Jako jediná v rodině mám předtuchy už od svých 12let ,kdy jsem ledabyle nadhodila „a co když zůstanu na horách se slepým střevem?“ Tak tohle se mi opravdu stalo při povinném týdenním kursu na horách .Ráno v 6 mě odvážela záchranka a děcka balili domů.

Máma si pro mě přijela za týden do Jeseníku do nemocnice.

Další předtuchu jsem měla, když jsme seděli venku a zničeho nic povídám přijde telegram .Ještě ten den přišel telegram ,že umřel děda.

A úplně nejhorší předtucha ?

Spolupracovníkovi jsem řekla, že jednou opravdu špatně skončí. Dnes je na vozíku.

A v rodině jsem dokonce říkala budoucí tchyni at neposílají švagrovou na vysokou ,protože za 14 dní přijde ,že tam nebude chtít být .To se taky potvrdilo a všichni na mě zírali jako blázni jak jsem to mohla vědět.A když umřela babička tak jsem to věděla jako první ,nikdo mi nechtěl věřit.Opětovně došel telegram.

Moje máma říká at radši mlčím ,že se nic nestane ,ale já vím ,že se to stejně stane.Mojí spolužačce jsem předpověděla i manžela a dokonce ,že se s ním rozvede .Po letech mě potkala a všechno co jsem předpověděla se stalo do puntíku.

katy.posp@atlas.cz

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Jsi hotová vědma. Víš, Tobě se to děje přísně na vědomé úrovni, a to tak, že jsi schopná to zpracovat a vyslovit. Ne každý tohle umí a dělá. Někdo zůstává u pocitu s tím, že to „nelze vyslovit“.  Mnoho obav se ale nenaplní, protože jsou jen obavami – strachem, kdy člověk vlastně jen projektuje k sobě zkušenosti jiných. Míša

Dnešní téma, na které reagujete ve svých e-mailech, je o vizích a předtuchách a vašich zkušenostech. Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama