Magie

Kaylie napsala: …mám pocit, že sem nějak nepatřím

Odmala jsem já i můj bratr byli "poctivě" honěni do náboženství a každou neděli do kostela, vzdáleného 2,5 km a to za každého počasí  a pěšky. Soboty byl tehdy ještě pracovní.

Nepříjemný zážitek na celé dětství, které jsem rázně ukončila ve 14ti letech, právě proto a nevím, zda jsem byla vůbec k něčemu takovému předurčena,  se veškerá snaha rodičů minula účinkem. Daly by se o tom psát celé romány, ale to si nechám na jindy, to by konce nebralo.

Pak byl pokoj, naši mne ponechali peklu a já si žila po svém. Zachránila jsem tím i bráchu. Co je nějaká karma, leda nějaký kahan, to jsem nezkoumala, víc mne zajímaly jiné věci.

Zajímala mne psychologie, byť je často i náboženstvím protkaná, ale to mi nevadí, nikdo mne nenutí do ničeho. Mám svobodu.

Až jednou... ráno jsem se probudila a vyhrkla "chci Budhu a růžový hrneček". Už jsem byla vdaná, manžel myslel, že se mi  něco zdá, ale já mlela to samé z polospánku dokola.  To už nechybělo moc, aby mne neodvezl do jistého zařízení, ani se nedivím, udělala bych totéž!
 
Přiblížily se mé narozeniny, já nějak dala pokoj, ale co jsem nedostala! Budhu  a růžový hrneček! Růžový porcelán jsem přestala sbírat před nedávnem, ale Budha mne neopustil, mám ho na nočním stolku. Začala jsem shánět informace, číst knihy, vše co bylo v té době dostupné.
Ostatně mám to trochu v krvi, zajímala jsem se jako  malá holka o Egyptologii, miluji Ramsese II., pak to byl Řím, no to mi připomíná bohužel dnešní dobu a Řeckou mytologii, božstva, vzhlížela k Diovi a nechápala proč je Zeus.
Dál jsem se nedostala, dospěla  jsem a došla jen k budhismu. Hinduismus ani ne. I tak jsem chtěla poznat i Muslimy, ale radši ne, asi to mělo být, že na ně nezbyl čas.

Došla  jsem k názoru, že ať je jeden trojjediný bůh či celá  božstva, vždy to byla stejně dobře myšlená a později zneužitá myšlenka.
Jako je to s vynálezy a se vším.

Nejsem ortodoxní věřící, ani člen žádné církve. Přesto do ateismu mám hodně daleko. Prostě jsem si asi vybrala, co se mi kde hodilo a líbilo, bylo pro lidi, bylo dobré. Mám "své" náboženství, tam není pro zlo místo.
Karma existuje, to je beze sporu - aspoň pro mne. Máme ji z minulých životů, ale můžeme ji změnit k lepšímu, než s jakou jsme přišli.
Postoupíme tím zas o stupeň výš.
Zda žiji první život si netroufám říci, ale vše tomu nasvědčuje. Nikdy jsem nepoznala člověka, kterého bych už "někdy potkala", Deja vu mi nic neříká, nic tu neznám a mám pocit, že sem nějak nepatřím. Ono už to, jak strašně jsem nezapadala do naší rodiny, udivovalo všechny. Odmala!
Jedno vím, několikrát jsem byla na pokraji smrti, jednou v klinické, nic si nepamatuji, žádný tunel, světlo, nic, ale přesně jsem se viděla svrchu jak ležím a doktor křičí, "že jim utíkám", všemu jsem rozumněla a všechny bolesti minuly, nechtěla jsem zpět.

Nemám už zas tolik života před sebou, kdo z nás taky  ví,  kdy  a jak...ale mám obavy, že napravit své chyby nestihnu.
Hlavně jednu. A ta se opakovala stále a stále, když jsem úspěšně unikla, tak se vrátila v jiné podobě, pokud ji neodčiníme, neodpustíme v první řadě sami sobě a pak teprve můžeme druhým, nehnem se z místa. A tohle za sebou nemám a stále se plácám dokola.
Cílem je změna k vyšší a dokonalejší bytosti. Každý to máme jinak... kde je konec a kde začátek? Myslím že není, je jen věčnost. Jsou věci, které nemůžeme popírat, či tvrdit, když o nich nic nevíme.

Kaylie

Omlouvám se, mám opět teplotu, takže mi to moc nemyslí.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


A já si zase myslím, že Ti to myslí hodně dobře. A Ty že sem nepatříš? Ále patříš… a víc takových, jako jsi Ty, by sem mělo zavítat…! :-) Míša

Právě otázce karmy ve vašem vlastním životě, či životě vašich přátel, rodiny či známých je věnováno celé zítřejší denní téma.

Pište na redakce@zena-in.cz

   
22.03.2011 - Příběhy - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Kaylie [*]

    jastura — #5 Spinká  a má naražený nadočnicový oblouk, tak snad...uvidíme večer, musí se to ustálit, zatím je klidná, jsem s ní. Barva se zdá normální.

