Reklama

Pokud jste někdy měli tu smůlu a trávili jste na své služební cestě studené a osamělé noci v cizím kraji a hotelovém pokoji, hlavní hrdina Harris (Bill Muray) vám ji během tohoto filmu dovedně oživí.
Vše se odehrává v Japonsku a snímek je přímo nasáklý neznámou atmosférou, zvyky a kulturou. Což samo o sobě není nezajímavé.
Již správně můžete tušit, že budu tento film vychvalovat. To je totiž proto, že se mi už dlouho žádný tolik nelíbil.

Příběh začíná příjezdem druhořadého amerického herce Boba Harrise do Tokya, kde má být jeho osoba "použita" v reklamě na whisky.
Tato práce a pobyt zde je pro něho utrpením, nemůže spát a okolnímu světu dobře nerozumí, a to ani s pomocí tlumočnic.
A tak hledá rozptýlení v hotelovém  baru.

Doma má manželku, která se stará o dvě děti a právě zařizuje novou ložnici. Má s tím starostí až nad hlavu a dokonce manželovi faxuje a telefonicky s ním dohaduje správný odstín koberce...
On to vnímá jako většina mužů. Chápe to jako malichernosti, ale zároveň si snad váží těchto všech nutných a nudných činností své ženy?

Hlavní zápletka začíná, když se na scéně  objevuje hezká (ale ne krásná) a vystudovaná (ale přitom tak reálně uvažující) o hodně mladší osůbka. 

Ta má i půvabné jméno Charlotte (v podání Scarlett Johanson) a doprovází svého manžela na cestě za kariérou.
Ten má na ní ale velice málo času a momentálně se ještě ke všemu zdá být okouzlen "tou odbarvenou herečkou", která si nechá říkat mužským jménem. 
Charlotte zkrátka  již nedokáže trávit více dní mezi Japonci sama.
Potřebuje spřízněnou duši a hledá ji v hotelovém baru...

Ale jak moc a kam  Sophia Coppola nechá dojít setkání hlavních hrdinů, na to se podívejte sami.
Nejdříve se totiž očividně seznamují z nudy a převelké potřeby po teplu bližního. Dále si ale většina z nás řekne, že jejich jiskření a dialogy svědčí o "blesku z čistého nebe", o "nalezení toho pravého", nebo o "do sebe zapadajících dvou částeček lidstva". 
Závěr filmu nás od těchto silných výrazů až tak nezrazuje. Každá služební cesta někdy končí, a je tu tedy konec, který nás nezklame.
Není přesladký ani tragický, je zkrátka tak, jak má být. 

To ale není vše, co vás může zaujmout.
Především herecký výkon Billa Murraye je úžasně přesvědčivý. Ocitá se v mnoha siuacích, ve kterých snad i laika napadne, že zde se každý herec musí zapotit. Avšak potom, co předvede "intenzivní prožitek z whisky" při natáčení reklamy, začínáme tušit, že jde o Pana herce. Utvrdí nás v tom i scéna s japonskou prostitutkou, která je nám naservírována se vší trapností.
Následuje záběr z posilovny, kde se hlavní postava filmu snaží stíhat jakýsi samoposilovací stroj. Volá o pomoc, nakonec seskakuje, ale to se již dávno dobře bavíme.
A po závěru fimu, tedy pokud máte jen trochu rozumu, si Billa Murraye musíte zamilovat.
Na chvíli je vysněným a přesvědčivý živým tvorem, který se snaží neublížit, a to vše s elegancí a chováním gentlemana.

Teď už to nechám na vás, zda se půjdete podívat na film, který mimo jiné (anebo možná pro někoho hlavně) skvěle zachycuje japonskou náladu.
V tamním světě je vše tak moc odlišně, že je nám po zhlédnutí o trochu jasnější snad jen to, že jsou si naše mentality vzdáleny. 
My přece nejsme tak příšerně americky konzumní, ne?

 

Ztraceno v překladu, Lost in Translation (USA, Japonsko 2003, 105 min)
scénář: Sophia Coppola
střih: Sarah Flack
hudba: Brian Reitzell, Kevin Schields
kamera: Lance Acord
režie: Sophia Coppola

hrají: Scarlett Johansson, Bill Murray, Giovanni Ribisi

 

Oficiální stránka filmu - http://www.lost-in-translation.com/

Recenze - http://cinema.burda.cz/film.php4?Filmid=LOSTINTR