Jako malá holka jsem chodila sbírat houby s mámou. I jako dospělá je sbírám. Očistím je, nakrájím je, ale nikdy je nejím. A když je hledám, tak po čuchu.

Musím říct ,že ten můj nos nikdy nezklame.Celá naše rodina jí houby jen já ne .Pamatuji se ,když jsem byla na školním výletě, tak se učitelé málem o houby poprali ,protože kam sem vlezla tam byl lán hub.Dokonce spolužačky na mne třetí den volali at radši zůstanu na pokoji ,protože je nebabí chodit do lesa ,nakonec jsem dostala angínu a zůstala v posteli .Bohužel naši kantoři už houby nenašli ,holt neměli ten správný frňák.Ale je fakt ,že na marodce to vonělo po houbách ,protože se u nás i sušilo.A když se přijelo domů tak byla i pochvala od manželek za ty houby.Takže sbírám ,ale nejím.

Katy

Pozn. red. : Text nebyl redakčně upraven.


  • Co vám říká houbaření?
  • Otvírá se vám rybička v kapse, jen co vstoupíte na kraj lesa?
  • Jíte to, co si nasbíráte?
  • Co u vás roste? Co znáte? Co sbíráte?
  • Jaké máte zážitky z houbaření?
  • Už jste někdy sebrali tu „nepravou“, nebo dokonce snědli?
  • Jak houby zpracováváte?

ROSTOU, ROSTOU, ROSTOU! I u vás?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: HOUBY

Těším se na vaše příspěvky!

Jeden z vašich příspěvků odměním následující cenou... tričkem s dlouhým rukávem a parfémovaným deodorantem.

tricko

lupa

Reklama