Reklama

Moji dávní známí, říkejme jim Lenka a Petr, se vzali hned, jak měl Petr po vojně.

 

Když už spolu byli deset let a pořád byli bezdětní a stále dokola museli čelit dotazům tetiček, babiček a sousedek “Tak co, kdy už?“ řekli si, že s tím  opravdu budou muset něco udělat.

 

Absolvovali spoustu vyšetření, nejdřív Lenka, pak Petr a výsledkem bylo zjištění, že oni dva spolu děti mít nikdy nebudou. Proč, to pro tenhle příběh není důležité.

 

Lenka ale byla takový ten, jak se říká, mateřský typ. Hlídala mimina kamarádkám, nahlížela do kočárků a dítě se stalo jejím jediným přímo zbožným přáním. Jinak nechci už vůbec nic, říkala, dala bych za dítě všecko na světě.

 

A tak si podali žádost o adopci. Bylo to asi před dvaceti lety.

A zase absolvovali řadu vyšetření a testů, pohovorů a především dlouhé nekonečné čekání.

Nevím, jestli to byla protekce nebo štěstí, tak dalece jsem tuhle otázku nikdy nezkoumala, ale asi po necelých dvou letech čekací nejistoty se na ně usmálo štěstí.

A jednoho krásného letního odpoledne si přivezli domů dvoutýdenní růžovoučký uzlíček. Karolínku. Všichni z ní byli úplně paf.

 

Karolínka vyrůstala jako malá princeznička, měla všechno, na co si vzpomněla, všichni ji tolik milovali. Prostě vymodlené dítě.

 

Pak přišla puberta a náhlý zlom. Z něžné holčičky se stala svéhlavá rebelka. Vzpurná, své názory (které vždycky byly jiné než názory všech dospělých kolem) si nikdy nenechala pro sebe. Na základní škole z toho byly trojky z chování, ze dvou středních ji vyhodili. Taky proto, že tam skoro nechodila, začala se toulat.

 

Lenka byla nešťastná, Petr se doma zdržoval stále méně, raději byl s kamarády. S Lenkou se často hádali kvůli Karolíně, a ta Petra už úplně přestala respektovat. Lence se ještě občas podařilo Karolínu přesvědčit, aby začala "sekat dobrotu". Ale její dobrota nemívala dlouhého trvání. Nic na ni neplatilo, ani prosby, ani křik, ani vyhrožování... Dělala si prostě, co chtěla ona sama.

 

Projevily se neznámé geny?

 

Nebo prostě puberta, která časem přejde?

 

Rozmazlili ji příliš?

 

Těžko říct. Mě by však zajímala jiná věc. Karolíně je 18 a neví, že Petr s Lenkou nejsou její praví rodiče. Oba si totiž myslí, že tenhle fakt není nutné dceři sdělovat. Navíc v současné situaci by spíš ještě přilili oleje do ohně.

 

Udělali ale správně? Neměli Karolíně tuhle skutečnost nějak šetrně sdělit ještě v dobách, kdy byla jejich hodná holčička?

 

Co si o tom myslíte vy?