Ještě nezačal ani advent, a Vánoce už se na mě hrnou ze všech stran. Kde se vytratily ten klid a pohoda co k Vánocům patří? Je pravdou, že jsem si začala Vánoce užívat až v dospělosti. Vůbec se nehoním, abych stihla napéct, udělat velký vánoční úklid, vyprat, vyžehlit, nakoupit dárky, udělat bramborový salát, koupit kapra, umýt okna, vyčistit koberce a já nevím co ještě. Jednou jsem si řekla dost.

Cukroví peču jen proto, že mě to baví, a s dcerkou si u pečení užijeme spoustu legrace. Pravdou je, že musím vynaložit trochu větší námahu na úklid kuchyně, ale vždy to stojí za to. Úklid je pravidelný, takže nic mimořádného se neděje. Vždy se těším na pohádky, a vzpomínám jaké byly Vánoce, když mi bylo 5, 6,7...

Je pravdou, že trochu mi zkazily radost paní učitelky ve školce. Řekly nám, že Ježíšek neexistuje :-(. To jim nikdy nezapomenu. Na druhou stranu jsem si později uvědomila, jak nás rodiče všemi těmi dárky dělali šťastnými. Byla to taková hra na schovávanou :-). Když už jsme věděli s bráškou, že neexistuje Ježíšek, tak jsme dárky hledali po celém domě. Máma s tátou museli neustále vymýšlet rafinovanější skrýše - jako třeba ve sklepě mezi bramborami :-) v kumbálku, kde se skrývalo vše možné od potřeb k úklidu, přes nářadí... pamatuji si, že nová kola byla schována v nepoužívaném chlévě mezi slámou. I když jsem část dárku objevili, vždy jsme našli nějaké překvapení. Žadonili jsme, aby nám prozradili, kde to bylo schované, ale to prozradit nechtěli, že třeba se schovka uplatní i příští rok :-).

Den před Štědrým dnem jsme vždy dělali horu bramborového salátu, a u hory zůstalo, i když už mám svoji rodinu. S dědečkem jsme chodili do lesa na jmelí a pro stromeček. Cestou jsme v krmelci zanechali krmení pro zvířátka. A co bylo to hlavní, všude bylo mraky krásného bílého, třpytícího se sněhu. Prostě pohádka. Klid a radost.

Na Štědrý den v domnění, že uvidíme zlaté prasátko, jsme se trápili hladem. A vždy jsme jásali, že ho vidíme. To už nám ta vůně ze smažícího se kapra vždy připravovala jasné vidiny hladu v podobě toho zlatého prasátka. Tento zvyk už nedodržuji, mám ráda svoje bříško, a proto ho už hladem netrápím :-).

Konečně přišla večeře, tak rychle jako o Vánocích jsem s bráchou nikdy prázdné talíře neměli. Pak to netrpělivé čekání, až rodiče a babička s dědou dojí. Čekání bylo nekonečné. Že by to prodlužovali schválně? :-)) Hurá, zazvonil zvonec... Ne, v tomto případě ještě není konec pohádky. Dědeček vždy dbal na to, aby se dodržovaly určité tradice. Tak jsme si u rozbalování dárků zpívali koledy. Poté jsme se radovali z toho, co nám rodiče nadělili. Dědeček nám pak vyprávěl různé příběhy, krájel jablíčka. Pouštěli jsem si skořápky z ořechů, rodiče se líbali pod jmelím. Tomu já říkám pohádka Vánoc.

Večer jsme zakončili procházkou, po zahradě a po dvoře. Rozdělili sváteční krmení pro všechna naše domácí zvířátka, pamatuji se, že děda snad pohladil každý strom v zahradě...

Po tomto náročném dni se nám nikdy nechtělo do postýlek, ale jak jsme lehli, hned jsme usnuli...
 
A jsem zase v realitě, každý rok bojuji s tím, aby ten shon a zmatek, co se teď děje kolem Vánoc, se mi na míle vyhnul. A přeji to i vám všem.
 
Babca.P


Děkujeme za příspěvek a posíláme 500 bodů do VVS.

Reklama