Bulvár

Katarína Ivanková: Byla jsem rychlokvaška!


Podařilo se jí to, o čem mnozí jen tajně sní. Postoupila do až do samého finále jedné zprvních slovenských reality show Děvče za milion (Dievča za milion). Znala ji celá zem, ze dne na den se stala sledovanou osobností, hvězdou, celebritou.

 

Měla peníze, ctitele, pracovní nabídky – měla to, co mnozí považují za vrchol. Něco jí ale najednou cvaklo vhlavě, vypnula svůj mobilní telefon a za světem blyštivého showbyznysu udělala tlustou čáru. Proč? I to bylo dobrým tématem k rozhovoru smladou herečkou Katarínou Ivankovou (26).

 

Doufám, že mi laskavý čtenář promine, když budu vnásledujícím rozhovoru Kataríně tykat. Důvod je jednoduchý: Poznala jsem ji zpocenou vteplákách na hodinách stepu. Stála na dřevěné desce přede mnou a rozčilovala mě, velmi mě rozčilovala. Všechny kreace totiž zvládala daleko snadněji, rychleji a elegantněji a já od ní nemohla pokoutně odkoukávat, kde už zase dělám chybu. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že bych tuhle „motorovou trysko myš“ jednou mohla požádat o rozhovor. Časy se mění…

 

Budem asi rozprávat slovensky, áno?

 

 

Klidně, já to stejně potom přeložím. Pojďme ale začít úplně od začátku, ať se čtenáři orientují. Odkud pocházíš a jak si se dostala kdivadlu?

Pocházím ze Slovenska, zKysuckého Nového Mesta, takže jsem Sloveňa jak poleno a kdivadlu jsem se dostala vlastně asi pozorováním. Když mi maminka jako dítěti za něco hubovala, neřešila jsem, proč se rozčiluje, ale jak. Zdětství mám vhlavě nastřádáno hodně obrazů a dojmů. Ale jinak zrodiny nikdo u divadla není ani nebyl, jen táta dělal kdysi amatérské.

Jako malá jsem chodila do základní umělecké školy: Zpívala jsem, tancovala, hrála na klavír a taky obcházela recitační soutěže, postupovala vnich a vyhrávala, maminka mi nechávala šít šatečky, starala se o mě, podporovali mě státou moc.

 

A kudy se dál ubíral tvůj příběh?

Na konci základní školy jsem dělala psychologické testy, doporučili mi, abych si vybrala školu, kde nebude moc matematiky. Já jsem nebyla ten typ šikovné jedničkářky, nebylo jisté, zda bych bez problémů dokončila gymnázium a dostala se na vysokou školu, a tak jsem šla na Pedagogickou a sociální akademii, tam se už studoval obor.

Během studia jsem stále recitovala, nacvičovala scénky, všechny bavila – prostě třídní klaun. Byla jsem hyperaktivní, energická, přirozeně exhibicionistická. Už ve třetím ročníku mě napadlo, že bych mohla studovat herectví.

 

A jak tento tvůj nápad dopadl?

Přihlásila jsem se na Akademii umění do Bánské Bystrice, tenkrát tam učili Josef Adamovič a Božidara Turzonovová – velké osobnosti. Přišla jsem na zkoušky apřijali mě jako druhou, na to jsem hrdá, to bylo velké štěstí. Následovaly tři roky studia, které jsem ukončila bakalářským titulem. Chtěla jsem tam studovat dál, ale škola měla problémy sakreditací, někteří pedagogové odešli, jiní přišli… Zkrátka dala jsem si přihlášku na jiné školy a dostala se na Janáčkovu akademii múzických umění vBrně na Muzikálové herectví.

 

Jak tě napadlo Brno?

Chtěla jsem se zdokonalit ve zpěvu a tanci. No a Brno bylo jediné město, kde se vyučovalo muzikálové herectví. Na Janáčkovu akademii mě přijali, a tak jsem se sbalila a šla mezi Čechy. Dostala jsem se do dobrého ročníku, byl to našlapaný rok, spousta práce. A Češi obecně jsou fajn, bylo mi v Brně dobře.

 

Včem spočívá výuka muzikálového herectví?

Výuka muzikálového herectví je výchova ksyntéze, kpropojení žánrů. Aby byl muzikálový herec dobrý, měl by zvládat na jevišti dokonale skloubit tanec a zpěv, musí to udýchat, a měl by umět i hrát, aby se mu dalo věřit. Během studia denně několik hodin tancujete: step, moderní tanec, balet, jazzový tanec, tanec vpáru. Cítila jsem výhodu, že mám za sebou činoherní výchovu, ale i tak to byla dost práce – už jenom ta vaše čeština, stou bojuji stále.

 

Skončila jsi první ročník na Janáčkově akademii a všechno vypadalo, že vzáří nastoupíš do druhého, že?

Ano, ale přes prázdniny jsem se nudila. Nikam do zahraničí jsem nejela, nic jsem si nenaplánovala, nezorganizovala… A právě vtu chvilku jsem vtelevizi uviděla upoutávku na konkurzy na Děvče za milion. Šlo o soutěž v dokazování schopností, prostě se hledalo milionové děvče, co všechno umí a dokáže. A hlavní výhrou byl ten milion. Nebyla to úplně reality show, spíš jakýsi její předskokan – nikdo nikoho nenatáčel vposteli, jak se oblíká, a nebo na záchodě.

 

 

Takže jsi šla na konkurz?

Postavila jsem se před porotu, ve které byla herečka Zdena Studenková, Fredi Ayisi, slovenský choreograf a tanečník, a Milan Kňažko, a prostě jsem se prokecala do finálové jednadvacítky. Byla jsem vpohodě a asi jsem působila přirozeně. Začínalo zhruba dvanáct set dívek, do semifinále postoupilo padesát, to se pak snížilo na dvacet jedna a po soustředění vTunise nás zbylo už jen deset.

 

Jak vypadalo takové soustředění?

Každý den dvě tři dívky vypadly. Vstávaly jsem všest ráno, šly běhat, přes den jsme dokazovaly, jestli umíme dobře číst, spisovně se vyjadřovat, tančily jsme – stále jsme měly nějaké nové úkoly. Byl tak snámi psycholog, učil nás, jak vést rozhovor i jak gestikulovat, probírali jsme etiku. Byla to dřina. Nakonec jsem se dostala do finálové desítky a podepsala smlouvu.

 

A?

No a nastal problém. Do poslední chvilky jsem si myslela, že všechno půjde zvládnout, skloubit – to už je má naivní nátura. Byla jsem vsoutěži na Slovensku a ne ve škole v Brně, chyběla jsem a prostě se to nedalo, musela jsem přerušit studium.

 

Zvíce než tisíce dívek ses dostala do finále. Jaké to bylo?

Bydlely jsme vhotelu uBratislavy, v Senci, všechny nás tam nastěhovaly, a odtamtud jsme vyrážely na jednotlivé disciplíny. Na ulici mě dost poznávali, šuškali si, otáčeli se a oslovovali mě – byla to první soutěž toho druhu, když večer běželo Děvče za milion, ostatní programy neměly šanci.

Pro každého jsem byla najednou rádoby známá zobrazovky, řidič autobusu po mně nechtěl platit jen proto, že byl překvapený, proč nejezdím v autě s šoférem. No a já patřím mezi stydlivé, a tak jsem po městě ve svém volném čase chodila zahalená jako Indka. Už tenkrát mi docházelo, že nejsem ten typ člověka, kterému vyhovuje se takhle prezentovat, nesedělo mi to, necítila jsem se ve své kůži. Víte, celebrita… na Slovensku jsou osobnosti, to ano, ale jsme moc malý stát na to, aby si tu někdo mohl hrát na velkou celebritu.

 

Jaká byly vaše soutěžní úkoly?

Musela jsem třeba skočit bungee jumping zšedesáti metrů, ještě teď mi ztoho běhá mráz po zádech. A kdybych neskočila, tak bych zklamala své diváky. Vnoci jsme hledaly indicie vtmavém lese, byly jsme akvabely, dost nás hecovali, to se mi nelíbilo. Nebaví mě takové to: Tak ukaž, co dokážeš, co uděláš pro milion?



Já necítila rivalitu, ale kolem mě jí bylo až moc – všechny ty pomluvy a křivé řečičky, ta povrchnost. Najednou se řešilo, kdo ským chodí, který znich je nejbohatší, která má na sobě dražší rifle nebo make-up. Celé mě to drtilo, nakonec jsem se už distancovala. Sedla jsem si jen s Karin Olasovou, dnes mou kolegyní zdivadla, a ta nakonec tu show vyhrála.

 

A co bulvár?

To byly titulky! Při jednom kole jsem nevěděla, co je to kabanos. Hned druhý den si celé Slovensko přečetlo: Ivanková neovládá slovenštinu! Oplakala jsem to, hodně lidí těm titulkům věří, taky mi hned přestali posílat hlasy, okamžitě jsem spadla zprvního místa. Další noviny se mě snažily po přímém přenosu vzákulisí vyfotit se svým statistou, který mi podával kytici nafukovacích balonků a snažil se mě políbit, jakože mám novou známost. Protože jsem se bránila, začal vykřikovat, že můj přítel je muslim a má někde sedm dětí a utajovanou manželku! A jestli prý o tom vím. To vše se točilo! Hledali vmé minulosti, co by mohli proprat na titulní stránce… Absurdní, šílené a brutální.

 

Jak si vsoutěži dopadla?

Jako čtvrtá. Byla jsem vyčerpaná, už jsem dál nemohla, došlo mi, že za tohle všechno mi ten milion nestojí. Ten den, kdy to pro mě skončilo, jsem byla přesvědčená, že vyhraje Karin, a taky vyhrála. Vítězka kola musela vždy vybrat jednu dívku, která ze soutěže vypadla, požádala jsem tenkrát před přímým přenosem Karin, ať vyhodí mě, že toho mám nad hlavu, nezvládám a chci pryč. Vyloučila mě a teď je už jedno, jestli proto, že jsem ji o to požádala, a nebo proto, že se tak sama rozhodla, já byla venku. Když se to stalo, spadl mi ten největší kámen ze srdce, cítila jsem se úplně nejšťastnější.

 

Soutěž mi dala spoustu zkušeností a poznání. Dnes už dobře vím, že po tom všem bych na konkurz znovu nešla. Ale zřejmě se to muselo pro něco stát. Naučila jsem se třeba brát věci s nadhledem. Neřeším minulost – co by, kdyby, snažím se žít přítomností a nelitovat toho, co je už za mnou. Třeba roli Anity, kterou hraji na Nové scéně na Slovensku, bych, myslím, nikdy nedostala, kdybych se nevrátila ke studiu muzikálu. A teď za mnou chodí lidé stím, že mě viděli vDěvčeti za milion a nikdy by neřekli, že tohle dokážu. To je pro mě největší odměna.

 

A co na tohle všechno říkala tvá rodina?

Podporovali mě, posílali mi hlasy, byli na mě hrdí. Jen maminka se bála, že nedostuduji. Byla to přece jen uměle vyvolaná popularita, pseudo sláva, která není založená na opravdovém umu a schopnostem.

Rok po soutěži jsem měla hodně dobře placených pracovních příležitostí: Moderovala jsem společenské akce, zpívala, lidí se na mě ale koukali jako na holku, co viděli vtelevizi. Nebyla jsem tam, protože bych něco uměla, ale proto, že jsem byla známá z obrazovky. A tak jsem si řekla dost – jestli chci něčeho dosáhnout, musím jinak.



Sbalila jsem se, vypnula slovenský telefon a vrátila se do Brna, kde jsem začala po dvou letech znovu studovat Muzikálové herectví vročníku Jany Janěkové. Nebylo to jednoduché: Místo opravdu dobrých honorářů jsem měla studentské minium, musela jsem odmítnout roli, co jsem dostala vmuzikálu, ale pracovala jsem zase na sobě a ročníkoví spolužáci mě i spaní Janěkovou skvěle přijali.

 

Tento rok končíš studium na Janáčkově akademii, kde Tě mohou čtenáři vidět?

Tak především vDivadelní studiu Marta, vpředstavení Godspell a Večer tříkrálový. 22. února tam máme premiéru Muzikálového koncertu. Mimo Martu hraji na prknech Nové scény v Bratislavě roli Anity ve West Side Story a právě jsem udělala konkurz na roli Smrti vpůvodním slovenském muzikálu František zAssisi. A kdyby měli diváci chuť vidět mě jako loutko herečku, tak pak ať přijdou do brněnského divadla Radost, kde hraji vinscenaci Guliver vLiliputově aneb Deník bájného cestovatele. No a vtomto divadle mě jeho ředitel a režisér Vlastimil Peška vlastně obsadil i do nového muzikálu Andělé.

 

A co budoucnost?

Nevzdávám se, pracuji na sobě a snažím se dělat, co mám ráda. Má budoucnost je divadlo, ne reality show.

   
03.02.2009 - Rozhovory - autor: Jana Schmiedtová

Komentáře:

  1. avatar
    [17] Andělská.mrcha [*]

    fešná děvčina

    superkarma: 0 04.02.2009, 22:20:46
  2. avatar
    [16] Ivásek [*]

    Vivian: Jak znám obě (sice ne až tak moc osobně, ale od "vidění" se známe a vídáme se sem tam...), tak bych řekla, že Jance překlad problém nedělal a Katka by to v češtině taky zvládla Za sebe můžu říct, že jsem nějaké umělecké "počiny" obou holek viděla a myslím, že opravdu stojí za to Katku jsem ve zmíněné "šou" neviděla a po pravdě řečeno - ani si ji tam tak nějak teď představit ani nedokážu - viz poslední věta článku, ta to poměrně vystihuje Holky, držím palce

    superkarma: 0 03.02.2009, 22:52:06
  3. avatar
    [15] haluška [*]

    Vivian: pretože, niektorí ľudia slovenčine už nerozumejú. A redaktorka až na niektoré chybičky po gramatickej stránke ten preklad zvládla celkom dobre.

    superkarma: 0 03.02.2009, 14:55:10
  4. avatar
    [14] Vivian [*]

    To by mě zajímalo, proč se autorka rozhovoru mořila s překladem...

    superkarma: 0 03.02.2009, 12:58:09
  5. avatar
    [13] 2kleo [*]

    Fandím jí za to jaká je!!! Takových lidí už je dnes opravdu málo .

    superkarma: 0 03.02.2009, 09:30:27
  6. avatar
    [12] RenataP [*]

    Hlavně holka udělala dobře, bulvár je humus... Zážitky z reality šou popisuje velmi věrohodně, kdepak pozlátko... držím ji palce, ať i nadále v životě dělá jen to, co ji těší...

    superkarma: 0 03.02.2009, 09:13:37
  7. avatar
    [11] Efča [*]

    Krásná holka , držím palce ať se jí daří

    superkarma: 0 03.02.2009, 09:12:04
  8. avatar
    [10] dajdada [*]

    Začínám už mít pocit, že jsou slovenky hezčí jak češky.

    superkarma: 0 03.02.2009, 08:59:46
  9. avatar
    [9] Tulinka [*]

    Katarína Ivanková jinak hezká holčina

    superkarma: 0 03.02.2009, 08:34:31
  10. avatar
    [8] Berčík [*]

    take neznam, ale taky si myslim, ze je to moc krasna a zajimava holka

    superkarma: 0 03.02.2009, 08:29:40
  11. avatar
    [7] evelyn [*]

    neznam ji, ale ma krasnej a zajimavej oblicej, bude krasna az do pozdniho veku

    superkarma: 0 03.02.2009, 07:59:06
  12. avatar
    [6] *modrá [*]

    vůbec neznám

    superkarma: 0 03.02.2009, 07:52:49
  13. avatar
    [5] mysak [*]

    claudyka: Aby se mi to lépe četlo

    superkarma: 0 03.02.2009, 07:40:19
  14. avatar
    [4] claudyka [*]

    prečo je to preložené do češtiny?

    superkarma: 0 03.02.2009, 07:07:11
  15. avatar
    [3] karamelka [*]

    "Sloveňa"??? ake slovo pouzila v slovencine?
    citala som niekde ze "slovena" je hanlive.

    superkarma: 0 03.02.2009, 02:35:37
  16. avatar
    [2] Meander [*]

    Proč je to přeložené ze slovenštiny?

    superkarma: 0 03.02.2009, 00:10:48
  17. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Postoupila do až do

    No a dal nectu.

    superkarma: 0 03.02.2009, 00:05:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme