Zdravím opět z Vysočiny a i když pocházím z Brna,právě zde jsem doma.

Celé dětství jsem trávila jako správná městská holčička vychována pouze pokálenými ulicemi,na které nebylo radno vycházet potmě,pokud byl člověk aspoň trochu normální.Přesto jsem v tomto městě byla doma a ještě jako adolescent jsem si nedokázala představit život někde mimo město.Považovala jsem všechno okolo jako pr..l světa .

Jenže co se nestalo,přišla velká láska a ona jako naschvál bydlela jinde než já.Holt jsem se musela rozhodnout,co dál.Ono to zase tak těžké nebylo,no prostě zvítězila láska a já se dostala 60 km daleko od své rodné hroudy.I zjistila jsem,že mimo "moje"město nežijí neandrtálci,že život na malém městě přináší své výhody a že se mi tam žije snad lépe než ve velkoměstě,hlavně když se podívám z okna a nevidím začouzené paneláky ,ale krásnou krajinu,srnky a zajíce,všude kolem dokola.

Zrovna včera za mnou přišel můj šestiletý synek,který chodí do první třídy a donesl mi napsaný psacím písmem lísteček,kde stálo "Milá maminečko,jsi můj koblížek".Kde posbíral všechna písmenka,když se je ještě neučili psát nevím,ale udělalo mi to velikou radost,lísteček jsem si schovala.A to jsou přesně ty momenty,kdy si člověk uvědomí,že je jedno,jestli bydlíte tam či onde,ale záleží na tom,s kým jsme.A já bych s mou rodinou byla spokojená všude,i když přiznávám,že v našem malém městě jsem opravdu zapustila kořen a je mi zde moc dobře. A které,že je to úžasné město? Bystřice nad Pernštejnem,která má sotva 10 000 obyvatel,ale pro mě je to domov se vším všudy.

Karinečka

A jaké je vaše město? Kde jste doma?

Pište na redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu zítřka zveřejňovat a autorku toho nejzajímavějšího samozřejmě odměníme.

Reklama