Se sestrou jsme byly jako oheň a voda

S Mirkou, mojí starší sestrou, jsme si odmala nerozuměly a od puberty rozdílnost našich povah (ale i vizáže) byla víc než markantní. Sestra mi záviděla vysokou, štíhlou postavu, velká prsa, výřečnost, dobré známky, spoustu přátel, a když jsem začala randit a o nápadníky neměla nouzi, její závist přerostla až v nenávist. Nikdy jsem se na Mirku nevyvyšovala, naopak mi bylo líto, že neměla přátele, nikdo ji nezval na rande a věčně vysedávala doma. Mockrát jsem ji nabízela, aby se mnou odjela na chatu či chalupu někoho z mých přátel, zvala ji na různé akce, snažila jsem se jí poradit s módou, účesem, prostě aby nevypadala (a taky se nechovala) jako „stará-mladá“. Jenže nikdy si nedala říct a v mojí snaze pomoct jí viděla „machrování“. Zatímco já si užívala svobody, Mirce se v sedmadvaceti letech splnilo velké přání - přes inzerát se seznámila s Petrem. Během roku se sestra přestěhovala do rodiště Petra, vdala se a porodila krásnou holčičku Elišku.

Zdálo se, že jsme k sobě našly cestu

Svatba i těhotenství Mirku zklidnily a zdálo se, že její zášť i závist byly pryč. Nemohla jsem se dočkat, až se stanu tetou a když ten den nastal, o pár hodin později už jsem v náruči chovala neteřinku a polykala slzy dojetí. Při odchodu mě sestra po mnoha letech chytla za ruku. „Katko, nikoho v novém bydlišti neznám a netuším, co tam celé dny budu dělat. Budeš za mnou jezdit?“ Víc než ráda jsem to Mirce slíbila. Protože jsem měla svobodné povolání, nebyl pro mě problém za ní jezdit i ve všední dny. A pokaždé jsem vezla tašku ovoce, dobrot, hraček nebo oblečení pro Elišku. Proti sestře jsem na tom finančně byla mnohem lépe a dělalo mi radost jí pomáhat a neteřinku rozmazlovat. Když jsem si koupila ojeté auto, společně strávený čas jsme si s Mirkou a Eliškou ještě víc užívaly a cokoli sestra potřebovala obstarat, už nebyl problém. A taky mě těšilo neteřinku hlídat. „Jen se s Petrem běžte pobavit, já se o malou postarám. A ne abyste se vrátili před půlnocí!“

Začala proti mně štvát i svou dceru

Byly to krásné časy, které jsem si vychutnávala o to víc, jelikož už jsem věděla, že já děti mít nemůžu. Změna v sestřině chování nastala, když jsem se seznámila s Davidem, který byl velice úspěšným podnikatelem a zahrnoval mě drahými dary. Nechlubila jsem se, ale párkrát jsem udělala „chybu“ a na návštěvu k Mirce přijela v novém oblečení, nebo se mi na ruce leskl nový zlatý prstýnek nebo náramek. V sestře se opět rozhořela závist. „Proč zrovna ty máš takový štěstí? Zamiluje se do tebe boháč, a přitom mu ani nedáš dítě!“ Narážka na moji neplodnost mě bolela, ale přešla jsem to a abych v Mirce nebudila ještě větší zášť, na návštěvy k ní jsem nosila jen oblečení i šperky, které na mě už dříve viděla. A taky jsem mámě „zakázala“ o mně a Davidovi, kterého si oblíbila, před Mirkou mluvit. Elišce jsem vozila ještě víc dárečků, sestře podstrkovala peníze, nabízela hlídání, ale ona už moje snahy vnímala jako kupování si jejich přízně. „Petr nás uživí a narozdíl od tebe značkový hadry, ani zlatý cetky nepotřebuju. Takže ty prachy a dárky si odvez. O milodary nestojím! A s hlídáním mi pomůžou kamarádky.“ Nejhorší bylo, že proti mně štvala i Elišku a nemohla jsem si nevšimnout, jak se ke mně neteř chovala stále víc chladně a odtažitě.

S „náhradní“ sestrou si báječně rozumím

Když se před Mirkou máma nechtíc podřekla, že mě David požádal o ruku a na zásnuby jsme odletěli do Thajska (obojí jsem před ní zatajila), po návratu mě sestra nepustila do bytu a mezi dveřmi mi chladně oznámila, abych navždy zmizela z jejího života. Prý by jí bylo nejlíp, kdybych vůbec neexistovala! Ohromeně jsem vyhrkla: „A co Eliška? Bude mi moc chybět a já jí taky!“ Na sestřinu odpověď nikdy nezapomenu. „Jediný, co holce bude chybět, jsou dárky! Nikdy se totiž neptala, kdy přijede teta, ale kdy přijedou dárečky. Na Elišku zapomeň, a pokud s tebou cloumají mateřský pudy, kup si psa. Sbohem!“ O navázání kontaktu jsem se snažila dlouho, ale Mirka moje hovory nepřijímala, na desítky sms zpráv neodepsala a když jsem za ní přijela, neotevřela mi. Moc mě to trápilo, ale to už je minulost. S Davidem jsme se před sedmi lety vzali a v jeho sestře Hance jsem získala nejen báječnou švagrovou, ale i náhradní sestru s roztomilou „neteří“ Barborkou. Již řadu let dávám zapravdu rčení, že cizí lidé jsou mnohdy lepší než ti vlastní.

Čtěte také:

Uložit

Reklama