Rodina

Kaylie: Věřila jsem, že něžije!

To, co se mi přihodilo před léty při narození mé dcery si nedovedu představit, že bych prožila ještě jednou... A hlavně napíšu kdy a kde: 19.6.1984 ve Vinohradské porodnici v Praze.

Jednoho dne ráno se v pět hodin se přihlásily bolesti břicha, divila jsem se, měla jsem ještě víc než 14 dnů čas??? No, co se dá dělat, vyburcovala jsem manžela, ten naznal, že 19.6. není taky špatné datum :-),skočili jsme do auta a jeli. Manžel mne předal sestřičce a jak bylo tehdy zvykem, odjel.

Během hodinového sepisování anamnézy, co měla která prababička, bolesti náhle ustaly. Chtěla jsem tedy domů, vždyť mám ještě moře času... V dnešní době by mne domů poslali sami. "V žádném případě" řekla rázně sestra "když už jste tady, tak si Vás tu necháme". Jak řekla, tak se stalo. Píchli mi injekci, za čtvrt hodiny v 7.45 se narodila dcera. Takže nemohu říci, že jsem nějak dlouho úmorně čekala a trpěla. Ale potom!

Dcera se narodila  a měla 45 cm a 2 kg (v tu dobu jsem to nevěděla)...a začal šrumec. Dítě jsem vůbec neslyšela zabrečet, natož abych ji viděla! Doktor jen vyjekl - "jé, to je jako panenka" a upalovali s ní někam pryč.

Mne potom s lůžkem vystrčili na chodbu a nikdo si mne ani nevšiml. Byla jsem zmrzlá jak drozd, hlavou se mi honilo všechno možné a vůbec jsem nebyla schopna cokoliv podniknout.

Teprve v poledne mne odvezli na pokoj. Děs! Dali mne ke dvěma maminkám, které zde ležely na udržování těhotenství. To byl hrozný pocit, jen se na ně podívat. Obě se těšily, že už snad brzy budou mít miminko a jak bylo mně...? bříško nikde, dítě nikde, příkaz ležet a nikdo si mne opět nevšiml, prý zítra ráno, řekla sestřička, až bude normální provoz.

Ráno jsem trpělivě čekala. Byla vizita. Zeptala jsem se zdvořile, bez hysterie, co je s děťátkem, že vůbec nic nevím!

Odpověď paní doktorky byla laskavá, ale o to horší: " Jen klid, Vaši dceru odvezli do nějakého ústavu pro nedonošené děti". Na dotaz kam, se mi dostalo odpovědi, že neví, tam kde prostě bylo místo, a že za mnou pošle dětskou lékařku.

Čekala jsem. Nikdo nepřišel, kromě sestry, která mi donesla Diazepam... ač jsem byla klidná! Dnes to nemohu pochopit a neumím si představit, co bych tam ztropila za skandál! Co byste si asi mysleli vy? Já jsem si myslela, že je dítě mrtvé...pohled na obě maminky mne opravdu ničil, málem jsem se modlila a stále se dotýkala snubního prstenu v naději, že mi nějak pomůže a vzpomínala na svatbu, krásné těhotenství, nikdy mi nebylo lépe, žádné potíže, pravidelné návštěvy lékaře, nekouřím, nepiju a během těhotenství jsem spolkla jen jeden Acylpyrin, lezla na mne viróza.

Proboha, proč mi nic neřeknou???

Setřičku, která přišla, jsem poprosila, zda by mi neposlala tu pediatričku. "Ta už tady byla, už odešla, vydržte do zítřka". Další bezesná noc a myšlenky, které ani nechci vyvolávat zpět!  Asi měla důvod, proč nepřišla, dítě nežije!

Druhý den paní doktorka přišla a řekla, že dceru někam odvezli, že neví kam, ale určitě se to dozvím. A opět Diazepam  a musím teď být klidná... tak to už jsem si smrtí své dcery byla jistá a zoufalá, ani plakat mi nešlo, bylo to hrozné, tenkrát mobily nebyly, dnes by se to stát nemohlo. Ani telefon jsme neměli, o manželovi jsem nevěděla nic, návštěvy povoleny taky nebyly. Později  jsem se dozvěděla, že několikrát volal, pozdravoval mne, ale nikdo mi nic nevyřídil.

Takto jsem trpěla od úterý do pátku, kdy jsme měli domluveno, že manželovi zavolám z telefonní budky do práce, protože jinak byl doma, měl zrovna zánět žil a  antibiotika. V pátek jsem jak zběsilá utíkala v určenou hodinu k budce a volala mu do práce. Zvedl to jeho kolega a radostně řekl: "ano, je tady, hned Vám ho dám, Vy máte tu malou holčičku, gratuluji". V tu ránu jsem málem štěstím omdlela! To dítě tedy asi žije, vždyť mluvil v přítomném čase!

Tak jsem se dozvěděla od cizího člověka, který neměl s nemocnicí nic společného,  že mám živé a zdravé, leč malé dítě...

Až manžel, který do porodnice několikrát volal mi řekl, že dcerku převezli ke Karlovu do nějakého ústavu, kde "dopiplávali" mrňata. Tu úlevu a radost si nikdo, nikdo neumí představit !!!  Mé dítě žije a konečně vím kde je!

Dopolední vizita mi oznámila, že v pondělí si pro mne manžel může dojet. Další radostná událost, ještě vydržet víkend a bude vše dobré! Jeden míní, druhý mění...

V neděli jsem se hloupě zeptala žurnální lékařky při vizitě, zda to pondělí platí. Sjela mne jak malé dítě, že ne, že jsou ještě nějaké problémy, tak že budu muset ještě setrvat.

Manžel opět volal, tentokrát mi vzkaz vyřídili, takže jsem mu vzkázala, že v pondělí ještě domů nemohu. Přijel s taškou knih, abych se nenudila. Jen mi ji předali, pochopitelně tehdy návštěva v porodnici???

Přišel pondělek a s ním moje ošetřující lékařka. Když jsem se zklamaně ptala, proč že mne nepustí, když v pátek to říkala, tak jsem to zase schytala!

Pustí, v pátek to řekla a  to platí! Co jí do toho mluví žurnál! A doslova mne vypakovali z nemocnice.

Tak a teď si představte, že manželovi nemáte jak dát avízo, plnou tašku knih a věcí, necelý týden po porodu. Bez klíčů od bytu. Nasedla jsem do první tramvaje, bydleli jsme v Horních Měcholupech, pak přestup na autobus, mžitky před očima, slabá jako moucha jsem z posledních sil došla až domů. Jen jsem doufala, že bude manžel doma, jinak nevím kam jít...

Byl doma, ta nekonečná úleva mi nakonec dovolila se vyplakat z té děsné hrůzy co jsem prožila.
Nechápu, prostě tehdy jsem si to vůbec nedovolila, že jsem si nestěžovala, to je tak na žalobu, taková péče!

Dceru nám dali ani ne za měsíc, zjistili, že je zdravá, sama jí, jen má bůhví proč nízkou porodní váhu, tak ji zase z inkubátoru vyndali, ale dle tehdejších předpisů nám ji mohli dát až měla 2,5 kg.

Dnes je to dospělá mladá žena, šikovná a docela hezká (po mamince) a chytrá (po tatínkovi). Jen měří 158 cm, prostě veliká nikdy nebyla, nakonec já nejsem vyšší.

A já jsem ráda, když už jsem s tím nic neudělala ze strachu tehdy, že dnes to klidně bez obav mohu napsat, páni doktoři! Je to strašný zážitek na celý život, který se nezapomíná....:-((((((( Pro doktory denní práce a rutina, chápu, že nemohou vše prožívat, ale tohle byla bezohlednost, přála bych jim to prožít.

Kaylie

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

dcera Kaylie


Ty Vinohrady, to bylo teda zvěrstvo!

Sama jsem tam přišla jen o pár let dříve na svět. Podle mamčinýho vyprávění jsem se narodila málem ve sprchách, kde ji před porodem nechali. Byla totiž sobota, to se nepracovalo...

Dneska už by si to snad nikdo nedovolil!

Pište mi své zážitky a dojmy z narození prvního dítěte, co to pro vás znamenalo, jak jste se cítila, jak vám bylo, kolik vám bylo, jak jste všechno zvládala, nezvládala, jak na to dnes vzpomínáte.

Pište na redakce@zena-in.cz

předmět: První dítě.

