Když už dnes bude ta peřinová novinka, přidám i článek. Starý dobrý peřiňák. Bývaly v něm duchny a polštáře nacpané husím nebo kachním peřím. Mezi nimi sáčky s voňavými bylinkami. Vše krásně přehledně srovnané. Tedy aspoň to tak naše maminky nebo babičky plánovaly.

Jenže to by musela být rodina bez dětí. Udělala jsem si malý průzkum mezi kamarádkami. Několik z nich využívalo peřiňák stejně jako já. Schovka. Byla jsem nejmenší, takže jsem se tam vždycky vešla, brácha měl smůlu, neměl tak vyrůst. Jenže za chvíli stejně věděli, kde mě objeví. Jiná  kamarádka si tam schovávala taštičku se šminkami, protože měla zakázáno se malovat, a maminka bezvýsledně prohledávala celý byt, aby ta malovátka našla. Mezi peřinami ji hledat nenapadlo. Další v něm před Vánocemi hledala dárky. Nemá se to, ale kdo z nás to nedělal? A ona je tam vždycky našla, aspoň věděla, že se má pod stromečkem tvářit nadšeně, když rozbalí papír a objeví podkolenky.

Když se ale podíváme do dnešních domácností, málokdy tento kus nábytku objevíme. Dřív byl snad v každém bytě. Dnes už pod duchnami nespíme, máme tu lehké deky, pokrývky, a k čemu zmenšovat prostor zbytečností, jako je „skříň" na peřiny? A kdo má náhodou nějaký po rodičích, buď ho odveze na chalupu, pokud nějakou má, nebo ho používá jako skladiště na časopisy. Bazary nábytku jsou plné těchto kousků. Ale nenajdeme tam ty starožitné. Vrátíme-li se ještě hlouběji do historie, skříně na peřiny byly ozdobou. Krásně zdobené, z lakovaného dřeva a rozměrů mnohem větších než ty tradiční, co známe my. A byly krásné, pokud občas navštívíte nějaký zámek nebo hrad, skoro vždy tam nějaký skvost mají.

Ale doby se mění, s nimi i nábytek a vybavení domácnosti. Takže peřiňáky zůstanou už jen vzpomínkou, někdy úsměvnou, k čemu všemu se občas hodily. V mém případě to byla provoněná temná skříň, kde jsem ležela potichu jako myška a doufala, že mne nikdo nenajde.

Vzpomínáte na peřiňáky?
Máte nějaký doma?
Nebo vaši rodiče, prarodiče?
K čemu jste je využívaly?
Pořídily byste si peřiňák i dnes?

Reklama