Reklama

Dnes mám ze svojí práce dobrý pocit, protože si myslím, že den s vámi byl obohacující jak pro mě, tak pro vás. Dočetli jsme se o mnoha zajímavých, i když ne zrovna šťastných osudech. Snad některým z nás došlo, že šikanování není nějaký bubák, kterého používají psychologové, ale že jde skutečně o zdraví a často i o život.

Nikdy podobné nebezpečí nepodceňujte a buďte raději podezřívavější, než abyste přišli na všechno v okamžiku, kdy budou prášky spolykány, nebo postiženého poveze sanitka s vnitřními zraněními do nemocnice. Mějte oči otevřené a nenechte se zmást zarytým mlčením. Vždy, když budete chtít sami zavřít oči, vzpomeňte si na dnešní příběhy. Snad vám pomohou vidět ostře a spravedlivě.

Dlouho jsem přemýšlel, komu poslat knihu Michala Koláře... Pajda už ji nepotřebuje, protože věci z ní zná a už ví, co a jak. Pivunka se bez ní také obejde, svou hrůzu již překonala. Nepotřebuje ji ani Viktorie, té pomohlo judo... Všechny příspěvky by přitom zasloužily odměnu, protože jsou nejen dobře napsané, ale zasahují přímo do černého...

Já však knihu nakonec pošlu Závislé na čokoládě, protože je to její synek, který se dnes ráno bál jít do školky kvůli partě kluků. Jí může kniha pomoci nejvíce, protože její syn je také střízlík a nemusí to mít úplně jednoduché. Kniha jej neochrání, ale může dát radu, jak většině hrozeb zabránit. Přeju, aby vše dobře dopadlo. A ještě rada – nečekejte, až přijde kniha! Do školky jděte co nejdříve.

Loučím se s vámi a doufám, že vám téma nezkazilo náladu.