Bulvár

Káždý máme odlišné priority

Moje výhra – přežila jsem…
Vždycky jsem si myslela, že „pořádná výhra“ = nějaký majetek, peníze, zájezd k moři, pěkné auto apod. Určitě by mne nenapadlo považovat za výhru to, že vůbec jsem. Myslím, že člověk svůj život jako výhru do určitého věku nebo situace ani nevnímá… Zhruba do svých 22 let jsem si života užívala, jak to jen šlo… Měla jsem (a mám) skvělou rodinu a kamarády, každý víkend jsem chodila někam za zábavou, měla jsem úžasnou práci….
 
A pak najednou… jsem se jednoho dne probudila v nemocnici. Naštěstí jsem se probudila. Bylo to po dvou dnech v kómatu. V tu chvíli jsem si ani neuvědomovala, co se vlastně děje, byla jsem na kapačkách a trochu „mimo“ z těch všech léků. Postupně mi ale vše začalo docházet, už jenom tím, že jsem se musela znovu začít učit chodit. Do té doby mi nikdy nepřišlo, že vstát z postele a dojít si pro něco nebo třeba i jenom na záchod, když se vám chce, může být tak úžasný pocit. Trvalo mi to asi čtyři měsíce, než jsem zase byla „provozu“ schopná a začala se po bytě pohybovat sama. Za tu dobu, jsem měla hodně času na to přehodnotit priority a užívat si svoje „malé životní výhry“, které se týkaly toho, co jsem zase postupně sama sobě dokazovala. Nejdřív jeden krok, pak dva a pak přejít celý pokoj….
 
Příští rok tomu už bude deset let, co se to stalo, a i když mne někdy napadne, že bych chtěla víc než mám. Třeba nějakou „větší výhru“,  tak si honem rychle uvědomím, že jsem vyhrála a mám to nejcennější, co můžu mít. Rodinu, kamarády a svůj život.
 
Přeji všem pevné zdraví.
 
Bidzak

Dobrý den,
každý z nás má určitě několik věcí, zážitků, něčeho, co dokázal... no prostě výher. I já jich mám několik, také ale i pár proher, bez nich bychom si /alespoň jsem toho názoru/  toho dobrého, co nás potká, nemohli vážit.

Moje první výhra vlastně ani nebyla tak docela moje, protože jsem si ji nejspíš vůbec neuvědomila. Mojí první výhrou je totiž to, že vůbec jsem. Narodila jsem se téměř před 31 lety v malé okresní nemocnici, na tom by nebylo nic zas tak zvláštního, kdyby nešlo o velice nečekaný a předčasný porod (narodila jsem se v prosinci, ale maminka mě čekala až koncem března! a vážila jsem něco přes půl kila). V dnešní době lékaři zachraňují i menší novorozeňátka, ale tenkrát to tak nebylo... Měla jsem obrovské štěstí, že na oddělení měli inkubátor,  který mi zachránil život, i přes tvrdá slova ošetřující lékařky, která tenkrát mé mamince řekla, že by možná bylo lepší, kdyby holčička nepřežila, museli mě totiž opakovaně křísit a nikdo netušil, jaké to bude mít následky...

Mou druhou výhrou je moje maminka (Díky mami!). Jakmile si v mých deseti měsících všimla, že dopadám na pravou nožičku, začala se pídit  po nápravě... Lékaři potvrdili diagnózu - dětská mozková obrna a začal kolotoč každodenní rehabilitace, kolikrát i za cenu mého i jejího pláče. Od tří let jsem začala – bez rodičů, jinak to tenkrát nešlo - jezdit každoročně na 2 měsíce do lázní. Tenkrát jsem to tak nebrala, ale dneska už vím, že i to byla vlastně výhra. V konfrontaci s tím, jak byly postižené některé ostatní děti - těžce fyzicky i mentálně, jsem já prakticky zdravá, i když nějaká omezení sebou „ta moje DMO“ nese. Díky ní jsem se naučila samostatnosti, sociálnímu chování, pomáhat slabším a  v neposlední řadě i disciplíně a kázni - vím např., že prostě musím cvičit každý den, aby se můj stav nezhoršoval. A hlavně, přestala jsem se nadobro litovat sama sebe (Proč to potkalo zrovna mě?)

Mých dalších  výher je pak ještě řádka:
- vystudovaná VŠ
- partner, který mě má rád takovou, jaká jsem už přes 10 let
- a v neposlední ředě dvě krásné a hlavně ZDRAVÉ děti.
Mou malou výhrou je každý den, který prožiji se svými blízkými, pohlazení od manžela, pusinka od syna, zavolání „mamijo“ (maminko) od mé skoro dvouleté holčičky a sousta dalších drobností, které občas ani jako výhru nevnímám, ale vím, že právě z těchto maličkých radostí se skládá moje štěstí.
Hodně štěstí a radosti přeji i Vám, Jitka

zajita

Musím říct, že výher, které mám, je opravdu mnoho a jen málo z nich jsou nějaké hmatatelné, takže popisovat je, to by dalo práci. Spíš vám popíšu dvě poslední výhry. Jednu tedy tu hmatatelnou, druhou tu hezčí, tu nenahmatatelnou.
Protože pracuji, jezdím na víkendy k rodičům tak jednou za měsíc. Shodou okolností jsem jela domů na minulý víkend a doma na mě čekaly hned dvě výhry, ale postupně:

Nejdřív, hned v pátek večer, jsem viděla tu první výhru, tu hmatatelnou, kuchařku na minirolky. Matně jsem vzpomínala, kde jsem o tohle soutěžila. Pak jsem začala vzpomínat, co se tam odpovídalo. No, vzpomněla jsem si, že se tam měl napsat recept na minirolku. Ale co já jsem tam napsala? Pak mi svitlo a začala jsem se smát. Můj recept se jmenoval Menhetkky pomsta Majklovi a obsahoval všechno, co můj přítel nemá rád, od zeleniny, přes rybu až ke cottage sýru.

A ten druhý dárek, který jsem dostala, se spojí s tím, že jsem tentokrát domů přijela, abychom uspořádali oslavu k maminčiným 50. narozeninám. Vlastně, uspořádala to ona sama, ale jako její dcera jsem samozřejmě musela pomoci s přípravou. Docela mě to vždycky bavilo, připravovat tu hromadu dobrého jídla a pití, takže jsem se tomu ani moc nebránila.

Sobotní oslava se vyvedla, skoro všechno se snědlo, ještě jsem přidělala jednohubky. V jednu chvíli nás bylo v jednom pokoji 16, celkově se tu prostřídalo 21 lidí, včetně naší rodiny. Maminka byla chvílemi trochu zmožená hromadou lidí, ale na jednu stranu, přijeli i příbuzní, které často nevidíme a rozhodně se nevidíme takhle dohromady. Byla to prostě paráda. Jen jsem si říkala, že bychom s bráškou měli mamince taky dát dárky, v pátek večer je nechtěla a v sobotu na to nebyl čas. Když v neděli odjela poslední návštěva, přiběhla jsem s taškou dárků do obýváku. Bráška si akorát sedal k notebooku, tak ho zase odložil. Maminka byla v kuchyni, tak jsem zavelela, ať nastoupí. Popřáli jsme jí, a protože bylo dárků asi šest, nevyndávali jsme nic a předali jí celou tašku. Začala rozbalovat a objevily se jí slzy v očích. Nedostala žádné zvláštní překvapení (toustovač, topinkovač, zlaté náušnice, flašku a bonbóny). Ale rozbrečela se.

Nevím, jestli to bylo víc tím, že si myslela, že jsme za ní utratili hodně peněz, nebo tím, jak jsme jí objali a řekli, že jí máme rádi. Maminka se starala a vlastně i stará o nás do dnes, často si s ní volám, občas přivezu nějakou drobnost, jako svetřík, vždycky, když odjíždíme zase pryč, obejmeme se a dáme si pusu. Lásku k ní projevujeme pořád a těch pár drobnůstek, co dostala, jí to bude snad připomínat, i když tam nejsme.

menhet

   
29.11.2007 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [28] Piskotek007 [*]

    superkarma: 0 30.11.2007, 08:23:22
  2. [27] bedanek [*]

    všem

    superkarma: 0 29.11.2007, 23:03:40
  3. avatar
    [26] ZP [*]

    pěkné moc pěkné

    superkarma: 0 29.11.2007, 21:29:05
  4. [25] Reni [*]

    Dnes se roztrhl pytel s článkami o výhře.
    I tento příspěvek je krásný a dojemný.

    superkarma: 0 29.11.2007, 21:27:14
  5. [24] elenkas [*]

    pěkné...

    superkarma: 0 29.11.2007, 20:23:59
  6. [23] kominíček [*]

    krásné

    superkarma: 0 29.11.2007, 18:10:00
  7. avatar
    [22] MEK [*]

    moc pěkné

    superkarma: 0 29.11.2007, 17:24:06
  8. avatar
    [21] aiša [*]

    prostě mít kolem sebe někoho ,mít zdraví je ta největší výhra

    superkarma: 0 29.11.2007, 16:50:26
  9. avatar
    [19] Vera.Macík [*]

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:49:36
  10. avatar
    [18] vlcice [*]

    Už ani nevím co k takovým příspěvkům napsat.
    Všechny jsou moc hezké.
    Spousta čtenářek to v životě neměla vůbec lehké, ale dokázaly se s tím porvat.

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:34:42
  11. avatar
    [17] tortora [*]

    krásný,hodně

    superkarma: 0 29.11.2007, 15:12:19
  12. avatar
    [15] biancab [*]

    Hezké příběhy.Někdy to člověk potřebuje,dozvědět se příběhy druhých,to pak ty vlastní problémy nepřijdou tak závažné.

    superkarma: 0 29.11.2007, 14:01:16
  13. [14] gabra11 [*]

    Moc hezké příběhy ze života

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:58:33
  14. avatar
    [12] kalamajka [*]

    dojemné příběhy.

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:23:41
  15. avatar
    [11] kyka [*]

    Život je pestrý a barevný a tady se to jen potvrzuje,každý bere za výhru něco jiného, ale vždy to souvisí s nějakou radostí udělanou sobě a ještě lépe druhým a to je dobře.

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:22:58
  16. [10] adjahcorp [*]

    hezké

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:18:46
  17. [9] inka35 [*]

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:12:56
  18. avatar
    [8] Aloren [*]

    Příběhy, které píše život a které přes všechny trable, jsou plné optimismu...

    superkarma: 0 29.11.2007, 13:03:54
  19. avatar
    [7] ireda [*]

    hezké příběhy

    superkarma: 0 29.11.2007, 12:54:06
  20. avatar
    [6] Wanda [*]

    Hezké příběhy.

    superkarma: 0 29.11.2007, 12:48:57
  21. avatar
    [5] jochova [*]

    krásné příběhy

    superkarma: 0 29.11.2007, 12:39:01
  22. avatar
    [4] reditelka [*]

    Je to celkem dobře, kdyby šlo všem jen o jedno, zač by ten svět stál. Ale ve spoustě věcí panuje shoda, aspoň podle příspěvků na téma Výhra.

    superkarma: 0 29.11.2007, 12:36:38
  23. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Bidzak:moc Ti věřím,byla jsem v kómatu 17 dní,vím co to vše obnáší,tak jenom samé Ti přeji

    superkarma: 0 29.11.2007, 12:32:15
  24. avatar
    [2] k@tchabinka [*]

    to mámé :)

    superkarma: 0 29.11.2007, 12:31:28
  25. avatar
    [1] Katka1984 [*]

    Pěkné výhry.

    superkarma: 0 29.11.2007, 12:24:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme