Být milenkou někoho z mocných je pro mnohé ženy žádaná pozice, zároveň však dost ošemetná - co když se to dozví manželka? A co na to veřejnost? Proto se často jedná o pozici přechodnou, jejímž cílem je vyhodit současnou manželku "ze sedla" a dostat se na její místo. Ne však ve Francii osmnáctého století...

Maîtresse en titre
Za časů francouzských králů měla milenka oficiální postavení u dvora, pevně dané etiketou. Taková maîtresse en titre, tedy první královská milenka, měla pevně určeno, kde má stát při jaké oficiální příležitosti, kdy a jak má být představena, v kterých komnatách ve Versailles má sídlit, koho smí oslovit a kdo naopak musí první oslovit ji. Zkrátka na etiketou posedlém francouzském dvoře se myslelo na všechno. Že se to vyplatí se ukázalo, když byl korunován roku 1722 tehdy pouze jedenáctiletý král Ludvík XV.

Španělská princezna a dcera polského krále
Ludvík byl, alespoň podle historiků, hoch nesmělý, ale nesmírně krásný. Když však byl v jedenácti letech zasnouben s tehdy tříletou španělskou princeznou, mnoho radosti neprojevil. Nakonec holčičku při prvním setkání zdvořile pozdravil, daroval jí panenku a pak se šel věnovat svému oblíbenému lovu. Především ale úspěšně vzdoroval všem pokusům dvořanů uvést ho skrze nějakou zkušenější ženu do života sexuálního. Proto byla nakonec malá Španělka odmítnuta a přistoupilo se k hledání nějaké zralejší ženy - při manželské noci by totiž Ludvík své povinnosti unikat nemohl. Volba nakonec padla na jednadvacetiletou Marii Leszczyńskou, dceru vyhnaného polského krále, živořícího ve Francii z bídné renty. Nepříliš hezká, ale inteligentní a laskavá dívka tehdy patnáctiletému Ludvíkovi učarovala. O svatební noci se tedy svých povinností zhostil zdárně, dvorské klepy tvrdily, že dokonce sedmkrát, a zcela propadl vášni pro sexuální život.

Tři sestřičky
Věrnost manželce i přes ochladnutí prvního vzplanutí zachovával mladý král až do roku 1732. Tehdy padl jeho zrak na nepříliš hezkou dvorní dámu, dvaadvacetiletou Luisu-Julii. Dlouho svůj vztah k této veselé a skromné dívce tajil, nakonec však přece jen vyšel najevo. Oficiální maîtresse en titre se však stala až její sestra Paulina, která Luisu-Julii vystrnadila z královské přízně. Sama však neměla příliš štěstí, otěhotněla a po porodu zemřela na horečku omladnic. Další královou favoritkou se stala třetí dívka z téhož nebohatého rodu, mladičká, ale ctižádostivá Marie-Anna, ta však nakonec zemřela na zápal plic.

Měšťanka  Jeanne
Roku 1745 padl na karnevalové slavnosti králův zrak na krásnou madam d`Etoile, bývalo měšťanku Jeanne-Antoinette Poissonovou. Tato sebevědomá a inteligentní kráska se velmi cílevědomě rozhodla stát královou milenkou. Bylo k tomu však třeba překonat řadu překážek - nejprve ji král nechal rozvést s jejím manželem, po té jí daroval znak a jméno vymřelého rodu de Pompadour, protože ke královskému dvoru směla náležet jen šlechtična, a pak ji nechal oficiálně představit stařičkou princeznou Corti, za kterou zaplatil dluhy z her. Tak vstoupila na dvůr madam de Pompadour, která sice královou milenkou zůstala jen pět let, protože prý byla sexuálně chladná a ani s pomocí afrodisiak nedokázala náruživého milence dlouhodobě uspokojovat, po celý svůj život však zůstala jeho věrnou přítelkyní a rádkyní ve věcech politických, se kterou se muselo na dvoře počítat.

Madam du Barry
Ani nová králova milenka nepocházela ze šlechtické rodiny a i ona cílevědomě stoupala po žebříčku společenského postavení pomocí hledání vhodných mužů. Jeanne Bécuová ovšem získala šlechtický titul bez královy pomoci, když se provdala za hraběte du Barry. Byla to také ona, kdo se s Ludvíkem loučil u jeho smrtelného lože, když roku 1774 umíral na neštovice. Ani ona svůj život neskončila slavně - v roce 1793 zemřela pod gilotinou.

Takové byly milenky francouzského krále Ludvíka XV, ženy nehezké i krásné, skromné i ctižádostivé, většina z nich myslela i na dobročinnost, věnovaly se umění a kultuře, madam de Pompadour si dokonce dopisovala se známými filosofy a básníky své doby. zkrátka byly to povětšinou ženy, které věděly, co chtěly, a věděly, jak toho dosáhnout...

A co Vy, milé ženy-in? Byly byste ochotny stát se milenkami krále? Líbilo by se vám na dvoře Ludvíka XV? Už jste někdy byly v pozici "milenky"? Použily jste už někdy tyto své "ženské kvality", abyste získaly to, co jste chtěly?

Reklama