Není nic krásnějšího než si užívat opětované lásky, jenže někdy se může stát, že místo toho, aby nám to naše okolí přálo je tomu naopak, a lidé dělají cokoliv, aby nás rozdělili. Své o tom ví i Karolína, žena, která svého přítele nade vše miluje, ale ostatní ho nenávidí, a to kvůli tomu, že je Rom.

Karolína je mladá, krásná a úspěšná žena, která vždy měla dlouholeté kvalitní vztahy s muži, kteří byli ambiciózní a měli dobré postavení. Jenže osudu neporučíte. Což na vlastní kůži pocítila drobná černovláska, která již přes půl roku žije s mužem, který naplňuje všechny její potřeby, cítí se s ním šťastná jako nikdy předtím, jenže kvůli tomu, že je Rom se k ní rodina i přátelé otočili zády.

Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Honoré De Balzac

„Vždy jsem toužila po muži, který mi bude imponovat, bude vědět, co od života chce, a hlavně to nebude, jak se říká, budižkničemu. Taky jsem takové muže měla, jenže pak jsem potkala Radka a zjistila jsem, že to, co jsem si myslela, že potřebuji k šťastnému životu, není úplně tak pravda,“ začíná vyprávět svůj příběh Karolína.
„S Radkem jsem se seznámila v jeho práci, když jsem k nim do servisu přivezla auto na výměnu pneumatik. V té době jsem ještě žila po boku mého již expřítele a Radka jsem si absolutně nepřipouštěla, ač mi po celou dobu lichotil. Abych popravdě řekla, nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla „šťastně“ zadaná, nebo tím, že už na první pohled bylo jasné, že mechanik, který mi mění kola na mém luxusním autě, je cikán. Nechci působit jako hnusná rasistka, ale odmalička mě můj otec vychovával v tom, že cikáni jsou špatní, pohybují se na okraji společnosti a že je to ta nejhorší lidská rasa. Hlavně mi neustále vštěpoval, že jakmile bych někoho takového přivedla domů, okamžitě mě vydědí.“

Ač Karolína byla vychovávaná tímto způsobem, stejně se do Roma zamilovala. „Při odjezdu ze servisu jsem si všimla, že mám v autě napsané číslo se vzkazem, že by se mnou „můj“ mechanik chtěl jít na večeři. Projelo mi hlavou, že ani omylem, a papírek jsem z auta vyhodila. Po pár týdnech jsem musela do servisu znova a opět se o mě staral Radek. Překvapilo mě, že se neptal, proč jsem se neozvala, a místo toho mě pozval na kávu z jejich automatu. Kývla jsem, abych neurazila, a během naší konverzace jsem pochopila, že je celkem fajn.“
Netrvalo dlouho a Karolína se do Radka zamilovala, jenže ještě netušila, že právě jí nastane peklo na zemi. „Po nějaké době jsme se dali dohromady, já se rozešla se svým tehdejším přítelem a užívali jsme si Radkem každé volné chvilky, co jsme byli spolu. Často jsem si všímala, jak po nás lidé pokukovali a měřili si nás pohledem. Vnímala jsem to a celkem mě to uráželo, ale byla jsem si vědoma toho, že chodím s někým, kdo podle barvy pleti zde nebude nikdy tolerován.
Po pár týdnech jsme se sestěhovali a žili klasický partnerský život. Abych řekla pravdu,
zpočátku jsem se bála, jestli mi třeba nakonec neukradne nějaké moje drahé šperky, nebo tak něco, vždyť je to cikán, ti jsou špatní a nenapravitelní, jak říkal můj otec, a co když přece jen měl pravdu? Ale tato myšlenka mě záhy opustila, protože Radek byl skvělý, a naopak si mě hýčkal jako princeznu.“

Karolína se nadechne a začíná vyprávět svou asi nejtěžší část života, kterou doposud okusila. „Pak vše začalo… Vzala jsem Radka mezi své přátelé a byl to doslova průser. Nemusím asi popisovat, jak ho nazývali, když odešel na toaletu, jak ho uráželi do očí, prostě šílené, absolutně jsem to nečekala. Po večeři jsme vstali a odešli domů a já se mu omlouvala a bylo vidět, že ho to mrzí, ale říkal, že je to v pořádku. Druhý den mi holky volaly, že si se mnou chtějí promluvit v soukromí. Samozřejmě mi ho rozmlouvali, že proč tak hezká a chytrá holka chodí s takovou „lůzou“, že mě jen obere atd. Vynadala jsem jim a od té doby jsme se viděly jen párkrát, nikdy nesmělo ale padnout ani slovo o mém černém příteli. A asi nemusím ani popisovat reakce známých, kteří mě s Radkem potkali ruku v ruce.“

Jenže to nejhorší Karolínu ještě čekalo, a to bylo oznámit doma, s kým chodí. „Rozhodla jsem se to oznámit našim, ale věděla jsem už dopředu, že to bude další velký průser, ale že až takový, jsem netušila. Přijela jsem sama a doma oznámila, že chodím s někým úžasným, ale že to má háček. Naši se ptali, jestli je ženatý, nebo tak něco, a já jim oznámila, že je cikán.“ Na Karolíniných očích je vidět, že ji reakce rodičů dost mrzí, protože oči se jí zalily slzami. „Táta vstal, začal křičet, dal mi facku, a máma jen tupě zírala do prázdna. Načež mi otec řekl, že pokud se s tou černou hubou nerozejdu, nechce mě doma vidět. Je to už přes dva měsíce a žádný kontakt s našimi nemám. Zkoušela jsem jim volat, ale nic, nebrali mi telefon. Tedy máma mi párkrát mobil zvedla a řekla mi, ať neblbnu a rozejdu se s ním, že mám na mnohem víc než se nechat tahat ke dnu nějakou nulou. Její reakce mě zaskočila, myslela jsem, že je jiná, ale říkala mi, že chtějí pro mě jen to nejlepší.“

Karolína je nyní v situaci, kdy ji její rodiče i přátelé nenávidí a ona, ač miluje svého přítele Roma, tak stejně uvažuje nad rozchodem, protože to doslovné peklo, co nyní zažívá, psychicky nezvládá. Sama dodává: „Radek mi řekl, že když se s ním rozejdu, pochopí to, ale já vím, že není grázl, a ač pochází z děcáku, je to slušný kluk. Nechci o něj přijít, ale ani nechci přijít o svou rodinu. Věděla jsem, že tohle špatně dopadne, ale že až takto, mě ani ve snu nenapadlo, vážně nevím, co mám dělat…“.

Čtěte také:

Reklama