O babičkách ve své rodině píše čtenářka Věrulinka. Vzpomíná nejen na své babičky, ale také na svoji maminku v roli babičky a hodnotí též své babičkování...

Čtenářka Věrulkinka má bohaté zkušenosti, a tak vám ostatním může předat pohled na babičky hned ze všech stran, tedy na dobu, kdy sama byla vnučkou, na dobu, kdy její maminka byla babičkou, i na dobu, kdy sama vnoučata má...


Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Dnešní téma babičky a vnoučátka, mě zavedlo opět do mého dětství a nejen dětství, ale i moje zkušenosti s babičkou, mojí mámou. Nic veselého, ale přece napíší a zároveň více pohledů na babičky z mé rodiny.
Začnu od mých babiček, na které mám hodně krásných vzpomínek, které mě ovlivnily v mém životě a díky jim za to. Ony mě ukazovaly, jak se má babička chovat ke svým vnoučatům. Nějaké rozmazlování jsem neznala, ale zároveň jsem vždy coby malé dítě věděla, že v nich mám ochranu, že se vším za nimi mohu přijít na rozdíl od mé matky.
Ano, od mé matky a tím přecházím k ní, jako babičce tří vnoučat. Více jich neměla, byla jsem jedináček, díky její sobeckosti. Ale na druhou stranu, tak, jak jsem toužila mít sourozence, jsem byla ráda, že jsem jedináček, bylo by o jedno nešťastné dítě více. Ne o jejím chování ke mně, jsem již psala, o tom psát nechci. Vrátím se k tématu, moje máma a její role babičky.
Když se dozvěděla, že čekám první dítě, byla v šoku, ač mi bylo 19 let. Jak si můžu kazit život s nějakým parchantem, ona mě měla až ve 27 letech a jak jsem jí zkazila život a další invektivy, ani raději nebudu psát. Zbyly mi oči pro pláč, moje naděje, že tím, že bude babičkou se změní, jsem se opravdu hodně spletla.
Babička její máma mě uklidňovala a říkala, zvykni si na to, jiné to nebude. Neměla ráda tebe, jak může mít ráda tvoje děti a měla pravdu. Druhá babička se nedočkala pravnoučete, ale v duchu jsem jí slyšela, řekla by to samé.
Syn se narodil a babička se přijela podívat a já jsem dopředu věděla, že to bude fiasko z jejích úst. Taky ano. Když se jí tchyně zeptala, tak co říkáte babi na vnoučka? No, co dítě a hotovo. Všichni jsme zůstali stát a neměli jsme slova, které bychom jí řekli. Naštěstí za chvíli odcházela a já plakala, ale co jsem čekala?
Narodila se dcera a to už se ani podívat nepřišla, protože jsem si zkazila život úplně, jak pouze vzkázala po manželovi, který jí byl pozvat, aby se přišla podívat na vnoučata. Máti, vždyť jste u nás dlouho nebyla, Mirečkovi už jsou tři roky a malá je kouzelná, dostal odpověď,,nejsem zvědavá na uřvané děti“.
Uplynulo 10 let a narodila se mi druhá dcera, myslíte, že se situace opakovala? Ano, myslíte správně a snad v horším podání, ani raději nechci o jejím vyjádření psát.
A nyní pohled k babičce v mém podání.
Díky zkušenostem ze života jsem dopředu věděla, jak se budu chovat ke svým vnoučatům.
Ovšem když přišla dcera v 17 letech, že je těhotná, radostí jsem neskákala, ale také jsem byla rozumná. Nebyla první, ani poslední přece. Rozhodnutí jsem nechala na ní samotné a s tím, že jít na potrat, je veliké riziko, že by už děti nemusela mít. Dcera se rozhodla pro miminko a já jsem se uklidnila a začala chystat výbavičku a vše co bylo potřebné k příchodu nového človíčka do rodiny. Konečně se vnučka narodila, dceři mělo být za tři měsíce 18 let, ani ve snu by mě nenapadlo, co nás čeká. Vnučka mě okouzlila a okouzluje do dnes, letos jí bude v říjnu 22 let.
Holky jsem měla doma pár dní, když zazvonil zvonek a za dveřmi sociální pracovnice. Vyrazila mi dech a nebýt syna, který stál vedle mě, asi bych se dostala do průšvihu. Sdělila mi, že holky musí do nějakého ústavu, protože matka je nezletilá a nemůže zodpovídat za své dítě. Do mě vjel neskutečný vztek, zoufalství a já jsem napřáhla ruku, co si to dovoluje. Jak již píši výše, díky synu, jinak jsem se potýkala se zákonem, napadení úřední osoby. Díky, že jsi mi ruku strhl dolů.
Zkrátím to, nakonec jsme se dohodly s paní, že půjdu jako babička na mateřskou, než bude dcera plnoletá. Samozřejmě jsem na nabídku přistoupila a nebudu ani psát, jak projela byt a každou skříň, div že nebrala oblečky pro malou a nečuchala k nim.
Jak řekla, tak jsme vše udělala. Když jsem přišla do zaměstnání s tím, že jdu jako babička na mateřskou dovolenou, chvíli si na osobním o mně asi mysleli, že jsem se zbláznila. Vyřizování a zařizování okolo této události trvaly 2 měsíce. Mělo to logiku? Ne nemělo. Později rodily okolo nás i mladší děvčata a žádná maminka-babička neprožila to, co já. Vnoučata mám už tři, dva kluky, jednoho nevlastního, syn si vzal ženu se synkem, spolu mají Pavlíčka a Stáník, je jako náš vnuk, žádné rozdíly neděláme s manželem.
Přeji vám všem babičky stávající i nastávající, jenom radost ze svých vnoučat.
Přikládám foto mých vnoučat Věrušky, Stáníčka a nejmladšího Pavlíčka.

ver

ver

Zdraví,
Věrulinka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 15. června 2012: Prarodiče a vnoučata

  • Jaký mají vztah vaše děti s vašimi rodiči?
  • Daří se vám tento vztah nějak korigovat?
  • A pokud ještě nemáte děti, napište mi, jaký máte, nebo jaký jste měla vztah se svými prarodiči?

Příspěvky zasílejte formou příběhů do redakční e-mailové schránky (viz níže). Jejich délka ať je rovna nebo delší tomuto odstavci, budete tak mít větší šanci na uveřejnění a tedy i větší šanci k získání dárku, který pošlu jedné z přispěvatelek. Tentokrát to bude sladký balíček, ve kterém najdete výrobky Orion a Haribo. Uzávěrka zasílání příspěvků je 15.6.2012 v 15.00 hodin.

sladkosti

Reklama