Bulvár

Každý z nás má šanci, že v životě zažije zázrak

"Bylo to v noci z 29. na 30. října roku 1959. Poslední zkouška na zítřejší premiéru už dávno skončila a na prázdné scéně jsme stáli dva: já a - Miloš Kopecký. Odpolední generálka na hru Člověk z půdy dopadla celkem dobře, touto hrou vznikne divadlo Semafor, jedinou vážnější vadou na kráse představení jsem byl právě já." Touto sebekritickou vzpomínkou z před 45 lety připomíná vznik Divadla Semafor jeho zakladatel a dlouholetý principál Jiří Suchý.

Před mnoha lety jste založil nejpopulárnější české divadlo malých jevištních forem - přesně sedmi - vycházeje z názvu - Divadlo Semafor. Za dobu jeho existence jste vystřídali pěknou řádku míst, kde vás mohli diváci najít.

"Nejprve jsme začali v sále dnešního Činoherního klubu ve Smečkách, pak v Divadle Na slupi, tři desítky let jsme hráli v pasáži Alfa, posléze jsme však v důsledku restitucí a komerčně myslícího majitele o divadlo na Václavském náměstí přišli. Otevřeli jsme naše divadlo písniček v Karlíně, v malém podzemním sálku Karlínského divadla. Zde jsme několik sezón bavili lidi, až nás vyplavila voda. Od té doby hledáme prostory, odkud by nás nepřízeň přírody a lidí nevyhnala. Zatím jsme v jednání s různými subjekty a hostujeme v divadelních budovách spřátelených a nám nakloněných provozovatelů. Například 28. listopadu budeme hostovat ve Strašnickém divadle Solidarita, kam nás pozval nový provozovatel, divadelní sdružení Company.cz."

Pasoval jste se na pražského bulvárního komika, o kterém se říká, že je básník, i když on si to o sobě nemyslí, je však pokorný a děkuje osudu...

"Napsat do rubriky povolání Básník mi připadá dosti nepříhodné. V mé představě je to stejně žinantní slovo jako mudrc, někdo, kdo stojí na mramorovém podstavci a má plnovous. Je sice pravda, že píšu věci, které se rýmujou, které žijou svou vlastní fantazií, takže se dá říct, že tím básníkem vlastně jsem, ale ... nerad to slyším. Docela záměrně o sobě říkám, že jsem bulvárním komikem, protože já sám nejlíp znám své meze."

I když dnes, kdy jste vnímán jako klasik, jste však v první řadě považován za zakladatele svého času alternativního divadla.

"Smůla je, že v šedesátých letech, kdy náš způsob divadla byl nový, část veřejnosti se zmýlila a pasovala nás na experimentální divadlo, na avantgardu. Nám o tohle vůbec nešlo. Chtěli jsme jenom bavit lidi. Což se povedlo. To, že jsme dělali divadlo jinak a to jinak, že publikum oslovovalo, některé lidi spletlo. Po nějakém čase vystřízlivěli a najednou jsme jako avantgarda byli málo. Jenomže já jsem tam Semafor nikdy neřadil. Říkal jsem si, že raději budu první mezi bulvárními divadly, o kterém se ví, že tam je zábava na určité nóbl příčce. Ta představa je mi o hodně milejší, než být poslední mezi avantgardními scénami."

Přiznáváte, že jste se učil u Voskovce a Wericha. Stejně jako oni považujete smysl pro humor za základní moment lidské existence. Když  je ho někde nedostatek, berete to s humorem?

"Mít skutečně smysl pro humor je věc veledůležitá. Právě on mi pomohl přežít doby těžké a situace často nepříliš veselé. My jsme spolu s Jiřím Šlitrem dokonce lidi podle míry jejich smyslu pro humor dokázali odhadnout. Kdo neměl smysl pro humor, ten nám byl podezřelý. A mnohdy to bylo právem. Humor je určitý druh velkorysosti. Když se dovedeme zasmát něčemu, nad čím by většina lomila rukama, je ten smích osvobozující a já jsem moc šťastný, že jsem na tuto víru přistoupil. V dobách, kdy jsem rozum bral, mě lidská a umělecká filozofie V+W velmi oslovila a od té doby mě provází. Myslím si, že smysl pro humor je "vypěstovatelný". Já jsem toho důkazem. Člověk se jenom pro to musí rozhodnout a neustále to mít na paměti. Od mládí jsem miloval komiky a strašně jsem toužil stejně jako oni přijít do divadla a celý večer se dívat do rozesmátých tváří. Zdálo se mi, že je to krásné povolání. Jenže jsem k řemeslu komika neměl ani základní předpoklady. Už moje vizáž, moje herecké neumění, dokazuje, že jsem pravý opak komika."

Jste svébytná umělecká osobnost, obecenstvo má však váš divadelní projev v povědomí vždy v souvislosti s druhou osobou. Co pro vás znamená partnerství na jevišti?

"Jako dítě jsem miloval filmové komické dvojice. Mými favority byli Laurel a Hardy, kteří ačkoliv byli dospělí, byli nešikovní, pitomí, všechno jim padalo... Pak jsem se potkal s Voskovcem a Werichem. Ti byli rovněž dva a v mém věku dospívání uchvátili moji duši. Proto jsem i já chtěl být dva. Docela se to dařilo. Ve svých jevištních začátcích v letech 1957-58 v Redutě jsem s Dr. Ivanem Vyskočilem vytvořil pořad, kde on četl své povídky a já jsem zpíval své písničky. To byla moje první dvojice. No a potom mi Pánbůh seslal Jiřího Šlitra. Každý z nás má šanci, že v životě zažije zázrak, a můj zázrak bylo, že jsem potkal Jirku." 
" On měl do věci takovou kuráž, že jsem mu to zkrátka nedokázal rozmluvit, a to je myslím má zásluha na českém divadle." (Tento již památeční výrok J. Suchého z roku 1970 připisuji. Je krásný a vše sdělující. pozn. autorky.)

Po odchodu Jiřího Šlitra jste nějaký čas hledal" toho svého druhého" a našel jste druhou.

"V čase hledání vznikla jedna z divácky nejúspěšnějších inscenací Kytice. V ní jsem se sešel s Josefem Dvořákem a rovněž v ní zaexcelovala Jitka Molavcová, která po nějakém čase nastoupila na prázdné místo po Jiřím Šlitrovi. Já vždy říkám, že Jirku mi seslala nebesa a Jitku mi poslal Šlitr. Na počátku našeho společného partnerství s Jitkou Molavcovou jsem však musel přehodnotit své místo ve dvojici. Šlitr byl statický element a já jsem kolem něj kroužil, na jeho pozadí jsem byl herecky akčnější. Jenomže Jitka Molavcová je opravdová a výjimečná herečka. Vědom si této skutečnosti stáhl jsem se na jevišti já do polohy statického prvku a naplňuji zde hlavně úlohu hrajícího nebo spíš účinkujícího autora. V naší dvojici má každý své ověřené místo. Funguje to tak již víc než třicet let."

Vašim tvůrčím aktivitám zdaleka nestačí divadelní prkna. Jak moc se snášejí všechny vaše talenty a do jaké míry si překážejí?

"Musím prostě přiznat, že svojí rozptýlenost nepovažuji za zvláštní klad, ale jsem takovej. Kromě toho, že píšu hry, písňové texty, knížky, sám je ilustruji, píšu si hudbu k představením i k filmům, které sám produkuji a režíruji, mám ještě dvě společnosti, které tyto aktivity zaštiťují jakoby komerčně, a do toho ještě denně hraju divadlo. Je toho hrozně moc, vím, ale nic z toho si odepřít nedokážu. Mnohokrát jsem si říkal, dělat jen obrázky, soustředěně a systematicky, byl bych možná uznávaný grafik. Teď je to v poloze kratochvílí herce, který rád kreslí. Stejně tak s muzikou. Snad jenom to textaření jsem přivedl k určité profesionalitě. Dělám to vlastně nejdéle..."

Všechna vaše vyjmenovaná "řemesla" veřejnost vnímá již léta. Přibližte nám vášeň úpornou, ale ne tak známou: vaše filmy.

"Dospěl jsem k názoru, že když umím napsat dramatický text, mám výtvarný cit, dokážu komponovat hudbu a cítit rytmus, mám nějaké herecké zkušenosti, že bych mohl být i dobrý filmový režisér. Bohužel, to se mi zatím nepovedlo. Natočil jsem řadu filmů, některé docela slušné, ale žádný z nich není takový, abych byl spokojený. A ani ti druzí nějak moc nejásají. Takže právě tady mám ještě rezervy a stále věřím, že natočím dobrý film. Cítím, že každým dalším projektem jsem blíž a jedno pozitivum je již tady: všemi natočenými filmy získávám zkušenosti - dělám si jakousi soukromou FAMU. Pravda je, že moje školné je hodně vysoké."    

              
   
26.10.2004 - Společnost - autor: Mária Uhrinová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Susina: máš pravdu. Ale i ty menší - každodenní zázraky - stojí za to. A jsou.

    superkarma: 0 28.10.2004, 23:01:09
  2. avatar
    [5] Suzanne [*]

    J.S. mám moc moc ráda. Když jsem před 3 lety byla ještě ve starém (staronovém) Semaforu na Víkendu s Krausovou, málem jsem se po...chechtala

    superkarma: 0 28.10.2004, 22:59:33
  3. avatar
    [4] kubikm [*]

    Susina:

    superkarma: 0 26.10.2004, 22:59:47
  4. avatar
    [3] Susina [*]

    kde jsou ty doby , kdy jsem byla měsíc co měsíc na představení v Semaforu.. škoda, že jsem nezažila Šlitra a Grossmana, oba byli naprosto geniální...

    a jinak - myslím, že my ženy máme štěstí, že zázrak zažijeme pokaždé, když se nám narodí dítě...

    superkarma: 0 26.10.2004, 13:53:22
  5. avatar
    [2] zlato [*]

    Jiri,ver si,dokazes to.....

    superkarma: 0 26.10.2004, 04:07:10
  6. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    superkarma: 0 26.10.2004, 01:51:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme