Minulý týden jsme vám přinesly první část rozhovoru s mediátorkou Kateřinou Bělkovou. Její profese nevyžaduje jen odbornost a vzdělání, ale i pořádnou dávku psychologie. Přečtěte si střípky z její praxe.

Jakou nejtěžší situaci jste při mediaci zažila? Stalo se někdy, že jste pomoc odmítla? Myslím tím třeba po několikáté neúspěšné schůzce?
Těžkých situací vidím poměrně mnoho. Statisticky velmi často dochází při rozpadu rodin k tzv. Sophiiným volbám nebo k celoživotním nástrojům pomsty za zpackané partnerství a zničené životní ideály. Často také vidím nekonečné rodinné  a rodové linie, které se potácí v generačních těžkostech. Hodně citových a emocionálních věcí také bývá současné době  podřízeno ekonomickým a finančním motivům. Lidé obecně méně opravují, přebudovávají a přenastavují vztahy, méně na nich pracují a rychle odchází do vztahů nových. Moje mediační praxe je pro mne obrovský zkušenostní katalyzátor mých osobních životních hodnot, postojů a názorů, velmi mne lidsky obohacuje a prohlubuje.

mediátorka

Odstoupit od mediace mohu, jsem třetí stranou v dobrovolném mediačním procesu, a také tak činím. Pokud vnímám zneužití institutu mediace jako takové pro procesní výhody, pokud jedna strana průběžně a obstrukčně neplní, k čemu se zavázala, pokud cítím, že nejsou klienti připraveni rozhodovat o svém životě sami a potřebují rozhodnutí arbitra či autority, nebo pokud mi moje morálka a etika začne vypovídat službu.

Prožívám s mými klienty opravdu mnoho neuvěřitelných životních příběhů, které bych ano jako autor bestselerů nikdy nevymyslela, slyším a řeším neskutečné věci, které se mnohdy nedají ani nemohou publikovat a mou neotřesitelnou životní filozofií je, že možné je opravdu všechno.

Řešila jsem rozvody dvou partnerských dvojic, které se ,,přehodily“, mediace mezi babičkou a bývalým zetěm, který jí zabil dceru a vnučku, rozvod silně věřících křesťanských farářů i s Vatikánem, střídavou péči mezi USA a Evropou, rozvod registrovaných partnerek s dítětem bratra jedné z nich, porozvodové vypořádání kompotů, zavařovací sklenic a slepic, které již dávno nežijí, spor o nebožtíkovo mrtvé tělo, prostě dnes mne nic, ale absolutně nic již nepřekvapí.

Řešila jste někdy nějaký spor, kdy došlo i na facky?
Nikdy bych to na mediaci nedovolila, vedu ji poměrně silně, pevně a jsem, alespoň já, v procesu vždy respektována a ctěna, strany to tak často vskutku nemají, ale nenásilně je ke vzájemnému respektu a důstojnosti nebo velkorysosti, vedu. Také je učím rozumným reakcím i na občas nerozumné jednání toho druhého vlastním příkladem, jak s ním jednám já, pečlivě vybírám a pozdržuji svoje reakce a oni se tak touto cestou také trochu rozvíjí a zrají. Vyvažuji jejich poziční, mnohdy dlouholetou nerovnováhu.

Často jim vysvětluji, že těžko teď uděláme to ze všeho nejlepší, ale uděláme to nejlepší z těch podmínek, které teď mají. Občas musím jednání přerušit pro emoční zátěž, ale to je spíš vlídné, citlivé a jemné vedení klientů z tenze. Ale pravda je, že občas dřepují, klikují, kouří u otevřeného okna a přitom podepisují, přecpávají se sušenkami na stole nebo také leží na zemi a se zavřenýma očima formulují mediační dohody. Dovoluji jim opravdu všechno, co jim samotným pomůže, velmi s nimi soucítím a rozumím jim.

Stalo se vám, že se někdy dvojice domluvila hned po první schůzce?
Jejej! A jak často! Na to jsem obzvlášť pyšná, pokud se mi podaří jen chytře zaintervenovat a věci se jim samy dají do pohybu a spontánně se poskládají.

Byl nějaký spor, kdy si to ti dva rozmysleli a vrátili se k sobě?
Ano, také a mnohokrát. Rozvodová mediace mnohdy obrátí celý tendenční směr k rozchodu a já pak pracují na způsobu řešení konfliktů a to jak systémových, tedy rodinných, párových nebo dokonce jen těch vnitřních, individuálních. Tedy kdy vám něco jiného říká mozek a něco jiného srdce, a tím žijete ve vnitřním konfliktu, který způsobuje váš vlastní chaos, zmatek a ambivalentní jednání.  Vnitřní klid pak pomáhá dosáhnout sebevlády. Disciplína mediace je zázračná odborná disciplína na řešení všech typů konfliktů a sporů.

Určitě vaše práce je hodně těžká a řešíte obtížné spory, ale byl i nějaký, který vás pobavil a na který ráda vzpomínáte?
Nejkrásnější a nejúsměvnější mediaci jsem zažila při nastavování střídavé péči o velmi drahého a náročného papouška, kterého měl jeden známý starší pár místo dětí a rozváděl se. Uspořádání jeho výchovné péče bylo týden a týden, kdy každou neděli večer se papoušek převáží do nových bydlišť. Muselo se definovat mnoho neuvěřitelných záležitostí, jako je stejně teplota v pokojích, kde žije, jeho značka krmiv a specifických klasů, společné určení jeho zvěrolékaře, seznam slov, které se bude učit, v jakém pořadí, intervalu a počtu. Dále se zorganizoval nákup přívěsného vozíku s plachtou a klimatizací, pro eventuální prevenci nastydnutí a přenosu ptačí chřipky, objednávka tažných zařízení na oba dva automobily a neposledně jeho pravidelný, časově ohraničený skypový kontakt v týdnu toho druhého s prvním a opačně.  

Víte, úplně největším pochopením, kterého se mi mém povoláním dostalo, že všechno v životě je velmi relativní, všechno je možné a omezení si lidé tvoří ve svých myslích, krásně se mi s tím poznáním v mém osobním životě žije, nic neočekávám, nepředpokládám a nepodmiňuji, a žiji, jak nejlépe umím.

Čtěte také:

Reklama