Bulvár

Každý má něco. Já jsem pyroman...


Poprvé se Michal neovládl ve svých patnácti letech, kdy zapálil stoh sena, patřící tehdejšímu JZD. Protože byl nezletilý, obešlo se to výchovným sezením, návštěvou psychiatra a nemalými problémy, plynoucími z toho jeho rodičům.

Tehdejší diagnóza psychiatra nezněla vůbec jako diagnóza. Michalův čin ohodnotil jako čirou lumpárnu a trochu sníženou schopností se ovládat, což ovšem lékař připsal bouřivému období dospívání. Jen Michal možná tehdy věděl, že jeho problém je patrně zcela jinde.

Dlouho se nedělo nic, jen třeba pohled na hořící svíčku ve mně tak nějak probouzel pocity, které asi jiný člověk necítí. Nebylo to jen o kráse ohně, já měl pocit, že jsem s těmi plameny jakoby ve spojení duší. Těžko to popsat a já se tím ani nijak výrazně nezabýval. Kdybych to měl k něčemu, co znám dnes, přirovnat, řekl bych jednoznačně láska. Protože tak to cítím,“ říká dnes Michal.

Stalo se, co se stát muselo

Michalova „láska“ vyústila ve veliký problém, po kterém byl trestaný, hospitalizovaný a dnes má nařízenou ambulantní léčbu. Tehdy už to pubertální výstřelek nebyl. Bylo mu 25 let. Zajímá vás, na co takový pyroman myslí a jak požár prožívá?

Michale, o co tehdy šlo?
Zapálil jsem hospodářskou budovu. Vůbec jsem v té chvíli neuvažoval o následcích. Stál jsem tam a díval se a ten pocit byl nepopsatelný. V té chvíli je vám úplně jedno, co se stane pak. Později jsem se schoval a pozoroval oheň, až dokud nepřijeli hasiči. I tehdy jsem byl ale mezi prvními, kdo k ohni přiběhl jako „čumil“. Odhalili mě poměrně rychle. Byl jsem neopatrný. Viděli mě tam jít. Přiznal jsem se, nejsem silný.

Uvědomoval jste si alespoň pak, že to nebylo pořádku?
Ano, pak ano. Věděl jsem, že to, co jsem udělal, bylo trestné. Jak ale říkám, to je to, co přijde pak. Ten pocit viny. 

Co kdyby tam někdo byl?
To jsem náhodou pečlivě zmapoval. Nejsem vrah, vzrušuje mě pohled na vysoké plameny a všechno kolem. Kdybych někomu ublížil, to bych se zbláznil docela. To bych nechtěl.

Jste ženatý? 
Byl jsem. Ten impuls, který způsobil, že jsem se neovládl, to byly právě problémy s tehdejší manželkou. Najednou jsem potřeboval nějaký silný zážitek, a jak jsem nebyl úplně psychicky v pohodě, tak byl k tomu, co jsem provedl, jen krůček. Samozřejmě mi to manželství nezachránilo, ale naopak to byla ta poslední kapka. S mým proviněním nás rozvedli pomalu povinně. V současné době jsem ale pět let s jednou ženou.

Co ona na to? 
Protože jsem už dlouho nic nezapálil, beru své léky a docházím ke svému lékaři, bere to jako handicap a občas i vtipkuje. Je to hodná holka a já jsem rád, že ji mám. Řekl jsem jí o tom hned, pár týdnů po seznámení. Myslela, že si dělám legraci. Pak si hodně přečetla a hovořila s mým ošetřujícím lékařem.

Řekl jste láska, oheň vás vzrušuje sexuálně? 
Ano, právě sexuálně, plus obrovské vzrušení a pocit, že jsem součástí, že ten oheň je i ve mně, prostupuje mým tělem. To je o erekci i vyvrcholení – bohužel.

Promiňte, ale na co tedy myslíte při milování?
Máme takovou pomůcku, jde spíše o verbální model. Nerad bych uváděl podrobnosti, ale jde to velmi dobře. Je to náhražka, která zatím funguje a mé přítelkyni to nevadí. Možná ji to do jisté míry i baví.

Máte děti?
Nemáme, ale rádi bychom.

Myslíte, že se vaší, abych tak řekla, úchylky někdy zbavíte?
Nemyslím, že se jí zbavím, ale udržím ji v mezích. Nemohu za sebe v tomto smyslu hovořit i do budoucna a odpovědně říci, že jsem v pohodě. Zatím jsem, a to jsem rád.

Zúčastňujete se například velkých táboráků? Děláte si je třeba na zahradě, nebo je to s ohledem na váš problém spíše tabu? 
Žiju normálně, žádná velká tabu. Beru léky. Mám terapii. Pochopitelně ale, že je pro mě pohled na táborák asi jiným zážitkem než pro vás.

Trocha humoru: Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl pyromanem? 
Sirkou. Rozhodně ne požárníkem (smích).

PhDr. Karel Humhal, klinický psycholog: Pyromanie patří mezi takzvané impulzivní poruchy. Typické je silné zaujetí při pozorování ohně, pocity stoupajícího napětí před aktem a intenzivní vzrušení bezprostředně po jeho provedení. V léčbě impulzivních poruch je volbou metoda psychoterapie, v závažných případech bývají podávána antidepresiva potlačující nutkavé chování, případně antipsychotika. Porucha osobnosti zvaná pyromanie není vyléčitelná, lze ji ale korigovat léky a cílenou psychoterapií. Lze ji tedy, pokud k ní nejsou přidruženy jiné poruchy, takříkajíc udržet v mezích sociální únosnosti.

   
19.01.2009 - Společnost - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [5] malá paní [*]

    Z ohně mám velký respekt

    superkarma: 0 19.01.2009, 11:55:48
  2. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    mam-ča:

    superkarma: 0 19.01.2009, 10:07:15
  3. avatar
    [3] mam-ča [*]

    ToraToraTora: Před plynovým potrubím, sirkama se nechlubím..

    superkarma: 0 19.01.2009, 10:03:08
  4. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    marenkao: má podporu doma...nechají ho škrtat alespoň u plynového sporáku, když se vaří nedělní oběd

    superkarma: 0 19.01.2009, 09:49:00
  5. avatar
    [1] marenkao [*]

    podle mě je dobré, že s tímto problémem Michal "pracuje" a má podporu doma.

    superkarma: 0 19.01.2009, 08:10:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme