím a nevím, jak přesně se to dělá (nepoučíš mě? ), tito dva pánové v tom byli tak nesmírně obratní a zdatní, že ten první mě dohnal málem do blázince a ten druhý mi zase pro změnu vytáhl z peněženky i poslední korunu.

    Myslím, že co se týče manipulace, nemají si muži a ženy co vyčítat.

    superkarma: 0 13.10.2004, 00:13:30
  4. avatar
    [74] Lentilka [*]

    Když si splnili svá přání a tužby, tak proč ne Nikdo nikomu neublížil, tak je to

    superkarma: 0 10.10.2004, 12:59:20
  5. avatar
    [71] *Kotě* [*]

    gryzli (45.): takže tím jsi chtěl jako vyjádřit, že partner by nikdy neměl partnerce plnit žádná přání, protože ženy jsou mrchy, které to budou brát jako slabost a partnera potom "vysajou"?

    No co na to říct, pokud máš takto slunný pohled na vztah muž-žena, je mi líto tebe i tvé partnerky.

    Co má tedy podle tebe "správný chlap" dělat? Nikdy své partnerce nevyhovět, naopak si dominantně poroučet, co chce on, a pokud možno ji občas ztrestat, aby si moc nevyskakovala? Nebo jak by sis to představoval?

    superkarma: 0 09.10.2004, 19:07:51
  6. avatar
    [69] Léthé [*]

    Hezky napsané…krásný erotický zážitek .Chtěla bych to zažít …bohužel, nikdy se nenašel partner,který by byl něčeho takového schopen. Škoda.

    superkarma: 0 09.10.2004, 03:48:54
  7. avatar
    [67] elfos [*]

    Moc pěkně napsáno, Renáto

    superkarma: 0 08.10.2004, 22:04:36
  8. avatar
    [62] Vivian [*]

    Mně se to moc líbilo Být Renatou, určitě bych chodila domů pozdě pravidelně

    Luciš & Lubo: koukněte na to na http://www.slovnik.cz/ pravdu máte obě a ještě něco navíc

    superkarma: 0 08.10.2004, 14:59:36
  9. avatar
    [61] marcellina* [*]

    pekne napsana povidka, behal mi mraz po zadech

    superkarma: 0 08.10.2004, 13:43:53
  10. avatar
    [59] Luciš [*]

    Není Binder náhodou v překladu "svazovač"?

    superkarma: 0 08.10.2004, 13:35:34
  11. avatar
    [51] Luciš [*]

    Brdgetj: facky né, ale mydlíme se polštářema a taky se sem tam o ty jeho kosti švihnu a mám vždycky rudý zápěstí. A ten řev!

    superkarma: 0 08.10.2004, 13:03:44
  12. [50] Rikina [*]

    Midsummer: tak já třeba mobil nemám, a můj přítel taky ne. Ale hlásila bych spíš pozdější návrat, s určitou rezervou, je to věc slušnosti a vzájemné ohleduplnosti, aby ten druhý neměl zbytečnou starost. Tenhle asi starost neměl a spíš měl dost času si připravit svůj výstup, takový to na mě dělá dojem...

    superkarma: 0 08.10.2004, 12:57:37
  13. avatar
    [46] Luciš [*]

    bridgetj: jo to my se taky sem tam lechtáme a já vyhrávám, protože mám strategii a ne sílu

    superkarma: 0 08.10.2004, 12:48:31
  14. avatar
    [44] Midsummer [*]

    Celkem se zdržím kritizovat a rozebírat to co mě zarazilo jako první: jdu na večírek a nahlásím že budu do DESÍTI doma??? Z večírku? Trochu odvážný odhad - navíc dnes, v době mobilů, každý z obou mohl brnknout, nebo ne? Ale k tomu vývoji po návratu: Partner tedy asi čekal doma a zřejmě měl i obavy, že se té partnerce třeba i něco mohlo stát (po desáte večer, že jo). A když se vrátila, tak byl nejen zcela v pohodě, ale navíc schopen takovéhle akce? Vůbec bych nerozebírala jestli se mi to líbilo nebo ne a beskurychle z celého vztahu vycouvala. Co jí čeká příště? Tohle přeci nebyl nějaký "herecký výkon" od toho mužského, beru to, že se fakt "projevil". Navíc ani náznak že jde o nějakou hru. Já myslím, že partnerka měla opravdu štěstí: očekávala bych podstatně horší vývoj a s podstatně horšími následky- pro ni.

    superkarma: 0 08.10.2004, 12:38:10
  15. [43] Rikina [*]

    Zajímavé, ale nelíbilo by se mi to. Nemám ráda pocit bezmocnosti. Chci být ve vztahu partner, ani pán, ani otrok. Ani výjimečně ne.

    superkarma: 0 08.10.2004, 12:23:29
  16. avatar
    [40] Luciš [*]

    Povídka je pěkně napsaná, to jo, až mi tuhla krev v žilách a byla jsem spíš v kůži ženské, která toho partnera ještě tak stoprocentně nezná. A pravda, že jsem byla před x lety napadena člověkem ze širšího okolí, tak podobné věci nejsou pro mě. Ale proti gustu žádný...

    superkarma: 0 08.10.2004, 11:54:26
  17. avatar
    [25] Žábina [*]

    no já myslím že když jí předtím i potom hladil, tak to určitě tak brutální, aby pak musela chodit s nohama od sebe, jak tu někdo psal, nebylo ...

    superkarma: 0 08.10.2004, 10:01:09
  18. avatar
    [24] medved [*]

    kdyz se o tom bavili a dosli k nazoru, ze je to oba rajcuje, tak proc to nezkusit jen bych jen se bala, aby to nekdo nezacal brat jako beznou touhu prumerne zeny a nechtel to doma vyzkouset, bez ptani...mohl by pekne narazit
    povidka moc pekna

    superkarma: 0 08.10.2004, 09:58:43
  19. avatar
    [22] Lotka [*]

    ishi: nejen alkohol tlumí bolest, i vzrušení a orgasmus ji tlumí

    superkarma: 0 08.10.2004, 09:51:02
  20. avatar
    [21] Lotka [*]

    Teda mě to čtení pěkně vzrušilo

    superkarma: 0 08.10.2004, 09:49:28
  21. avatar
    [18] Lhasa [*]

    Ačkoliv tenhle žánr jinak nevyhledávám, považuju to z čistě estetickýho hlediska za velmi zdařilý dílko. Nejen žes to, Renato, napsala velmi sugestivně, ale navíc tam není ani náznak popisu, ani "něžný synonymum" nějakých intimních částí těla A myslím si, že napsat erotickou povídku, která by ehmmm...fungovala, aniž by autor použil slova jako "jeskyňka, mušlička, ztopořené mužství" atd., není žádná sranda

    superkarma: 0 08.10.2004, 09:36:37
  22. avatar
    [17] Luciš [*]

    Chlap chlapem? nevím, jak u Vás, ale my jsme partneři. A s tou bolestí. Mě by se teda nechtělo chodit tři dny jako kačena dole dodřená A mému partnerovi by to za to taky nestálo mi ubližovat

    superkarma: 0 08.10.2004, 09:36:15
  23. avatar
    [16] Kelly [*]

    Aby se z toho pozdního příchodu nestalo pravidlo ...

    superkarma: 0 08.10.2004, 09:34:16
  24. avatar
    [13] Aja [*]

    Koukám, že není marný přijít čas od času pozdě domů...

    superkarma: 0 08.10.2004, 09:06:56
  25. avatar
    [9] risina [*]

    Proti gustu žeádný dišputát..., jak říkavala Babička (ta od Němcové). Té slzavé následné reakci se nedivím, ale ani tomu, že ji to přímo "při činu" vzrušovalo.

    superkarma: 0 08.10.2004, 08:26:57
  26. avatar
    [7] Dudlajlama [*]

    Renato, to ja bych prave pro to uspesne opakovani domu pozde chodila

    superkarma: 0 08.10.2004, 08:01:58
  27. [6] papáček [*]

    pěknééééééééééééé

    superkarma: 0 08.10.2004, 07:50:27
  28. avatar
    [5] Alousek [*]

    Ja mam dojem, ze se k sobe fakt hodite kdyz vam to obema tak vyhovuje.

    superkarma: 0 08.10.2004, 07:48:42
  29. avatar
    [4] Luciš [*]

    Tak to neni pro mě. Stejně jako Nyotaimori plus ta bolest, přeci jenom ženská nemůže z minuty na minutu Ten by jel jak had

    superkarma: 0 08.10.2004, 07:32:31
  30. avatar
    [3] Arči [*]

    superkarma: 0 08.10.2004, 07:28:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme