Bulvár

Kateřina Hapalová o Indii: „Těžko říct, kde jsem víc doma“

Kateřina Hapalová se bez jakékoli zkušenosti rozhodla vydat do Indie, kde si nejen našla práci, ale nakonec i lásku. S přítelem postavili školu a vyučují v ní chudé děti. Co jí Indie dala a vzala?

Pamatuješ si ještě na svoji úplně první cestu do Indie, na svoje dojmy a pocity?     
Ano, na to se nedá zapomenout. Jela jsem sama a měla jsem hrozný strach, před odjezdem jsem dokonce chodila na semináře o tom, jak zvládnout strach. Otázku, kam do Indie, jsem vyřešila velmi rychle. Na Googlu jsem si našla geografickou mapu Indie a řekla jsem si oblast, která se mi bude líbit, tu si zvětším a největší město, které tam bude, tam pojedu. Nechtěla jsem trávit hodiny přemýšlením, které město bude nejlepší. 

A na které město tedy nakonec padla tvoje volba?
Bylo to Váránasí. Slyšela jsem to slovo prvně v životě, ale hned, jak jsem si přečetla, že je to nejstarší město, svaté město, věděla jsem, že to byla správná volba. Potom jsem si našla nějaké fotky z Váránasí, a uvědomila jsem si, že ač jsem dobrodruh tělem i duší, tak to je příliš silné kafe. V tom městě se sama absolutně ztratím a poprosila jsem o průvodce. Tím průvodcem byl Vicky. Můj pozdější přítel a zároveň zakladatel, spolumajitel a učitel v naší škole, do kterého jsem se při mé první návštěvě Indie zamilovala. 

Indie 1

Takže tvoje další cesta do Indie už nevedla jen za vysněnou zemí, ale také za vysněným mužem…?
Přesně tak! Když jsem odjížděla, slíbila jsem Vickymu, že se za ním do Indie do dvou měsíců vrátím. Ve skutečnosti jsem ale byla zpět už za měsíc. Zrušila jsem bydlení a své věci uskladnila u známého ve sklepě. Do Googlu jsem si napsala heslo práce v Indii a jako první mi vyskočilo město Bhópál a zkušenost nějaké slečny, která tam pracovala v ajurvedské zahradě jako dobrovolník. Hned jsem věděla, že tam pojedu, že je to pro mě šité na míru, protože mám moc rada manuální práci a zároveň přírodní léčbu a bylinky. Zahradu a lidi v ní jsem si okamžitě zamilovala, strávila jsem tam 5 měsíců a neustále se tam strašně ráda vracím. Mám pocit, že když se k něčemu rozhodnete z celé hloubi svého srdce, překonáte strach a neposloucháte mysl, která vám říká, že jste se určitě zbláznili, tak potom se najednou vše děje samo od sebe, a to, co se dřív zdálo nemožné, se tak stává možným. Jak jinak si vysvětlit, že po dvou letech jsem stále tady, jsme stále spolu s Vickym a dokonce jsme spolu založili i školu.

děti

To zní strašně zajímavě. Jak tě vůbec napadlo, že v Indii založíš školu pro děti ze slumu?
Naše škola není vlastně pro děti ze slumu, je pro chudé děti, ale chceme založit i pobočku ve slumu. Celé to byl nápad Vickyho. On se k tomu rozhodl a já mu slíbila, že mu pomůžu. A protože je to muž činu, do měsíce vše oběhal a do druhého měsíce jsme dostali povolení. Má strašně rád děti a rád jim pomáhá, to máme společné.

S čím ses při založení školy musela potýkat – úřady, rodiče dětí atd.…?
Trochu byly problémy s úřady a museli jsme vyřídit spoustu papírovaní. To je asi všude stejné, tady jako u nás. Vicky třeba zapomněl udělat kopii jednoho dokumentu, a to nás, nebo spíš jeho stálo spoustu peněz.  Na naše poměry jsou ty ceny ale stále nízké - všeho všudy jsme zaplatili za vyřizování tak 10 tisíc korun.