Vaše příspěvky budeme zveřejňovat a jedna z vás získá hezkou výhru, sadu čtyř hrnečků. 

hrnečky

   
20.01.2011 - Děti - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. avatar
    [13] Kaylie [*]

    tomáš — #5 Přímo klasický případ! Taky zmrzlá, žíznivá, kolem chodějí zřízenci a pro všechny jsi kus dřeva.

    superkarma: 0 20.01.2011, 21:50:48
  2. avatar
    [12] Kaylie [*]

    Zuzča — #11 Právě toto vidím jako hodně pozitivní! Lékaři i sestry se musí chovat slušně, před otci si to nedovolí být sprostí a že to umí. 

    Když tam ten muž není, nepřejte si, co dokázala jedna sestra v Jihlavě, ženské nesměly kviknout, fackovala je atd. Říkali ji  "gestapačka", to už je taky bohudíky 30 let  a baba se smaží v pekle.

    Byla postrach okresu! Nikdo tam nechtěl jít, radši počkali, ač spádově patřili pod Jihlavu, jinak to tehdy nešlo, holky doslova na poslední chvíli a nechali se odvézt do Dačic, tam byla situace jiná. A vyhodit už je nemohli...

    Bohužel, v Dačicích je nemocnice zcela zrušena. Škoda jí.

    Opravdu je vše v lidech....ať si takové jednání naši páni doktoři jdou zkusit do toho "jejich vysněného ráje" Německa. To by letěli jak rakety!

    Naštěstí znám hodně slušných, obětavých a velmi šikovných lékařů, těm všem se omlouvám. Za ostudu, kterou jim třeba dělají poslední dobou často podnapilí kolegové v ordinacích...

    superkarma: 0 20.01.2011, 21:48:05
  3. avatar
    [11] Zuzča [*]

    Kaylie — #8 já chtěla a měla tatníka u porodu jen kvůli tomu, aby kntroloval, co s holkama dělají, kvůi sobě ne. Mě spíš rušilSml52

    1. na komentář reaguje Kaylie — #12
    superkarma: 0 20.01.2011, 21:32:53
  4. avatar
    [10] peetrax [*]

    To je fakt horor. Sml15

    superkarma: 0 20.01.2011, 19:41:36
  5. [9] pateta [*]

    tomáš — #5 Nejen Husákovy děti, ale v roce 1963 - dnes parádní nemocnice Kolín - na porodnici dlouhodobě netekla voda a já, bez klystýru i základní hygieny tam po 22 hodinách bolestí porodila zdravou - dnes lékařku. Hlavně, že se v "hekárně" vystřídaly 2 skupiny žaček ze zdrávky.Jídlo=O,pití%hnusný nemocniční čaj. Sml68

    superkarma: 0 20.01.2011, 19:27:16
  6. avatar
    [8] Kaylie [*]

    Vše je již minulost, na kterou se sice nedá zapomenout, ale hlavně, že to dobře dopadlo. Pravdou je, že půl roku mi bylo špatně, zhubla jsem na 48 kg a nic mi nenašli. Dostala jsem nějaké prášky na uklidnění, no  a po půl roce se vše upravilo a konečně jsem si mimča užívala. A že byla potom číslo!

    Prostě asi nervy zapracovaly.Sml80

    Věřím, že dnes toto není už možné, jsou mobily, tatínkové u porodu, což bych zrovna nemusela, ale nejhorší byla izolace a bezmoc.

    1. na komentář reaguje Zuzča — #11
    superkarma: 0 20.01.2011, 16:19:52
  7. avatar
    [7] paviocko [*]

    To je šílený, nějak si to socialistické porodnictví neumím představit..... Teď si člověk může vybrat, zda chce to či ono, mít mimčo na pokoji atd. ale tenkrát...

    I když na druhou stranu, kamarádka minulý týden porodila v Praze u Apolináře dvojčátka a sestry jí tak strašně házely klacky pod noho ohledně kojení, že kdyby neměla opravdu silnou vůli ty dvouapůlkilové drobečky kojit (a hlavně moře zkušeností s prvním dítětem), že je teď na lahvičkách. Dost mě to šokovalo... všechno je to prostě o lidech

    superkarma: 0 20.01.2011, 15:58:39
  8. avatar
    [6] Altamora [*]

