Když  jsem si přečetla dnešní téma, a že do redakce jsem nepsala kolik let, tak jsem si řekla, tak nic takového jsem nikdy neměla a nemám...rituál, amulet...
Amulet!!!

Jako by to slovo někdo vedle mne vykřikl. Jsem sama doma, práce počká, já bych asi neměla klid, kdybych se nesvěřila...

Je to už 25 let. Chodila jsem tehdy s chlapcem, no  chlapcem, mně bylo kolem dvaceti a on o 13 let starší. Byl pro mne i trochu jakousi autoritou. Občas mi dával různé dárečky jen tak, květiny, různé pozornosti, aniž bych měla  svátek či  narozeniny. Pocházel z bohaté rodiny - tedy ne za socialismu, ale předtím a jeho kořeny byly v Rakousku, údajně nějaký šlechtický rod, ale kdovíjaký levoboček či z jakého kolena, ale to mi nevadilo, pro mne byl ještě přitažlivější.

Jednou mi jen tak, přinesl zlatý řetízek s křížkem, který měl uprostřed perličku. Byl hrozně krásný a já si ho nasadila  na krk a nesundala ani na minutu od chvíle, co jsem ho dostala. Na první pohled bylo patrné, že není nový, právě ze zlatnictví a on mi k  němu řekl, že pochází od jeho tetičky, která byla hraběnka. A dodal, že má silnou moc, že dokáže pomoci v nesnázích a ochraňovat,  protože má pohnutou historii. O tom už více neřekl a podotýkám, že zase velký romantik a pohádkář nebyl, spíš realista. On že by si ho na krk nedal.Právě ortodoxně věřící jsem nikdy nebyla, zato tajemno, magie a podobné věci mám v krvi od narození. Nebylo těžké tomu uvěřit, ale dál jsem se tím nezabývala.

Až se začaly dít podivné věci. Tehdy jsem dálkově studovala, nějak se nestačila naučit na zkoušku, šprt jsem zrovna taky nebyla a ještě zaměstnání, leč na zkoušku jsem statečně vyrazila... A udělala ji! Ač jsem dostala téma, o kterém jsem nevěděla prakticky nic, najednou jakoby se mi rozsvítila v hlavě žárovka a já psala a psala a pak ústní zkouška  a za 1! Sama jsem nevěděla, jak je tohle možné, jen vím, že než jsem začala, sáhla jsem na perličku na křížku a poprosila "křížku pomoz, prosím!" Ne že bych tomu věřila, bylo to zoufalé gesto.

A tak to pokračovalo dál. Vedle našeho domu bylo krásné  zatravněné prostranství, kdysi dědečkovo vlastnictví, ale teď se rozhodli tam stavět bytovky pro přistěhovalé Romy a lidi, kteří neměli kde bydlet. Rodiče se báli a byli zoufalí, už tam vyměřovali a konaly se přípravné práce. Naše chalupa by tím hodně utrpěla, byla by zapadla ve stínu, vzali nám zahradu....

Vzpomněla jsem si na křížek!  Opět sáhla na perličku a poprosila neznámou sílu o pomoc. Druhý den se najednou zjistilo, že je půda nevhodná pro stavbu bytovek,  že jsou tam podzemní prameny a já nevím co ještě a od stavby se upustilo. Tak to už  zírala i moje maminka, která den předtím byla nešťastná  a já pevně řekla "neboj se, nic se tu stavět nebude!" Co jsem měla odpovědět na otázku, jak jsem to věděla?  Nesvěřila jsem se nikomu nikdy.

A takových věcí bylo víc. Uzdravení tatínka, který vážně onemocněl a lékaři mu dávali pár týdnů života, jeho stav se náhle začal lepšit, otec žije dodnes, je mu 80 let a má na ten věk dobré zdraví.

Ani si na vše nevzpomenu, ale jednou jsem ho sundala a šla do práce bez něho, jak jsem to zjistila, utíkala jasem domů pro něj, jinak bych do práce nešla, naštěstí jsem spoj ještě stihla, celá uhnaná, ale klidná. Pak jel další vlak až za dvě hodiny, což bylo pozdě, byla jsem z malé vesnice, auto jsme neměli a byla uzávěrka - konec měsíce a já účetní...stejně jsem tam posledního bývala do 21 hodin večer.

Školu jsem dokončila, doufám, že i bez "záhadné" pomoci, ale křížek jsem nikdy nepoužila k tomu, abych si přála něco špatného, či mstu, když mi někdo ublížil. Bála jsem se a měla před křížkem respekt. Nedovolila bych si ho zneužít, vím, že by se to obrátilo proti mně a nikdo mi to nevymluví. Už se toho stalo moc a moc, kdy jsem měla důvod věřit na zázraky.

Každá pohádka má svůj konec, i tahle. Ač dodnes věřím, že to nebyly náhody, nevím jinak si to vysvětlit, zda silou vůle a  vírou v pomoc či o tom raději nehloubat a ani to nechci vědět a zapomenout.

S partnerem jsem se totiž rozešla a křížek mu vrátila...snad pomáhá někomu jinému. Fakt je, že jsem to odstonala, měla teploty, blouznila a nedovedla si bez svého řetízku na krku představit další život, bylo to několik let, co jsem ho nosila. Maminka byla zoufalá a koupila mi krásný křížek posázený granáty. Vydržela jsem s  ním  na krku jeden den, měla jsem pocit, že mne pálí, že mi snad vypálí cejch, sundala jsem ho a dodnes je v krabičce, ani své dceři bych ho nedala, prostě patří do krabičky a co s ním bude po mé smrti, to nevím a nechci vědět, asi tak působí jen na mne, zkoušela jsem to nedávno znovu - při stěhování, dát si ho na krk a pálení se opakovalo. Tak to už mne odradilo úplně, už bych ho z krabičky nevyndala.

Asi nikdy nezapomenu na ten od přítele, zkoušela jsem sehnat jiný, nějak podobný, ač by nebyl "čarovný", ale na nic podobného jsem dodnes netrefila. I na internetu jsem prohledala kdekteré zlatnictví a klenoty. Myslete si, že jsem blázen, ale něco v tom bylo. Možná silná víra ve věci, které nevidíme, neznáme, ale existují, to vím bezpečně..

Moc a moc Vás zdraví Vaše čtenářka Kaylie a přeji vám všem hodně klidu, lásky a pohody v předvánočním shonu.

Text nebyl redakcí upraven.

Takových křížků by mělo být jen víc a víc :)

Dnešní téma zní: Čemu přisuzujete magickou moc?

Myslíte, že magickou moc má úplněk, pátek třináctého, vaše nové boty, nebo sousedova kočka? Napište nám o tom! Adresu určitě dobře znáte:

redakce@zena-in.cz

Reklama