kuchyně

Měla jsi v některém okamžiku chuť to vzdát, říkala sis třeba: „Do čeho jsem se to pustila, to přece nemůžu nikdy zvládnout“?
Ano, takových chvil byla spousta. Jedna z nich přišla například v červnu. To tu bylo kolem 45 stupňů a v ten den ve škole bylo hodně dětí. Indické děti, vlastně všichni Indové, mají takovou povahu… Nečekají, až něco doděláte nebo dopovíte, okamžitě skáčou do řeči a říkají, co po vás chtějí. V ten moment - v těch strašných vedrech, kdy na vás neustále mluví 5 dětí najednou, jsem si říkala, že tohle není práce pro mě, že já na to nejsem psychicky dost odolná.  Ač mi mnoho lidi u nás vyčítá, že když mluvím, tak příliš křičím, na indické poměry je to pořád šeptaní. Nevím, jestli to mají v genech, ale když Indové i děti mluví, tak to zni, jako když bije zvon. Já když jim něco nahlas řeknu, tak mě ani nepostřehnou. To je doteď můj handicap.  A taky to, že stále nemluvím hindsky. Bez Vickyho bych děti asi úplně nezvládala.

Už jsi to trochu nakousla. Jak se tedy liší indické děti od těch českých?
Samozřejmě, že se liší, ale důvodem je jenom odlišný způsob života. Nejvíc jsem si to uvědomila, když jsem byla v létě v Čechách. Kamarádka, co má malou holčičku, se mě ptala: „S čím si hraji holčičky v Indii?“. Já na ni jen koukala a vůbec jsem nevěděla, co jí mám na to říct. Přece jsem jí nemohla říct: „S ničím“. Ale opravdu, tady nemají hračky, panenky, a tak dál. Potom jsem si uvědomila, že indické děti nejsou nikdy samy, hrají si spolu navzájem. To je největší rozdíl mezi dětmi u nás a v Indii. U nás jsou děti neustále pod kontrolou, rodiče o ně mají strach. Říkají dětem: „To nedělej, to nesmíš, tam nechoď.“ Tady nic takového neexistuje, tady mají děti absolutní volnost. Proč o ně rodiče nemají strach, to nevím. Každopádně indické děti jsou rozpustilé, divoké, hlasité, zlobivé, milující, neznají ostych. Někdo by o nich u nás řekl, že jsou nevychované, já je ale miluju, nedokážu bez nich být. Vždycky jsem si kladla otázku: „Proč mají Indové tolik dětí, když jsou tak chudí?“. Teď už jim rozumím. Také toužím po tom neustále slyšet dětský křik v domě. Pro mě to není křik, ale něco jako rajská hudba.

karafiát

Jak probíhá takový běžný školní den ve tvé škole, co se s dětmi učíš?
Učíme od 3 hodin do 5, učíme základy angličtiny a matematiku. Vicky je taky učí hindštinu. Poslední půlhodina je vyhrazena pro hry, děti si oblíbily pexeso, kvarteto a domino, vše jsem přivezla z Čech.

Kolik času teď v Indii trávíš a jak často se vlastně vracíš do Čech?  
Upřímně řečeno, teď trávím většinu času v Indii a do Čech se moc nedostanu… Jezdím sem po roce jen tak na dva měsíce.

dárky

Takže, kde si tedy připadáš víc doma? V Indii nebo v Čechách?
Těžko říct, kde jsem víc doma. Asi spíš v Čechách, tam totiž všechno znám. Tady v Indii se ještě stále spoustu věcí učím. Ale určitě kvůli dětem a příteli, se cítím dobře i tady. Je pro mě těžké pochopit jejich víru. Mají tolik pravidel, svátků a bohů, až jde z toho hlava kolem. Já taky věřím v boha. Moje zkušenost je, že ty pravidla a rituály, že je to spíš na překážku pro porozumění ostatním lidem, zvlášť pokud jste křesťan nebo dokonce ateista. Stačí, abyste si tu zapomněli vyzout boty, když jdete do chrámu, a už je oheň na střeše. Přitom by našinec řekl, že o nic nejde… 

A na závěr jedna hodně osobní otázka. Jak to, čemu se v Indii věnuješ, ovlivňuje tvůj osobní a partnerský život?
Indie a její kultura můj život ovlivňují velmi silně. Dalo by se říci osudově. Jak v tom dobrém, například děti ve škole, škola sama i to, že jsem si tu našla přítele Vickyho, ale i v tom negativním smyslu, čímž mám na mysli třeba to, že mě rodina přítele nepřijímá. Přesněji řečeno jeho máma, protože otce už nemá. Pro ni jsem cizinec, nevyznávám jejich víru, nejsem ze stejné kasty. A to je pro ně samozřejmě na překážku. Tolik jsem se snažila jí ukázat, kdo jsem jako člověk, ale vše je marné. Vickyho máma neustále tvrdí: „Když si vezmeš ji, ztratíš mě“, a problém je v tom, že tady bez rodiny jste naprosté nic, nic neznamenáte. Chápu strach svého přítele, že nechce ztratit rodinu, nechce, aby ho zavrhla. Snažím se na to nemyslet a nenechat se tím vyvést z míry. Někdy mám ale pocit, že tady v Indii si lásku musíte opravdu vybojovat, stačí se podívat na bollywoodské filmy. Tady je zvykem mít domluvenou svatbu, vztah z lásky stále není běžný. Pro mnoho Indů je vztah z lásky stále něco jako sen, něco, co se jim asi v životě nikdy nepřihodí a na co se chodí jen koukat do kina…

Čtěte také:

   
08.12.2015 - Rozhovory - autor: (red)

Komentáře:

  1. [12] Vendula Kubalíková [*]

    superkarma: 0 09.12.2015, 10:44:49
  2. avatar
    [11] SNÍŽEK [*]

    hrůza-řeka Ganga a v ní mrtvoly,vedle nich se lidé koupou a používají tu kalnou vodu Sml68

    superkarma: 0 08.12.2015, 20:41:05
  3. avatar
    [10] gerda [*]

    komentář byl smazán administrátorem či moderátorem

    superkarma: -10 08.12.2015, 15:23:19
  4. [9] Vendula Kubalíková [*]

    Musím se Indie zastat, je nádherná. Ano, špinavá až hrůza, ale ta syrovost k ní patří. V době, kdy se u nás plácaly jednoduché rotundy, Indové byli mnohem dál a stavěli složitě zodbené paláce. Už jen kvůli architektuře a památkám ji stojí za to navštívit.

    1. na komentář reaguje gerda — #10
    superkarma: 0 08.12.2015, 13:51:27
  5. [8] Verina [*]

    Kadla — #5Já jsem pochopila, že : Učíme od 3 hodin do 5, znamená, některý den 3h., jiný až 5h. Asi podle udržení pozornosti dětí.

    superkarma: 0 08.12.2015, 13:13:42
  6. avatar
    [7] gerda [*]

    Kadla — #5ono je to tam asi docela jedno.Sml80 V tom počasí a podmínkách by se beztak pozornost dětí déle udržet nedala.Sml15 A kastovnictví v Indii přímo předurčuje místo, kam se tyhle děti dostanou. Vzdělání je jim tam spíš na obtíž, v nevědomosti své "postavení" snesou snáz.Sml58

    superkarma: 0 08.12.2015, 09:13:58
  7. avatar
    [6] RenataMor [*]

    tak nějak nevím

    superkarma: 0 08.12.2015, 08:56:35
  8. avatar
    [5] Kadla [*]

    Mě překvapilo, že učí ve škole jen 2 hodiny denně a z toho poslední půlhodina je věnována hrám. Takže vlastně učí jen hodinu a půl...

    1. na komentář reaguje gerda — #7
    2. na komentář reaguje Verina — #8
    superkarma: 0 08.12.2015, 08:44:05
  9. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Taky bych do Indie nikdy nejela, je to špinavá a chudá země, která mě vůbec neláká.

    superkarma: 0 08.12.2015, 08:12:54
  10. [3] bobani [*]

    Do Indie ani za nic !

    superkarma: 0 08.12.2015, 08:06:18
  11. avatar
    [2] gerda [*]

    Až jsem se otřásla.....do Indie?? Podle mě nejšpinavější země světa, kde jsou ženy v nebezpečí i v městském autobuse, je zvykem kálet po ulicích, prát rýži v řece vedle plovoucích mrtvol, Indii nikdy!!!Sml15 Divokosti dětí se nedivím, stačí se podívat u nás do vyloučených lokalit. Rozhovor je ovšem velmi zajímavý.

    superkarma: 0 08.12.2015, 05:42:01
  12. [1] mařinka [*]

    Jen z nadpisu a perexu: „o Indie“, „Co ji Indie dala a vzala“, anglické uvozovky... Ach jo, kdy už si pořídíte korektora? A přitom tak zajímavý rozhovor.

    superkarma: 0 08.12.2015, 00:19:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme