Včera nám přišlo mnoho smutných příběhů. Ten, který jsme si pro vás nechali na dnešek, má alespoň částečný happy end. Napsala nám ho čtenářka Martina a my doufáme, že poslouží jako inspirace všem ženám, které se dosud z rukou tyrana nevymanily.

penize

Chtěla bych se zmínit i o psychickém násilí, kterým vše zpočátku začíná. Se svým bývalým manželem jsem čtyři roky chodila a dvanáct let žila, máme spolu dvě dcery a vůbec nikdo by do něj neřekl, jak zlý je to člověk. Vše začalo velmi nenápadně a pozvolna, časem jsem pochopila, že je velmi vztahovačný, a tudíž si nesmím ani náznakem z něj dělat legraci či mu něco vytknout (zatímco on všechny okolo sebe neustále kritizoval), vztekal se jako malé dítě a nekomunikoval, případně do nekonečna rozebíral svůj veledůležitý problém, dokud mě nepřesvědčil, že má pravdu.

Vždycky jsem radši ustoupila a dělala vše tak, jak chtěl on, dokonce jsem nosila oblečení i účes podle jeho gusta, protože se mi jinak vysmíval, že vypadám jako vlkodlak. Navíc byl velmi líný, celé dny se válel na gauči u televize, byl živnostník a neměl zájem shánět zákazníky, tvrdil, že nám stačí můj plat, a když jsem koupila dětem či nedejbože sobě něco „zbytečného“ v second handu, tak hned byl agresivní a zlý.

Byl extrémně spořivý, nesměla jsem vyhodit ani drobečky z prkýnka po krájení rohlíků, prádlo jsem prala zbytečně často, atd. Ráno, když jsem při odchodu do práce vodila děti do školky a do školy, on ještě spal, večer po návratu z práce jsem obstarala děti a do noci mu vařila oběd na druhý den, aby měl co jíst, když je doma. A po celé této šichtě jsem padala únavou, zatímco on byl odpočatý, a když dokoukal svůj program v TV, měl zájem o sex, ke kterému jsem postupně měla velký odpor.

Začal si mou poslušnost vynucovat. Jednou mě celou noc odkrýval, jindy mi dvě hodiny svítil baterkou do očí, pak na mne stříkal vodu z rozprašovače na kytky a zakázal mi mokrou noční košilku převlíknout... Postupně při jakémkoliv mém odporu mě začal přiškrcovat, zbil mě Zlatými stránkami, ponižoval mě...

Tutlala jsem vše před celou rodinou a hlavně před dětmi, ale jak jsem se později od nich dozvěděla, vše vnímaly. Celou dobu jsem si nechtěla připustit, že bych to mohla řešit, bydleli jsme v domě jeho rodičů, ale hlavně jsem nechtěla za žádnou cenu rozbít rodinu, sama pocházím z rozpadlé rodiny a nechtěla jsem tento osud připravit i svým dětem. Ale pak asi pohár mé lásky a trpělivosti přetekl, najednou se mi rozbřesklo, jako bych celá ta léta spala, během jednoho víkendu jsem sbalila holky a přestěhovala se do podnájmu. Začátky byly velmi těžké, velmi... Ale ani na vteřinu jsem nelitovala, byla jsem šťastná a pyšná na sebe, že jsem se zase našla a dokázala ho opustit.

On mi, samozřejmě, nikdy neodpustil, při víkendech, kdy měl děti, je velice citově vydíral a trápil, až starší dcera skončila na psychiatrii, ale pochopila... Jeho nová partnerka, se kterou má dvojčata, ho také opustila, dokonce mi volala, jestli bych jí svým svědectvím pomohla. A tak jsme dvě, co si váží každého okamžiku bez něho, dvě, co chodí každý půlrok podávat trestní oznámení na člověka, který má čtyři děti a nepracuje a neplatí výživné... A přesto jsme šťastné!

Martina

Reklama