Přeji krásný den .Dnešní téma bych chtěla věnovat svému manželovi,který je už 9 let v invalidním důchodu.

Dokud mohl,práce se nikdy nebál a nebyl z těch,kteří by si ji nedokázali najít.Jenže situace se právě před devíti lety změnila a po vleklých zdravotních problémech a opakovaných operacích byl donucen zůstat doma v klidu,bez pracovního zatížení.

Prvních pár let se s tím vyrovnával těžce,měl pocit,že ho musím živit,ale pak se s tím vyrovnal,protože mu nic jiného nezbývalo.Jenže...děti rostou,je jaksi větší spotřeba a tak došlo k tomu,že po domluvě s lékařem začal hledat práci i můj manžel.

Zaměstnání našel v dnešní době poměrně snadno a tak jednoho krásného jarního dne loni nastoupil.Prvních pár dnů si pochvaloval,práce ho bavila a i když přicházel domů celkem zhuntovaný,tak si na nic nestěžoval.Po pár týdnech ale začaly první problémy.Nový kolektiv ho mezi sebe nepřijal,protože je invalidní důchodce a bere prý práci zdravým.Chlapi nedokázali pochopit,že jeho důchod nečiní ani 9000,-Kč a to k uživení rodiny opravdu nestačí.

Začal psychický teror,manžel po těžkých operacích nesmí tahat břemena a tak mu nechávali schválně těžší věci na nošení a pak se smáli,že mu to nejde,chtěli po něm práci o které věděli,že ji dělat nesmí už předtím,než nastoupil.Byl pro ně prostě méněcenný a dávali mu to hodně znát.

Po pár měsících manžel vypadal jako troska se strhaným břichem,když přijížděl z práce,nemohl bolestmi ani vylézt z auta a tak jsme se domluvili,že pracovní poměr ukončí.Těch pár tisíc navíc,i když byly potřeba nestálo za zhoršení zdravotního ani psychického stavu.Celou zimu si pohrával s myšlenkou na další práci,ale kde ji v dnešní době sehnat?

Nakonec pomohla náhoda,jeden rozhovor se známým a tak od 1.března moje drahá polovice opět pracuje.Tentokrát v kolektivu samých invalidních důchodců,takže mu nikdo nic nevyčítá,chlapi spolu vycházejí naprosto normálně a manžel jezdí z práce naprosto spokojený a hlavně v klidu.A tak doufám,že to takhle vydrží hodně dlouho.Všem zdravým bych chtěla touto cestou říct,že ne všichni,co mají invalidní důchod jsou jenom povaleči,kterým se makat nechce.Je mezi nimi spousta takových,co by rádi pracovali normálně,kdyby jim to zdravotní stav umožnil,jenže to prostě nejde.

Karinečka

Text nebyl redakcí upraven.

Milá Karinečko, dobře vím, o čem mluvíte. V invalidním důchodu mám dva sourozence a já už taky nebudu trhat partu. A makáme všichni. :-) Vašemu manželovi přejeme i nadále příjemný kolektiv.

Kolegyně, kolegové a váš pracovní tým. To je téma pro dnešek. Jaký je váš pracovní kolektiv? Kolik máte kolegů? A jaké mezi vámi panují vztahy?Je ve vzduchu cítit rivalita, nebo jste jeden sehraný tým? Je váš pracovní kolektiv mužský, ženský, nebo smíšený? Máte nějaké zkušenosti s prací v čistě ženském, či naopak v čistě mužském kolektivu?

Pište nám své příběhy, zážitky a zkušenosti na adresu

redakce@zena-in.cz

 

Reklama