Krásné téma jste vybrali na dnešek,jen co je pravda.Daly by se psát romány,protože každá s nás určitě nějakého toho blbce potkala.

I já jich potkala ve svém životě celkem dostatek,ať už na úřadech nebo někde jinde.

Dnes jsem si ale vzpomněla na jednoho lékaře naší malé polikliniky,který občas slouží na pohotovosti.Tato moje srážka s blbcem naštěstí nezanechala žádné následky,ale pamatuji si ji naprosto přesně i po letech.

Bylo to v době,kdy jsem krátce chodila se svým budoucím manželem a přijela za ním na víkend.Tehdy mě postihl celkem dost akutní zánět močových cest.Předpokládám,že většina z vás ví,jak takový zánět umí být bolestivý a protivný a kdyby nebylo třeba,určitě bych nikam k lékaři nešla,ale když už jsem nemohla několik hodin ani sedět a čas trávila postáváním u WC čekajíc,že co chvíli mi upadne celý močový měchýř,nebylo zbytí.

Můj budoucí choť mě naložil do auta,v naprosto groteskní pozici,kdy jsem v autě spíš stála než seděla a v dobré víře,že mi na pohotovosti nějak pomůžou mě tam odložil,samozřejmě blízko záchodu,který byl v tu chvíli můj nejlepší kamarád.

Asi tak po hodince čekání si mě doktor zavolal dovnitř,sepsal anamnézu a zeptal se,kde pracuji.Vysvětlila jsem mu,že jsem zdravotní sestra,pan doktor prohmatal špíček a s naprosto klidným výrazem ve tváři řekl větu,na kterou nikdy nezapomenu:

"Potíže,které udáváte svědčí pro zvětšenou PROSTATU!"

Chápete to?Já ženská s vnadama č.5,rozhodně nevypadající jako chlap slyším,že mám zvětšenou prostatu.

Kdyby mi nebylo tak špatně,tak bych se tomu i zasmála,ale byla jsem ráda,že jsem se dokázala vzdálit aspoň na pět minut od záchodu a na nějaké žertíky jsem rozhodně neměla náladu.

Ani jsem se nesnažila to nějak komentovat,v tu chvíli jsem nebyla schopna slova,jenom když jsem vylezla z ordinace a řekla budoucímu choti,co že mi vlastně je,viděla jsem udivený výraz a náznak pochybností,co si vlastně vybral.

S tím stejným lékařem mám ještě jednu zkušenost,o pár let později,když se mi povedlo i s prostatou porodit potomka,jsem začala mít problémy se žlučníkem.

Jelikož moje potíže byly tak trochu neobvyklé,než se přišlo na to,že mě zlobí žlučníkový kámen,byla jsem proklepnutá horem spodem,včetně moc příjemného vyšetření žaludku sondou.

Asi týden po onom vyšetření žaludku,to už jsem věděla,že žaludek je naprosto v pořádku,mi tchýně přinesla domů zákusky.

Tenkrát jsem si dělala legraci,že se mě chce zbavit a že aspoň ví,z čeho skončím ve špitále,ale zákuseček jsem si neodpustila.

Večer už mi do smíchu nebylo,přišla kolika a opět odjezd na pohotovost,kde jak na potvoru sloužil opět můj oblíbený "prostatik".

Teď jsem sice jela vyzbrojena dokumentací,že můj žlučník stávkuje,ovšem lékař opět perlil.

Diagnostikoval prasklý žaludeční vřed a poslal mě domů.Můj manžel naštěstí neztratil odvahu,odvezl mě přímo do nemocnice,odkud jsem po týdnu odcházela o žlučník s kamenolomem lehčí.

Naštěstí jsem tyto "srážky s blbcem" přežila ,blbců potkávám stále dost,ale na tohoto budu opravdu vzpomínat.
Karinečka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Tak to se Ti vůbec nedivím. Marně přemýšlím, jestli ten člověk nenašel svůj diplom někde na nádraží, když tam předtím jezdil po péróně s ještěrkou. A co jinak, co prostata, nezlobí už? :-))))))) Míša

Také jste se už někdy srazili s blbcem? Dnešní téma je právě o tom. Každé dvě hodiny vylosuji jeden váš e-mail s příběhem na dnešní téma a autor dostane malý dáreček. Pište na redakce@zena-in.cz.

Reklama