marriage

Petra byla s Mirkem tři roky. Jejich vztah byl hezký, klidný. Trávili spolu skoro všechny volné víkendy a nikdy se moc nedohadovali.

A tak se nebylo čemu divit, když začala Petra mluvit o vdávání. Bylo to v době, když spolu byli s Mirkem dva roky. Jenže Mirek dělal, jako by ji nevnímal. Když došlo na toto téma, dokázal z toho vždy bravurně vykličkovat. To se mu dařilo asi půl roku. Pak se začal vymlouvat na práci, že potřebuje dokončit nějaké důležité projekty a že až bude trošku klid, pak se vezmou. Jenže Petře už docházela trpělivost, začínala z toho být smutná a nedokázala přijít na to, proč se tomu Mirek tolik brání.

V zimě, v den, který nebyl ani žádným významným výročím, jen obyčejným pošmourným dnem, ji po práci pozval na večeři. V útulné restauraci byl v koutku připraven stůl pro dva, na stole bylo víno, ale z Mirkova výrazu Petra nedokázala vyčíst vůbec nic. Měla dojem, že jen dostal chuť na pořádnou večeři a jí chtěl ten požitek z dobrého jídla dopřát také.

Když ale položil na stůl sevřenou dlaň, sáhl po její ruce a navlékl ji zásnubní prsten, byla štěstím bez sebe. Tak dlouho na to čekala, a teď to konečně přišlo! Měla slzy v očích, byla šťastná.

Za 14 dní odjela Petra jako každý rok ve stejný termín na hory s partou kamarádů, kde se setkala po čtyřech letech se svým bývalým přítelem Radkem.

Asi měsíc potom, co se Petra vrátila z hor, přišlo svatební oznámení: pozvání na svatbu Petry a... Radka.


Reklama