    Tohle je bohužel v lidech.Sml15 Moje první dítě se narodilo před 29 lety. Se mnou na pokoji byla maminka, jejíž syn neměl dobře vyvinuté plíce, tak musel do fakultní nemocnice, kde se o něho mohli lépe postarat. Tuhle informaci dostala hned, jak se o tom rozhodlo, a pak při každé vizitě jí paní doktorka říkala, že je dítě v pořádku a že se zlepšuje. Nevím, jestli to přežil, doufám, že ano. Můj syn měl žloutenku, já zase vysoké teploty, tak mi ho nenosili ke kojení, ale pokaždé mi řekli, že začíná mít pěknou barcu, že už začal přibývat a že se velmi hlasitě hlásí o svá práva. Nebyly jsme prominentní pacientky, ale setřičky nebyly otupělé a chovaly se k nám hezky, i když nám nemohly v zastaralé porodnici pobyt moc zpříjemnit.

    superkarma: 0 20.01.2011, 15:16:04
  9. avatar
    [5] tomáš [*]

    Jo Vinohrady ???!

    Rok 1976 - Husákovy děti - vše jak na běžícím páse, o nějaké empatii si nechte jen zdát.

    Byla jsem mladičká maminka, ani ne 19 let. Zacházeli se mnou jako s obtěžujícím hmyzem, tak mi to připadalo. "Běžte si chodit" - tedy jsem se ploužila po chodbě sem-tam, bez možnosti si někam sednout, natož lehnout. Pak ty špinavé sprchy, klystýr, holení...nakonec konečně na porodní lůžko. Stejně si mě nikdo moc nevšímal, až když jsem omdlela. To pak už konečně začal cvrkot, kleště, a děťátko odvezli, mě vyšoupli na chodbu. Byla mi hrozná zima, hlad, žízeň - a do večera daleko. Ale pak mě konečně dali i do hezkého 20-lůžkového pokoje Sml23...Jen to děťátko stále nikde a informace - nula.Tak jsem se v noci vyplížila z pokoje a šla hledat. Sestra mě sice trošku "sprdla", ale přesto mi mimi aspoň na dálku ukázala. Šla jsem pak aspoň klidná spát. A neskutečně ráda pak domů. Teprve doma jsem si mohla svoje děťátko rozbalit a prohlédnout!! Vím, že se tomu dneska asi divíte, ale tak to bohužel dřív chodilo. Kdepak nějaké room-in, trénink koupání, oblékání...a už vůbec ne kojení! Domů jsem šla s Feminarem, a vymalováno. No, pokrok  určitě už nastal, a to je moc dobře. My jsme byly ve špitále pouze "kus". Dneska jsou holky opečovávané klientky, co si můžou nadiktovat porodní přání, a třeba i lebedit na nadstandartu. Tak "Množste se, Čechové, ať jsou Češata" Sml30 Všem budoucím maminkám vše NEJ a ať je to jejich vzpomínání krásné. P.S. 24/12 se tomu mému "miminku" pod stromeček narodila dceruška. Tak jsme všichni moc šťastní.

    1. na komentář reaguje pateta — #9
    2. na komentář reaguje Kaylie — #13
    superkarma: 0 20.01.2011, 15:09:00
  10. [4] funnka [*]

    jo,je pěkná

    superkarma: 0 20.01.2011, 14:43:42
  11. avatar
    [3] Quentinová z Montargis (Kentánová) [*]

    Kaylie...tak to já bych byla hrála všema barvama vzteky, strachy, hrůzou a ještě bych zešedivěla, ale ten personál s tak strašným přístupem by pak ohluchnulSml57 Jsem ráda, že jsem rodila až v době, kdy už sestřičky a doktoři jsou k maminkám sdílnějšíSml22

     Dceru máš pěknou kočkuSml22Sml67

    superkarma: 0 20.01.2011, 14:33:53
  12. avatar
    [2] Juana [*]

    Proboha, já se narodila dvoukilová o 21 roků dřív a nikam mne tehdy nepřeváželi, jen jsem byla den v inkubátoru. Sice jsem byla pak delší dobu v porodnici, ale nic zvláštního se mnou  nedělali. Tohle muselo být fakt na  mrtvici.

    superkarma: 0 20.01.2011, 14:31:50
  13. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    To je hrozný příběh. To si doufám už dneska nikdo nedovolí. Kaylie, lituji, žes musela tímhle projít. Sml79

    superkarma: 0 20.01.2011, 14:20:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme