Domácnost

Každé dobro je po zásluze potrestáno…

Vánoce. Atmosféra přetékající láskou k bližnímu. Nejhezčí svátky roku jsem – dokud byla maminka – slavila doma.

V předvečer Štědrého dne jsem sbalila dárky a jela na druhý konec města. Po příjezdu jsem balíčky začala klást pod stromek, když jsem zjistila, že ten nejdůležitější dar pro sestru – luxusní lodičky původně pro mě (mám sloní nohu a velké oči) – jsem zapomněla doma v předsíni. Nu což, za blbost se platí. Jela jsem tedy zpátky a pozdě večer – pod závojem snášejícího se sněhu čekala na autobus a dojemně rozjímala.

Na zastávce stála ještě jedna paní, když se z blízkého Prokopského údolí vynořila potácející se postava v lehké bundičce. Bezdomáč. S paní jsme si vyměnily pohledy a spontánně začaly lovit po kapsách drobné mince. Nakonec jsme daly dohromady bezmála dvě stovky a jimi podarovaly muže v nouzi. Všechny tři nás najednou zahřálo u srdce…

Přijel „můj“ autobus, a já nasedla. Mladý muž bez domova chtěl zřejmě vyjádřit svůj vděk a v prázdném vozidle se usadil hned vedle mě. Nechtěla jsem se vybavovat, ale nedalo mi to a po očku jsem po sousedovi pokukovala. Ježíš – zděsila jsem se, když si začal dlouhé nudle kanoucí z nosu otírat o límec umolousané bundy. Zjevně (podle jejího vzorku) to nedělal poprvé. Pak můj pohled spočinul výš! Nikomu bych to nepřála! Ve vlasech se to jen hemžilo nepatrnými zvířátky! A unavený muž si hlavu samozřejmě vesele opíral o polstrovanou sedačku. V tu chvíli jsem byla doslova vměstnaná do nejzazšího koutku…

Na Nový rok jsem opět jela na návštěvu za maminkou. Během domácí pohody, když jsem se začetla do nějakého časopisu, jsem si maně projížděla prsty pramínky vlasů. A najednou koukám – klíště. Hned jsem je ukazovala s podivem, že se vyskytují i v zimě. Máma byla skeptičtější. Přinesla mi hustý hřebínek „všivák“, ať ho vyzkouším. „No dovol?“ ohradila jsem se dotčeně, ale pak mi to nedalo. Nenápadně jsem si pročísla hustým hřebínkem skráně – a bylo jasno. „Mraky“ vší!

Musela jsem s pravdou ven, a pak jsem – ač v 21. století – dobrovolně podstoupila zábal z petroleje. Pomohlo to, i když jsem ještě dlouho páchla ropou a vlasy připomínaly slámu použitou v kravíně jako podestýlka…

katka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Mravenci, pavouci, vosy, mouchy, škvoři, komáři a jiná podobná havěť se možná zabydlela i u vás.

  • Jaké s nimi máte zkušenosti?
  • Jak se spolu snášíte?
  • Nenávidíte je, štítíte se jich, nebo necháváte brouka žít?
  • Pokud proti nim bojujete, jak?
  • A co na ně zabírá nejvíc?

Svoje hmyzí rady, tipy i příběhy posílejte na adresu

redakce@zena-in.cz

   
02.06.2010 - Dům a byt - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Moje děti nosily ze školy vši snad pravidelně, to bylo údobí, oni si je prodávaly, aby nemusely do školy Sml31

    Já ve škole, taky často přinesla vši a petrolej, fujjjjj, to bylo hrozný.

    Díky bohu, při mých dětech se už prodávaly prostředky v lékárně Sml67

    superkarma: 0 02.06.2010, 11:17:16
  2. avatar
    [2] enka1 [*]

    To máš kino, divadlo, vlak..............

    superkarma: 0 02.06.2010, 11:14:56
  3. avatar
    [1] maje [*]

    to nic, moje dcera mi je nosila domů ze školy skoro 4 měsíce. byla to lakoda. asi se doslechli, že je u nás dobře, časté vodní radovánky, šampon, po kterým byly v rauši (nicméně vždy duchaplně utekly),.. nakonec mi tady holky poradily sprej na psy. ten jediný pomohl. a vůbec to jako mokrý pes nebylo cítit.Sml24

    superkarma: 0 02.06.2010, 11:05:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme