Reklama

Přeji krásný páteční den.Myslím si,že nezištná pomoc druhému je základem slušného vychování a já i moje rodina se snažíme tímto řídit.

Když jsem nad dnešním tématem přemýšlela,vybavila se mi příhoda stará pár let.

Tehdy měl manžel opět nějaké zdravotní komplikace a nezbývalo,než navštívit jemu už důvěrné prostředí - nemocnici.

Když jsme ten večer z nemocnice odjížděli,na ambulanci  v čekárně seděl takový vetchý stařeček se zavázanou nohou a naříkal,že už několik hodin čeká na sanitku,doma má psa,který potřebuje vyvenčit a že neví,co si počít.

Já měla jasno celkem hned,jak se bude situace vyvíjet,ale čekala jsem,jak se k tomu postaví moje drahá polovice.

A rozhodně mě nezklamal.

I přesto,že mu nebylo zrovna nejlépe,neváhal,zaťukal na sestřičku,aby se pozeptal,proč ten staroušek tak dlouho čeká a když mu odpověděla,že si ještě chvilku počká,protože všechny sanitky jsou někde vyjeté,bylo rozhodnuto.

Než jsem se stihla rozkoukat,manžel řekl sestřičce,ať odvolá sanitku,že starouška odvezeme sami,aby nemusel čekat dalších pár hodin.

Chviličku sice trvalo,než jsme zjistili,kde vlastně bydlí,protože jsme z jiného města,ale do půl hodiny byl v pořádku doma.

O tom,že by si manžel od něj vzal nějaké peníze na benzín,nemohla být ani řeč a dědoušek jen kroutil hlavou a usmíval se.

Vždycky jsem věděla,že nemám doma žádného truhlíka,ale tato příhoda mě přesvědčila o tom,že mám toho nejbáječnějšího chlapa,na kterého se můžu vždycky spolehnout.
Karinečka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Máš. Máš doma dobrého člověka se srdcem na pravém místě a to je víc, než kdyby měl pět zlatých karet. Gratuluji. Míša

Máte i vy důkaz, že MÁME DOBRÉ SRDCE? Napište mi o tom a podělte se se všemi. Nic nám tak nezpříjemní den i víkend, než právě příběhy plné dobra, které je v nás. Pište na redakce@zena-in.cz