Milá Markétko,
 
nedá mi to, abych si nezafilosofovala nad tématem štěstí a smůla - za svůj poměrně krátký život jsem zjistila, že i štěstí a smůla podléhají teorii relativity. Co nejdříve vypadalo jako úplná katastrofa, se nakonec změnilo doslova v požehnání... Když se teď zpětně podívám na ty největší "držkopády" svého života, vidím, že všechny měly nějaký smysl.
 
Například: jak strašně jsem trpěla, když jsem se (dost drsně z jeho strany) rozešla se svojí první velkou láskou. Když pominu své extatické výkřiky z té doby, že už nikoho takového nepotkám a že chlapy nechci už ani vidět, a podívám se, k čemu to bylo, najednou zjistím, že ten můj první princ mě dovedl do okruhu lidí, ze kterého je můj současný manžel. Takže nebýt jeho...
 
Nebo vážná nemoc, kterou jsem trpěla od svých 9 let a která mi vzala velkou část dětství. No jo, ale naučila mě bojovat, vážit si zdraví i každého okamžiku, který prožívám.
 
No a abych to trochu odlehčila - co mě naučila srdcervoucí chvíle, kdy mi chcípl můj první milovaný křeček??? Že můžu mít časem dalšího :-))) A tak je to i s životem - každá bolest přejde a zase bude líp - a většinou přinese i něco dobrého, i když to v tu chvíli vůbec nevidíme.
 
Uf, to jsem se ale rozjela... přeju krásný pátek 13. a ještě hezčí víkend :-)
 
channah
 

Milá channah, nezbývá než s tebou souhlasit... Hezky jsi to napsala a je to pravda pravdoucí ;o)
Dáreček už k tobě pospíchá. A i Tobě přeji báječný a krásný pátek ;o)
Reklama