Jak se dá žít se sousedy, kteří vám dělají ze života peklo, se dočtete v příspěvku od čtenářky s nickem Alenka0010, za který moc děkujeme.

Vážená a milá redakce Ženy-in, na téma o sousedech bych mohla napsat celý román. Je toho tolik, že se všechno, co jsme s našimi nynějšími sousedy zažili, do tohoto příspěvku ani nemůže vejít.

V roce 2004 jsme se odstěhovali do domku na vesnici a protože bývalí majitelé a zároveň naši sousedé měli nevyřešené resty v podobě exekuce na jeho část, bydleli jsme v domku asi rok a půl v podnájmu, než se všechno vyřešilo. Zatím jsme domek opravili a zkulturnili tak, aby se v něm dalo bydlet. Sousedi se zatím zdáli být v pohodě, ale proč taky ne, když čekali na penízky.

Po prodeji na jaře 2006 nám začaly krušné časy...oproti původní dohodě nám odmítli prodat zahradu, naštěstí jen polovinu, půlka byla v té době obce a ta nám s prodejem vyšla vstříc. Ukázalo se, že věřit těmto lidem, že jednají na rovinu, nebylo zrovna to nejlepší...naráz chtěli doplatit za tamto a za tamto a když nebylo po jejich, začali vyhrožovat soudy.

Po dodatečném digitální zaměření pozemků se ukázalo, že téměř nic není v pořádku, jediný plot nestál na hranici a navíc za naším plotem, v místě příjezdu k domu, patří asi půl metru dotyčnému sousedovi. Nejdřív po nás začal vymáhat neadekvátní nájemné, a když jsme na něj nechtěli přistoupit, začal vyhrožovat, že nám zamezí v přístupu do domu.

Po bezvýsledných pokusech o dohodu přes našeho právníka, jsme na jeho radu začali budovat vjezd do domku z druhé strany z obecní komunikace. Ještě musím připomenout, že rapidně se změnilo i chování všech příslušníků sousedovic rodiny k nám...manželovi začali tykat a nazývat ho střídavě ženským a mužským přirozením, dětem taktéž začali vulgárně nadávat a vyhrožovat jim fyzickým napadením. Taktéž vyhrožovali fyzickou likvidací našich zvířat, zejména psů. Tohleto mě tenkrát ranilo nejvíce a musím se přiznat, že kdyby k něčemu takovému došlo, byla jsem rozhodnutá svoji rodinu bránit jakýmkoliv způsobem.

Dalším problémem, jak se brzy ukázalo, byla společná žumpa. Sousedka se naráz rozhodla, že nám neumožní žumpu používat, vše hnala přes stavební úřad v domnění, že ten jí vyhoví, ale bohužel se spletla. Následovala různá udání na černé stavby na našem pozemku, několikeré návštěvy policie kvůli špatnému parkování, všechno bezvýsledné, s ničím sousedé neuspěli.

Nakonec se přece jen v roce 2009 rozhodli řešit své nároky soudně...požadovali zaplatit zpětně neadekvátní nájemné, odstranit ploty, uvést pozemek do původního stavu, zaplatit úroky z prodlení. Po prvním jednání u soudu bylo zřejmě sousedovi jasné, že bez právního zastoupení to nebude mít jednoduché, takže si najal tady ve městě dost známou advokátku, která má své kontakty i u soudu. Naráz začal obrat a my máme dnes opravdu obavy, jak vše skončí. Na papíře není nic, kromě kupní smlouvy, z jakékoliv peněžní kompenzace nakonec sešlo, ale přesto máme pocit, že navrch bude mít ten, komu soudkyně jeho tvrzení spíše uvěří. Příští soudní jednání má být začátkem června, snad bude poslední...

Nikomu ze sousedovic rodiny nepřeju nic zlého, i když vím, že u nich tomu tak není....už několikrát jsme slyšeli, jak soused řve, že nám nikdy nedá pokoj, jeho žena je zelená závistí, když vidí, jak si domek dáváme do kupy, jak jsme přesto přese všechno šťastní a dokážeme se smát...to vždycky uslyšíme větu, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Jenže kdy je to naposled? To přece nikdo neví. Za těch 6 let, co tady bydlíme, jsme si už docela zvykli na to, že vedle nás bydlí magor, ale stejně mě občas napadne otázka: Kde se to v těch lidech bere? 

Alenka0010

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Obdivuji vaši trpělivost a držím vám moc palce, aby u soudu vše dobře dopadlo.

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Chtěly byste takové sousedy?

Vydržely byste všechny ty peripetie, nebo byste se raději odstěhovaly? Jaké máte sousedy? Jste na tom lépe než Alenka0010, nebo snad ještě hůř? Napište nám na:

redakce@zena-in.cz

Soutěž: KOMSU

 

Reklama