    Jinak bych řekla, že oči OK, jen špatně dýchá, ale má ucpaný nos, hlavně jednu dírku.

    Ach to jsou radosti, ale hned člověk pozná co má za sousedy!

    superkarma: 0 22.03.2011, 16:02:38
  2. avatar
    [6] Kaylie [*]

    Anai — #4 Vidíš a do mne hustí 14 let církev své svaté a já se ráno probudím a jsem někdo jiný, holt jsem to měla snadné, to poznávání, mrznutí po cestách do kostela, drbavé báby, co se vyzpovídaly a cestou domů už jely jak dráhy - to bylo horší.

    Čistit faráři boty, klečet apod., v šedesátých letech prosím...

    Já, dříve bojácná, pak zas StB, jsem najednou veškerý strach ztratila natolik, že jsem schopná říci vše (i s datem narození) a nemusí mne nikdo týrat.

    Stala jsem se tolerantní ke všem náboženstvím, protože jsem zjistila, že kdyby lidi nebyli blbí, tak poznají, že v podstatě jde všude o totéž...

    Ale má to ale! Moje 4N....Nikdy nikomu nic nevnucuj!

    superkarma: 0 22.03.2011, 15:59:11
  3. [5] jastura [*]

    Kaylie — #2 jednou mi psa srazilo auto a veterinář mi radil, ať mu zkontroluji oči - bělmo- jestli nemá porcelánovou barvu, to by prý mohlo znamenat vnitřní krvácení. Netuším, jak vypadá porcelánová barva, ale oči měl normální a byl jen v šoku, takže se z toho za pár hodin vzpamatoval. Určitě s ním skoč na veterinu, oni poznají víc...

    1. na komentář reaguje Kaylie — #7
    superkarma: 0 22.03.2011, 15:55:51
  4. [4] Anai [*]

    Kaylie — #3 Držím Ti palce, aby bylo líp - se vším ... s tím budhismem tomu začínám rozumět po návštěvě starých chrámů na Srí Lance, dřív jsem ho dost odmítala....

    1. na komentář reaguje Kaylie — #6
    superkarma: 0 22.03.2011, 15:39:45
  5. avatar
    [3] Kaylie [*]

    SNÍŽEK — #1 Jsme hodně stejně zaměřené, nebýt Bettynky, už na to koukám!

    A je po teplotě, místo abych kolabovala, takhle já to mám zařízené. Vždy se hroutím až po akci, tak čekám bo bude...

    1. na komentář reaguje Anai — #4
    superkarma: 0 22.03.2011, 15:14:06
  6. avatar
    [2] Kaylie [*]

    Vidíte děvčata, udělala jsem tečku za poslední větou, přinesla mi listonoška obálku, vyběhl pejsek, já ji to snad neodnaučím a pod auto.

    Nikam jsem se nemohla dovolat, provolala asi dost, když jsem volala i do Španělska...

    Než se někam dovoláte, to by umřel snad každý, pak naštěstí pes vylezl ze svého oblíbeného úkrytu pod smrkem, já tam nemohla a navíc bych jí mohla ublížit ještě víc, došla i domů.

    Teď tu leží se mnou a pospává, uvidíme, večer bychom jeli ke svému veterináři.

    Má jedno oko divné, ale to může být jen náraz do nadočnicového oblouku, zjevně, myslím, že vidí. Tam je boule hned.

    Zuby nevím, tomu nerozumím a nechci ji trápit. Omývám jí studenou vodou a modlím se, aby to bylo jen krvácení z nosu.

    Vidíte, 55 let jsem psy nemohla ani vidět....

    A ještě, letěla jse k sousedce, jestli by mi nadzvedla tu větev, smrk je veliký, ta ani náhodou, naštěstí byl doma její muž, s tím jsem nepočítala a tak šel. Má auto před barákem, ovšem šok!!! Ještě že ji nikam nevezl, nadzvedl větev, to umím taky a koukl a řekl, nechte jí být a uvidíte.

    Tak ti jednou ode mne mohou něco chtít.

    Když jejich jezevčíka u naši zahrady napadl vlčák, letěla jsem pro majitele jak o život, taky mi není 20...

    Dnes jsem se dočkala odplaty.

    Berte to jako příběh, co jakoby sem dnes spadl z nebe, ne moji stížnost.

    1. na komentář reaguje jastura — #5
    superkarma: 0 22.03.2011, 15:11:15
  7. avatar
    [1] SNÍŽEK [*]

    myslí Ti to perfektně a měla jsem to stejně.Nezapadla jsem do rodiny,nutili mne do kostela,je mi sympatický budhismus a taky se snažím odpustit sobě i jiným a jde to těžko,ale musím.O klinické smrti byl včera dokument ve 20 hodin na Barrandově,hodně mne zaujal.

    přeju brzké uzdravení a ať se Ti všechno daří Sml49

    1. na komentář reaguje Kaylie — #3
    superkarma: 0 22.03.2011, 15:02:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme