Ahojky ženy-in,
 
rozhodla jsem se, že dneska i já přispěju do čtenářského koutku.
Již jako malá jsem obdivovala lidi, co kouřej, hrozně se mi to líbilo... a tak jsem si řekla, že až bude "vhodný" čas, tak začnu... neměla jsem ani příležitost si zapálit nějak moc brzo... nicméně když mi bylo asi 15 let, tak jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas to zkusit...
Inu vyzkoušeli jsme... první den mi bylo hooodně zle, pomatuji si, že když jsem potom šla na vyučování, tak se mi motala hrozně hlava a rýsovala jsem od ruky, prostě jsem na to kašlala...  nicméně nenechala jsem se vyvést z míry prvním neúspěchem a začala to zkoušet znovu. Po nějakém čase už mi to docela šlo, jenom to šlukování, vdechla jsem to dobře, ale ven stále nic nešlo, tak se kamarádka "obětovala" a začala mě zaučovat :-) takže po čase ze mě byl kuřák se vším všudy.
Začínala jsem cca v 16ti letech na 3 cigaretách denně, jednu ráno, jednu o přestávce a jednu cestou ze školy (o víkendu na diskéce samozřejmě víc), vystačila jsem si s tím docela dlouho. Poté se dávky začaly zvyšovat, ve svých 24 letech jsem kouřila karton týdně. Kdyby to zjistili naši, tak mě asi zabijou... nedivila bych se...

Ještě téhož roku (před svatbou) se manžel rozhodl, že přestane kouřit, že to leze do pěnez (vykouřil skoro co já) a když budem splácet ten byt, tak abychom ušetřili. Přestal v pohodě, já jsem neviděla důvod přestat, a tak jsem ještě týden kouřila. Poté už mi bylo trapné, že mu kouřím pod nos, a tak jsem s tím sekla taky...

Pomatuju si to jako dneska, byli jsem se projet s partou na kole a já si řekla, že je poslední... ani jsem ji nedokouřila, už mi nechutala... je to už tři roky, od té doby jsem neměla cigaretu v ruce...
Pravda, víno už mi tak nechutná, občas se mi v noci zdá, že jsem zase kouřila, cestu autem jsem si taky víc vychutnala, když jsem u toho ještě debužírovala, ale jsem spokojená, lépe se mi dýchá, a ač jsem nevěřila, tak opravdu, když mám angínu apod., tak se uzdravím podstatně dříve, nedostávam záchvaty kašle, alergie se mi zmírnila...
Přeju všem hodně síly, rozhodnout se musí každá sama, nesmí vás nikdo nutit, jak to nevychází z člověka a jeho přesvědčení, tak se to nepodaří...

AnoliV
Milá AnoliV,
máte pravdu v tom, že člověk musí opravdu sám chtít. Nesmí s tím jen tak koketovat a říkat si, že je to vlastně fajn a jednou s tím možná seknu...
Reklama