Reklama

Znáte ty dny, kdy ráno sice vstáváte s dobrou náladou, ale ve vzduchu cosi visí?

Anebo už to oko rozlepíte totálně naštvaní na celý svět a podle toho to taky pak všechno vypadá?

Ať tak či tak, čeká nás den Blbec.

 

V koupelně popadá co může, navíc na nové triko odpadne kus zubní pasty. Takže super, zase převlíkat.

Ráno v kuchyni završuje luxovací vložka – rozsypaný cukr na zemi.

Že jsem si sakriš ten čaj neudělala až v práci.

 

Ani v práci se nedaří, pod ruku přicházejí tzv. „zakleté“ věci či zakázky. To znáte snad všichni, jsou věci, na kterých snad leží nějaká kletba nebo co. Cosi se na nich pokazí hned zkraje a pak se to s nima veze dál.

A můžete to stokrát zkontrolovat a váš nadřízený při stoprvní kontrole zjistí chybu.

 

Odpoledne uteklo relativně bez závad, až na to, že se vám ztratila oblíbená tužka. Nebo ji sakriš někdo čmajznul? Alespoň už se vyloženě těšíte domů, protože tam už snad bude klid.

 

Ještě rychle na nákup, takže první kroky míří do obchodu. Zamyšleně koumáte, co koupit rodině k večeři a mozkové závity jsou při své práci skoro slyšet. Dneska už toho máte fakt dost.

Nakonec zoufale stojíte u pečiva a zvažujete, jestli koupit housek šest, sedm, osm nebo deset. Přemýšlíte, jaká je pravděpodobnost, že budou snědeny…nebo radši chleba…?

Nakonec jakýsi počet naházíte do sáčku, protože už se za vás tlačí další zájemci o pečivo.

 

Pokladní u kasy vás vyloženě vytrhne z víru myšlenek dotazem kolik že housek a tak vyhrknete jedno z čísel, nad kterými jste přemýšlela ve chvíli, kdy jste se rozhodovala, jestli housek sedm nebo osm. Tak prý sedm. Pokladní patrně vycítila den Blbec a jala se provokativně housky přepočítávat, aby vám pak oznámila, že jich je 8 a vrhla na vás pohled, který vyjadřoval – „buďte milá dámo ráda, že na vás nevolám ochranku".

Prodavačka se tváří tak povýšeně, že skoro doufáte v její dobrou vůli a neprosedíte zbytek dne na policajtech sepisováním protokolu o jedné housce.

Nejradši byste si jazyk urazila a příště už si zafixováváte, že při dotazu na počet pečiva nasadíte omluvný úsměv a nevinné „ježíš, já nevím!!!“

 

S pocitem, že jste chtěla okrást obchodní řetězec o jednu housku spěcháte na MHD a dumáte, co ještě vás dneska potká.

MHDéčko je jako vždy nacpané k prasknutí a tak balancujete s taškou a lístkem v ruce mezi davem. Strojek na cvaknutí lístku není nikde vidět. Vlastně se ani není čeho chytit, uvázla jste někde uprostřed vozu nesena davem.

Vzdáváte to a prioritou se stává udržení se na nohách a rychlé vyhledání čehosi, čeho se lze chytnout. Při příští zastávce se proboxujete ke strojku.

Náhle se ozývá hlas staršího pána, který se nabízí, že vám lístek cvakne. Po prvotním šoku, není-li to revizor, následuje úleva. Dneska už byste se ničemu nedivila. Pánovi pěkně poděkujete a opět vás zalévá stud jako před chvílí v obchodě.

Zas jsem vypadala jako kdybych plánovala jet načerno…

 

Tenhle omyl se vysvětlil při vystupování. Ten „hodný“ pán je soused z vedlejšího panelákového vchodu – jen jste ho jaksi nepoznala.

Doma smůla konečně končí, ale pro jistotu…jdete raději co nejdřív spát.

 

Ale pozor – někdy není POUZE jeden den Blbec, ale občas to bývá i soubor několika dnů za sebou…

 

Máte taky tyhle dny…?